Emil Filla (1882 - 1953)

Emil FillaEmil Filla Emil Filla byl vůdčí osobností meziválečné avantgardy, a to jak po umělecké, tak po teoretické stránce. A nepochybně jeden z předních představitelů moderního českého umění, především kubismu.

Emil Filla je rodákem z Moravy. Přišel na svět v Chropyni a velký kus dětství prožil v Brně, kde navštěvoval obchodní akademii a pak pracoval jako úředník pojišťovny. Brzy však zamířil do Prahy, kde se mu nabízely možnosti studia na Akademii výtvarných umění. I tu však brzy opustil, když nabyl dojmu, že mu již nemá co nabídnout a spolu s několika svými spolužáky se rozhodl sám hledat novou cestu.

V prvním období jeho tvorby jej výrazně ovlivnila především tvorba malíře Edvarda Muncha, který měl v roce 1905 v Praze výstavu. Stal se členem skupiny Osma, s níž vystavoval v letech 1907 a 1908. V r. 1910 se v jeho tvorbě poprvé začínají objevovat prvky kubismu, který jej definitivně neopustil nikdy.

V roce 1913 se Filla oženil s dcerou profesora filozofie na pražské univerzitě Hanou Krejčí, která mu byla celoživotní partnerkou. Filla se totiž nechal rodinou profesora Krejčího vlastně adoptovat a skoro celý další život žili s Hanou pohromadě se zbytkem její rodiny. Hana byla malířka, zvládala čtyři jazyky, ale svého muže bez výhrad obdivovala a snášela i náhlé a riskantní proměny jeho uměleckých i životních názorů.

Na druhou stranu si neměla nač stěžovat, Filla byl prý ideální manžel, věrný a šetrný. Měl jediného zničujícího koníčka kromě malování, a tím bylo sběratelství. Shromáždil nekonečné množství uměleckých předmětů, od starověku po přítomnost, od Japonska po Afriku. Velmi originální sbírku sestavil i z fotografií, když nalepoval na kartony fotografie jednotlivých etap umělecké historie.

Emil Filla se zapojil do prvního odboje, když dramaticky prchl po vypuknutí války z Francie, kde mu hrozila internace, do Nizozemí. Tady se přihlásil do českého národního odboje a jeho žena Hana jako spojka přenášela zprávy z Nizozemí domů. Po válce jej jako odbojáře zaměstnalo ministerstvo zahraničí, ale nevydržel tam dlouho a vrátil se k malování.

Vila Emila Filly v Praze - Střešovicích, foto: Sefjo, CC BY-SA 3.0Vila Emila Filly v Praze - Střešovicích, foto: Sefjo, CC BY-SA 3.0 Jako antifašista byl hned v první den druhé světové války spolu s řadou dalších lidí, mj. s Josefem Čapkem, nacisty zatčen a uvězněn v koncentračním táboře v Dachau a později v Buchenwaldu. V koncentračním táboře nemaloval, ale zato zde napsal řadu teoretických textů a dokonce několik básní. Na rozdíl od mnoha dalších ve zbídačelém stavu přežil a hned v r. 1945 mu byla uspořádána výstava v Mánesu, na níž byla vystavena dosud nevystavovaná díla z let 1938–1939, vesměs z okruhu Bojů a zápasů, cyklu obrazů, na nichž spolu zápasí zvířata (Tropická noc, Kůň napadený lvem, Bílá noc).

Emil Filla se věnoval mnohotvárné činnosti – byl však především malíř a grafik. Působil ovšem i jako sochař, sběratel, teoretik, redaktor, organizátor. Jeho výrazná osobnost formovala směřování našeho kulturního dění už krátce před první světovou válkou a hlavně v období meziválečném. Fillovy teoretické texty vznikaly především pro časopis Volné směry, jichž byl redaktorem. Odráží se v nich problémy, které Filla v té době řešil v malbě, a jsou tak dobrým klíčem k pochopení jeho malířského díla. Zemřel 7. října 1953 v sanitce, která ho se sedmým infarktem vezla do nemocnice. Do poslední chvíle psal dialog s Bedřichem Engelsem o nesmrtelnosti uměleckého díla.

 

Fotogalerie

Zpracoval: Jiří Němec
Zdroje: www.rozhlas.cz
Wikipedia