Archiv: Historie | 2. světová válka


Nelidské podmínky ve sběrných táborech, podvýživa, vysoká úmrtnost, četné popravy lidovými soudy a miliony lidí vržených do neznámé společnosti, která je ne vždy dobře přijala. Tak popisuje poválečný odsun německého obyvatelstva ze střední a východní Evropy výstava, kterou byla slavnostně otevřena v bonnském Muzeu dějin SRN. Autoři výstavy označují poválečný odsun zhruba 14 milionů Němců za největší nucenou migraci 20. století. Věnují se i předcházejícím zrůdnostem druhé světové války, ale v podstatně menším rozsahu; klíčovou zůstává problematika vysídlování. Velkou část výstavy tvoří popis problémů, se kterými se lidé potýkali po odsunutí - nedostatek bytů, neznalost prostředí, nezájem vlád či stesk po domově. Utrpení odsunutých výstava sugestivně ukazuje za pomoci fotografií, záběrů kamer, osobních věcí odsunutých i vyprávění zhruba 150 lidí, kteří vysídlení zažili a s nimiž historici z bonnského muzea hovořili. Část expozice tvoří vědecké práce a umění, které se problematice odsunu věnovaly - plakáty, knihy, ukázky z filmů, ale i kreslené vtipy.

U odsunu sudetských Němců z Čech se výstava mimo jiné soustřeďuje na nelidské podmínky ve sběrných táborech, kde lidé čekali na přesídlení. Nucené práce, podvýživa, vysílení, nemoci a brutální násilí strážců prý vedlo k vysoké úmrtnosti. Lidé museli na oblečení nosit viditelné "N" jako Němec. Rozhorlení čeští obyvatelé prý Němce čekající na vyhoštění nutili nosit oblečení s hákovými kříži, řada lidí byla pověšena či zastřelena ustanovenými lidovými soudy.

Na přelomu roku by měl v Plzni vyjít sborník, který shrne výsledky dvouleté práce studentů gymnázia na Mikulášském náměstí. V projektu Spolužáci gymnazisté pátrali po osudech žáků své školy, kteří byli za druhé světové války označeni za Židy a museli studium ukončit. Na vydání sborníku přispěje mimo jiné Plzeňský kraj, řekl ČTK radní pro kulturu Martin Baxa. "Ten projekt je skutečně skvělý a ti studenti udělali velký kus práce," míní radní. Práce na projektu Spolužáci začala v rámci literárního semináře v roce 2003. Ve školním roce 1937 až 1938 nastoupilo na tehdejší druhou československou státní reálku 802 žáků, většina studentů byli římští katolíci, ale studovalo tam také osm žáků židovského vyznání. Za čtyři roky již tam žádný z židovských žáků nestudoval. "Školu muselo opustit také několik dalších žáků, kteří se sice k židovskému vyznání nehlásili, ale přesto byli norimberskými zákony definováni jako Židé," uvádí se na letáku, který k projektu Spolužáci zatím vyšel.

Studenti gymnázia vypátrali celkem 11 jmen někdejších žáků, kteří museli školu opustit. Hledali v archivech, hovořili s pamětníky - spolužáky i příbuznými židovských studentů. Někdy poskytli informace i samotní kdysi vyloučení žáci. Podařilo se vystopovat osudy většiny z nich, tři například podle dostupných údajů zemřeli v koncentračních táborech, někteří se po válce rozjeli do celého světa.

Prvním výstupem projektu byly pamětní desky se získanými informacemi. Desky visí na chodbě gymnázia, nahromaděný materiál ale chtějí studenti použít v připravovaném sborníku. Kromě informací o konkrétních stíhaných studentech má obsahovat také obecné údaje o koncentračních táborech či o některých válečných událostech. Po vydání sborníku chtějí studenti spolu se žáky z partnerské školy ve Francii pokračovat v dalším navazujícím projektu Pokoj 127. Tento projekt se bude zabývat osudy lidí, kteří v Terezíně obývali pokoj L127, stejně jako jeden z bývalých studentů dnešního gymnázia na Mikulášském náměstí.