Archiv: Historie | 2. světová válka


Národní hřbitov v Terezíně na Litoměřicku ožil v neděli vzpomínkami na bojovníky za svobodu a oběti nacismu, zejména na Židy, kteří trpěli v terezínském ghettu. Uctít minulost přijelo na Terezínskou tryznu na tisíc lidí, mezi nimi i bývalí vězňové. "Minulost mě provází na každém kroku, jsem ráda, že na ni nezapomínáme," řekla ČTK Dagmar Lieblová, předsedkyně sdružení bývalých terezínských vězňů, která v místním ghettu prožila 18 měsíců. "Terezín je největším symbolem zápasu člověka za svobodu," řekl ve svém projevu předseda sněmovny Lubomír Zaorálek. "Nesmíme dopustit samovolné hojení paměti, což by byla urážka vůči obětem genocidy," uvedl. Připomněl, že z terezínského ghetta převezlo 63 transportů do koncentračního tábora v Osvětimi na 87.000 Židů, osvobození se jich dočkalo 3800. Terezín je podle Zaorálka svědectvím toho, že v životě se skrývá nebezpečí, které se může vrátit. Ve svém projevu vzpomněl na etnické čistky v Bosně, Kosovu a na dalších místech světa. Nakonec se pozastavil nad posledními událostmi v Iráku. "Jako by to tu bylo znovu, mučení a krutost, proto nesmíme mlčet," uvedl.

Spokojenost nad počtem lidí, mezi nimiž byla řada studentů a žáků, vyjádřila ve svém projevu Anděla Dvořáková z Českého svazu bojovníků za svobodu, který tryznu pořádá. Do Terezína přijeli také zástupci zhruba třiceti zemí, odkud pocházeli terezínští vězni. Z českých politiků se pietního aktu zúčastnili například ministr zemědělství Jaroslav Palas, ministr spravedlnosti Karel Čermák, senátoři Zdenek Bárta a Josef Hojdar a další. Po položení věnců před popravčí zeď a projevech zazněla pod vlajkou České republiky a Evropské unie křesťanská a židovská modlitba. Pietní akt ukončil Děčínský pěvecký sbor úryvky z Verdiho Requiem.

V letech 1940 až 1945 zavlekli nacisté do věznice gestapa v terezínské Malé pevnosti, terezínského ghetta a koncentračního tábora v Litoměřicích přes 200.000 vězňů. Nejvíce, 155.000 Židů, trpělo v terezínském ghettu. Na 35.000 jich zde v důsledku stresu, hladu a nelidských ubytovacích podmínek zemřelo. Většina ostatních pak našla smrt ve vyhlazovacích táborech.