Archiv: Kultura | Divadlo


Státní hymna a poslední několikaminutový potlesk publika v Národním divadle vyprovodily v pondělí na poslední cestu herečku Vlastu Chramostovou, která zemřela v neděli 6. října ve věku nedožitých 93 let.

Veřejnosti se Zlatá kaplička otevřela v půl jedenácté. Na otevření historické budovy čekala ve frontě asi stovka lidí. Na jeviště ozdobené portrétem Vlasty Chramostové pak přinášeli květiny, poklonili se herečce a zapsali vzkaz do kondolenční knihy. Na piazzetě vedle divadla můžou lidé až do večera zapálit svíčku.

Smuteční obřad na pódiu první scény začal v 11 hodin. Zúčastnili se ho umělečtí kolegové Vlasty Chramostové, přátelé z disentu, vedení Národního divadla i někteří politici. U rakve se postupně střídala čestná stráž složená především z hereckých osobností a také ze signatářů Charty 77. Byli to mimo jiné Jiřina Bohdalová, Miroslav Donutil, Bolek Polívka, David Prachař, David Matásek, Jak Hrušínský, Zuzana Stivínová či Karel Schwarzenberg.

Nad rakví se pak vystřídalo několik řečníků. První smuteční projev pronesl ředitel Národního divadla Jan Burian. Připomněl bohatou hereckou kariéru Vlasty Chramostové a její významné role na prknech Národního divadla. I její filmové role, mezi nimiž nemohla být opomenuta zmínka o Spalovači mrtvol, kde se objevila po boku legendy Rudolfa Hrušínského. Svůj projev pak Burian ukončil slovy: "Vážena paní Vlasto Chramostová, ať se Vaše čestná památka nikdy neztratí z našich divadel i duší."

Na kolegyni a přítelkyni zavzpomínal také David Prachař. „Vlasta Chramostová by byla ráda, že je vyprodáno, že jsou všechna místa obsazená. Byla by plná humoru, což byla do poslední chvíle," uvedl.

Jednotlivé řečníky střídaly záznamy nejen fotografií Vlasty Chramostové, ale i ukázek z její divadelní a filmové práce. Na závěr obřadu zazněla česká státní hymna, při níž celé Národní divadlo povstalo a smuteční hosté herečku na poslední cestu doprovodili několikaminutovým potleskem.

Vlasta Chramostová patřila k prvním signatářům Charty 77. Byla výraznou postavou disentu, předtím ale podepsala souhlas se spoluprací s komunistickou Státní bezpečností, což upřímně popisovala ve svých pamětech.

V 60. letech byla jmenována zasloužilou umělkyní, po podpisu Charty 77 měla zakázáno veřejné vystupování, založila proto se svým manželem, kameramanem Stanislavem Milotou bytové divadlo doma na pražských Vinohradech. Ještě na jaře 1989 byla odsouzena za opoziční činnost. Po sametové revoluci byla dvě desítky let členkou Národního divadla. V roce 1998 jí prezident Václav Havel za zásluhy o demokracii a lidská práva udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka.

„Měla jsem tři životy. Herecký, disidentský a život návratu," charakterizovala kdysi Vlasta Chramostová svoji životní pouť.