Archiv: Historie | 1968

V kalendáři zřejmě přibude další významný den. Každoročně 21. srpna bude připomínat oběti invaze a následnou okupaci někdejšího Československa vojsky bývalé Varšavské smlouvy v roce 1968. Předpokládá to poslanecká novela, kterou schválila Sněmovna zrychleně už v prvním čtení. Rozruch vyvolal svým výrokem, že obsazení Československa nebylo okupací místopředseda KSČM Stanislav Grospič.

Prohlídku míst spojených s demonstrací osmi sovětských občanů protestujících v srpnu 1968 proti okupaci Československa dnes v Moskvě uspořádalo ruské sdružení Mezinárodní memorial. Podle rozhlasové stanice Echo Moskvy měli účastníci exkurze možnost seznámit se s životem a osudy lidí, kteří se veřejně postavili proti invazi vojsk Varšavské smlouvy a tankům v ulicích Prahy.

Konstantin Babickij, Vadim Delone, Vladimir Dremljuga, Viktor Fajnberg, Natalja Gorbaněvská, Pavel Litvinov, Larisa Bogorazová a Taťjana Bajevová přišli 25. srpna 1968 na Rudé náměstí s transparenty. Během několika minut byli zatčeni a většina z nich byla odsouzena k několika letům vězení nebo umístěna v psychiatrických ústavech. Akce byla uspořádána v rámci projektu nazvaného "Je to přímo tady", jehož součástí je i interaktivní mapa Moskvy s 30 místy spojenými s událostmi kolem srpna 1968.

Ve středu se po celém Česku konaly desítky akcí, kterými si lidé připomínali 51 let od vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 a také oběti potlačených demonstrací v srpnu 1969, které provázely první výročí okupace. Podle nejnovějších poznatků zemřelo tehdy sedm lidí, zranění utrpělo 50 lidí.

Na mnoha místech České republiky si lidé připomněli okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 a oběti demonstrací v srpnu 1969. Události připomínaly fotografie, promluvy pamětníků, čtení jmen obětí, projevy politiků a pietní akty, na které letos nedorazil premiér Andrej Babiš (ANO) ani ministři. Prezident Miloš Zeman poslal květiny na hrob Františka Kriegla. Oběti demonstrací ze srpna roku 1969 na Václavském náměstí pak připomenulo shromáždění pořádané iniciativou Milion chvilek pro demokracii.

Podle nových historických údajů při demonstracích v roce 1968 zemřelo v Československu 137 lidí, řekl předseda iniciativy Bez komunistů.cz Petr Marek. Při demonstracích o rok později zahynulo podle nových informací sedm lidí, které zabili příslušníci veřejné bezpečnosti a lidových milic. Jména většiny padlých zazněla z pódia v dolní části Václavského náměstí. Na každoroční pietní akci za oběti okupace před budovou Českého rozhlasu v Praze označil předseda Senátu Jaroslav Kubera (ODS) okupaci za nejvýznamnější a nejsmutnější výročí novodobých dějin České republiky. Podle Kubery se po zakotvení Česka ve strukturách Severoatlantické aliance (NATO) zdálo, že bezpečnost Evropy je provždy vyřešena. Ukazuje se však, že tomu tak není. "Východní hranice kontinentu opět čelí rozpínavosti Ruska, jih čelí přívalu uprchlíků a západ oslabování jednoty evropských států," řekl. Mnozí politici podle něj vyznávají silová řešení, demokracie a respekt pro ně nejsou nejdůležitějšími hodnotami.

Lidé si v Praze připomněli památku Františka Kohouta a Vladimíra Kruby, kteří byli v srpnu 1969 zastřeleni na rohu Rybné a Králodvorské ulice. Na fasádě blízkého Grand Hotelu Bohemia jim byla odhalena pamětní deska. Osmnáctiletý František Kohout a o rok starší Vladimír Kruba zahynuli 20. srpna 1969 při občanských nepokojích v Praze v předvečer prvního výročí okupace vojsky Varšavské smlouvy. Příslušníci československých bezpečnostních složek tehdy začali do davu protestantů bezdůvodně střílet z nákladního auta. O den později byl při protiokupačních protestech na pražském Tylově náměstí zraněn čtrnáctiletý Bohumil Siřinek, který svým zraněním podlehl o tři dny později v nemocnici. Jemu byla odhalena pamětní deska na pražském hotelu Beránek v roce 2015.

