Archiv: Historie | 2. světová válka


Málo známý příběh českého novináře a korespondenta České tiskové kanceláře (ČTK) z Vatikánu a Itálie Karla Weiricha představuje kniha, která v češtině vychází v těchto dnech. Weirich během druhé světové války v Itálii zachránil život 200 československým Židům. K vydání knihy se v Praze 26. října uskuteční konference, 28. října by měl Weirich dostat řád Bílého lva in memoriam. V Itálii začalo být jeho jméno známější až během několika posledních let zásluhou autora knihy Alberta Tronchina, badatele a historika, který objevil a zpracoval jeho pozoruhodný příběh. V Česku o Weirichovi píše ve své knize z roku 2008 Zprávy z českého století, jež vypráví o historii ČTK, dlouholetý zpravodaj agentury Jan Stejskal.

Weirich žil v Římě, kde se narodil poté, co tam jeho otec odešel, když jako sochař získal italské stipendium. Mimo jiné psal pro italský deník Messaggero, působil v katolických misijních institucích a pracoval jako zpravodaj ČTK z Itálie a Vatikánu. V roce 1941 byl z tohoto místa propuštěn pro své neskrývané protinacistické smýšlení. V té době se prostřednictvím Svatováclavského fondu zapojil do pomoci cizincům, kteří se nacházeli v Itálii a které nechal v roce 1940 Mussolini internovat. Ohniskem jeho aktivit byl koncentrační tábor Ferramonti di Tarsia v Kalábrii, kde bylo zadržováno několik set československých Židů. Šlo o pasažéry ztroskotané lodi Pentcho, jež mířila do Palestiny. Sám Karel Weirich kvůli tomu skončil v koncentračním táboře, ale před smrtí ho zachránilo osvobození tábora Američany a konec války.

Památník vsetínského vynálezce, starosty, vlastence a bojovníka proti nacismu Josefa Sousedíka bude 24. října odhalen na Valašském Slavíně v areálu skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm. ČTK to sdělila mluvčí vsetínské radnice Adéla Kousalová. Valašský Slavín je čestným pohřebištěm osobností, které se zasloužily o rozkvět a povznesení Moravského Valašska, připomíná například sportovce Emila Zátopka či Jiřího Rašku. Sousedík, který se narodil v roce 1894 v rodině chudého stolaře, proslul mezi světovými válkami jako "valašský Edison". Vyučený zámečník se od mládí věnoval elektrotechnice, nejprve opravoval elektrické přístroje, brzy však založil na okraji Vsetína vlastní továrnu. První patent přihlásil Sousedík v roce 1920 a celkem jich měl na kontě více než čtyřicet. Angažoval se také v politice. V roce 1927 se stal vsetínským starostou, funkci vykonával až do konce první republiky a po březnu 1939 se zapojil do odboje. Poprvé byl zatčen v prosinci 1939, podruhé v červenci 1940, kdy strávil půl roku ve vězení v Brně. Po třetím zatčení byl 15. prosince 1944 při výslechu zastřelen. Po únoru 1948 bylo sice jeho jméno zapomenuto, po roce 1989 se ale dočkal řady poct. Jedna z nejvýznamnějších osobností vsetínské historie nemá dosud podle Kousalové svůj náhrobek, jeho tělo bylo zpopelněno, urna s popelem se ztratila. "Tatínek tak nemá dodnes žádný hrob. Náhrobek by jej tak měl důstojně připomenout," uvedl syn Josefa Sousedíka Tomáš.