Archiv: Historie | 1968

Vlnu kritiky vyvolal v Česku návrh některých ruských politiků uznat zákonem ruské účastníky okupace Československa z roku 1968 za válečné veterány. Odsoudil ho prezident Miloš Zeman, ministerstvo zahraničí, Senát i Poslanecká sněmovna, která jej označila za „odporný pokus legitimizovat okupaci". Prezident si pro vysvětlení pozval na Hrad ruského velvyslance.

Snahu některých ruských politiků přiznat postavení válečných veteránů účastníkům vojenské invaze do bývalého Československa v srpnu 1968 označila ve středu česká Sněmovna za "odporný pokus legitimizovat okupaci". Výsledkem může být podle usnesení poslanců poškození vztahů mezi Českou republikou a Ruskou federací. Dolní komora uvedla, že ji možné přijetí ruského zákona o vojenských veteránech "mimořádně znepokojilo". "Zásadně odmítáme navrhované zdůvodnění novely, které konstatuje oprávněnost vstupu vojsk Varšavské smlouvy na území Československa dne 21. srpna 1968 v souvislosti s plněním úkolů při potlačení takzvaného pokusu o státní převrat v Československu," stojí v usnesení. Okupace Československa vojsky pěti zemí někdejší Varšavské smlouvy byla porušením mezinárodního práva, zdůraznila dolní komora. Ve schváleném usnesení se píše také o "brutální agresi".

Ruský návrh už kritizovalo české ministerstvo zahraničí i senátní zahraniční výbor. Odsoudil jej i prezident Miloš Zeman, který si kvůli záležitosti předvolal na čtvrtek příštího týdne ruského velvyslance.

Vojska pěti států Varšavské smlouvy v čele se sovětskou armádou obsadila v roce 1968 Československo, aby násilím potlačila pokus liberálního křídla komunistické strany o reformu systému. ČR uzavřela roku 1993 s Ruskem smlouvu o přátelských vztazích a spolupráci, podle níž mají obě strany vůli skoncovat s totalitní minulostí spojenou právě s okupací v roce 1968. Podle této smlouvy podepsané tehdy prezidenty obou zemí byla okupace nepřípustným použitím síly proti Československu a následné setrvávání sovětských vojsk na československém území bylo neospravedlnitelné.

Veličenstvo kat, Píseň Neznámého vojína, Morituri te salutant, Král a klaun, Salome, Bratříčku, zavírej vrátka nebo Anděl patří k nejznámějším písním Karla Kryla, od jehož smrti uplynulo 25 let. Jeho texty málokoho nechávaly lhostejným. Za léta exilu se stal v Československu legendou.

Přesně před 50 lety, 25. února 1969, se v jednom z domů na pražském Václavském náměstí upálil osmnáctiletý student Jan Zajíc. Následoval tak jako "pochodeň číslo dvě" Jana Palacha, který se zapálil v lednu téhož roku. Oba spojovala touha vyburcovat národ k odporu proti okupaci Československa v roce 1968. Zajíc na rozdíl od Palacha napsal v posledním dopise radikálnější požadavky, vyzval k boji za svobodu, manifestacím a protestům.

Letos v lednu uplynulo padesát let od tragického sebeupálení Jana Palacha. Čin, který před půlstoletím šokoval celý svět, se mezitím stal jednou z nejvýznamnějších událostí soudobých českých dějin. Zdá se, že všechny okolnosti Palachova protestu proti nastupující normalizaci jsou dávno známy. Přesto se i dnes objevují detaily, které dosud unikaly.

Prezident Miloš Zeman nevystoupí s projevem k výročí 17. listopadu, kdy si Česko připomíná studentské protesty proti nacistickému a komunistickému režimu z let 1939 a 1989. Stejně nevystoupil k 50. výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa 21. srpna nebo k 80. výročí podpisu mnichovské dohody, nechystá projev ani k březnovému 80. výročí obsazení Československa nacistickým Německem. Důležitější než konkrétní datum výročí je podle něj připomínání toho, co se stalo poté, řekl v rozhovoru na serveru Blesk.cz.

Prezident čelil kritice za to, že veřejně nevystoupil u příležitosti 50. výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa. "Svůj odvážný projev už pan prezident pronesl. Když za počínající normalizace prohlásil, že nesouhlasí s okupací. Za tento postoj byl vyhozen z práce, z Vysoké školy ekonomické," uvedl tehdy jeho mluvčí. Zeman k výročí srpna 1968 nevystupoval ani v minulosti.

Mamá, Kam tenkrát šel a samozřejmě Modlitba pro Martu. Nejen tyto hity odkazující k šedesátým letům a především pak roku 1968 zazněly v srpnu na Václavském náměstí. Koncert, který pořádal i Český rozhlas, byl jednou z největších akcí, která připomněla 50. výročí srpnové okupace vojsky Varšavské smlouvy.

Okupaci Československa vojsky zemí Varšavské smlouvy v srpnu 1968 v Evropském parlamentu připomněla konference a vernisáž výstavy snímků slovenského fotografa Ladislava Bielika. Její organizátoři i účastníci, včetně českého europoslance Jaromíra Štětiny, přitom upozorňovali, že půl století staré události mají svůj přesah i paralely také v současnosti. Adam Drda, který na konferenci zastupoval organizaci Post Bellum - Paměť národa, v rozhovoru se zpravodajem ČTK upozornil, že připomínka československých událostí z roku 1968 by se měla dotknout i následujících desetiletí. "Okupace je ve světě často nahlížená jako něco, co trvalo jen první týden v srpnu (1968). Ona ale trvala 20 let a byla to dlouhá součást českých dějin," připomněl.

27. srpna 1968 byl v hlavním městě Sovětského svazu podepsán dokument, který na dlouhá léta ovlivnil historii Československa. Tzv. Moskevský protokol podepsali pod nátlakem všichni členové československé delegace s výjimkou Františka Kriegla. Období pražského jara skončilo, v zemi se usadila okupační vojska, nadcházelo období normalizace.

Půlhodinový happening na pražském Václavském náměstí v sobotu připomněl demonstraci skupiny "osmi statečných", kteří před 50 lety protestovali na Rudém náměstí v Moskvě proti invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Skupina osmi aktivistů zopakovala protest vsedě po vzoru někdejších demonstrantů, přinesla i transparenty se stejnými slogany, především rusky psanými nápisy "za vaši i naši svobodu". Happeningu přihlížely desítky lidí, mezi nimi i někdejší demonstrantka z Rudého náměstí Taťjana Bajevová.