V našich moderních dějinách je několik dat, kdy se Česko ocitlo doslova na křižovatce. Jsou to 28. říjen 1918, 15. březen 1939 nebo 25. únor 1948. A taky 21. srpen 1968, kdy do Československa vtrhly armády pěti států Varšavské smlouvy, a ukončily tak demokratizační proces nazvaný pražské jaro. Tehdy šlo o zásah cizích armád, proti kterému se zvedl odpor celého národa, včetně tzv. reformních komunistů. O rok později, 21. srpna 1969, už ale vypadala situace docela jinak. Události staré půlstoletí připomenou ukázky z archivu Českého rozhlasu.

Vlnu kritiky vyvolal v Česku návrh některých ruských politiků uznat zákonem ruské účastníky okupace Československa z roku 1968 za válečné veterány. Odsoudil ho prezident Miloš Zeman, ministerstvo zahraničí, Senát i Poslanecká sněmovna, která jej označila za „odporný pokus legitimizovat okupaci". Prezident si pro vysvětlení pozval na Hrad ruského velvyslance.

Snahu některých ruských politiků přiznat postavení válečných veteránů účastníkům vojenské invaze do bývalého Československa v srpnu 1968 označila ve středu česká Sněmovna za "odporný pokus legitimizovat okupaci". Výsledkem může být podle usnesení poslanců poškození vztahů mezi Českou republikou a Ruskou federací. Dolní komora uvedla, že ji možné přijetí ruského zákona o vojenských veteránech "mimořádně znepokojilo". "Zásadně odmítáme navrhované zdůvodnění novely, které konstatuje oprávněnost vstupu vojsk Varšavské smlouvy na území Československa dne 21. srpna 1968 v souvislosti s plněním úkolů při potlačení takzvaného pokusu o státní převrat v Československu," stojí v usnesení. Okupace Československa vojsky pěti zemí někdejší Varšavské smlouvy byla porušením mezinárodního práva, zdůraznila dolní komora. Ve schváleném usnesení se píše také o "brutální agresi".

Ruský návrh už kritizovalo české ministerstvo zahraničí i senátní zahraniční výbor. Odsoudil jej i prezident Miloš Zeman, který si kvůli záležitosti předvolal na čtvrtek příštího týdne ruského velvyslance.

Vojska pěti států Varšavské smlouvy v čele se sovětskou armádou obsadila v roce 1968 Československo, aby násilím potlačila pokus liberálního křídla komunistické strany o reformu systému. ČR uzavřela roku 1993 s Ruskem smlouvu o přátelských vztazích a spolupráci, podle níž mají obě strany vůli skoncovat s totalitní minulostí spojenou právě s okupací v roce 1968. Podle této smlouvy podepsané tehdy prezidenty obou zemí byla okupace nepřípustným použitím síly proti Československu a následné setrvávání sovětských vojsk na československém území bylo neospravedlnitelné.

Veličenstvo kat, Píseň Neznámého vojína, Morituri te salutant, Král a klaun, Salome, Bratříčku, zavírej vrátka nebo Anděl patří k nejznámějším písním Karla Kryla, od jehož smrti uplynulo 25 let. Jeho texty málokoho nechávaly lhostejným. Za léta exilu se stal v Československu legendou.

Přesně před 50 lety, 25. února 1969, se v jednom z domů na pražském Václavském náměstí upálil osmnáctiletý student Jan Zajíc. Následoval tak jako "pochodeň číslo dvě" Jana Palacha, který se zapálil v lednu téhož roku. Oba spojovala touha vyburcovat národ k odporu proti okupaci Československa v roce 1968. Zajíc na rozdíl od Palacha napsal v posledním dopise radikálnější požadavky, vyzval k boji za svobodu, manifestacím a protestům.

Letos v lednu uplynulo padesát let od tragického sebeupálení Jana Palacha. Čin, který před půlstoletím šokoval celý svět, se mezitím stal jednou z nejvýznamnějších událostí soudobých českých dějin. Zdá se, že všechny okolnosti Palachova protestu proti nastupující normalizaci jsou dávno známy. Přesto se i dnes objevují detaily, které dosud unikaly.