Archiv: Společnost | Krimi


Čech, který strávil několik let v indické vazbě kvůli podezření z vraždy své české přítelkyně, se navzdory zákazu vrátil do ČR. Indický soud ho sice v roce 2017 nepravomocně osvobodil, ale nesměl vycestovat ze země. Muž se přesto z Indie dostal do Nepálu a odletěl do Prahy. Informuje o tom Mladá fronta Dnes (MfD). Česko nemá možnost vydat muže do Indie, pokud by s tím sám nesouhlasil. Tělo české turistky policisté nalezli v noci na 7. srpna 2013 v penzionu na pláži ve městě Kalangut v západoindickém státě Góa. Před smrtí byla žena podle indických médií vystavena surovému násilí a měla větší počet bodných a řezných ran. Indická média tehdy napsala, že se k vraždě týž den přiznal devatenáctiletý partner oběti. Muž později tvrdil, že přiznání bylo vynucené. Soud ho osvobodil v roce 2017. České ministerstvo zahraničí ale neví, jak se muž dostal do Nepálu. Indické úřady mu totiž odebraly pas. Čech od léta žije se svým otcem a indickou manželkou na Nymbursku.

Podobný případ, kdy se Čech souzený v Indii dostal přes Nepál do vlasti, se stal už v roce 2008. Šlo o entomologa Emila Kučeru, kterému indický soud uložil za nelegální sběr brouků nepodmíněný tříletý trest vězení; muž ještě čekal na odvolací jednání. To mělo začít v listopadu 2008, koncem října ale byl Kučera zpátky v ČR. Už po prvním soudu bylo prý Kučerovi jasné, že se nedočká rozumného verdiktu a začal uvažovat o jiných možnostech odchodu z Indie. Oslovil svou přítelkyni, která mu zaslala do Indie druhý, legálně držený pas a finanční prostředky na cestu do ČR. Kučera poté autem odjel asi čtyři kilometry od Dárdžilingu, absolvoval dvouhodinový pěší přechod do Nepálu, kde pokračoval dál džípem a autobusem do Káthmándú, odkud odletěl do Evropy.

Lichtenštejnové by spor s Českou republikou, který se týká majetku zabaveného knížecí rodině po druhé světové válce na základě takzvaných Benešových dekretů, řešili raději u jednacího stolu, situace je ale donutila podat žaloby k soudu. V rozhovoru poskytnutém ČTK u příležitosti oslav třístého výročí vzniku Lichtenštejnského knížectví to řekl dědičný princ Alois z Lichtenštejna, který vykonává funkci hlavy státu. Vyřešení otevřených otázek minulosti je podle něj v zájmu obou zemí a oběma by přineslo i prospěch.

Nadace knížete z Lichtenštejna podala loni v prosinci k 26 českým okresním soudům žaloby, ve kterých žádá vydání majetku, jenž podle ní neoprávněně užívá český stát. Týká se to tisíců hektarů pozemků polí a lesů, ale také pěti moravských zámků včetně Lednice, Valtic či Velkých Losin, které Lichtenštejnům po druhé světové válce zkonfiskovalo Československo na základě dekretů prezidenta Edvarda Beneše. Podle československých úřadů se lichtenštejnský kníže František Josef II. přihlásil ve 30. letech minulého století k německé národnosti, a proto jeho majetek propadl státu. Nadace ale tvrdí, že byl občanem Lichtenštejnska, které bylo ve druhé světové válce neutrální, a jeho označení za Němce tak bylo účelové. Žaloby podané na konci loňského roku se týkají pouze nemovitostí, u kterých je v katastru uveden coby vlastník stát.

Český stát a Lichtenštejnsko jsou země po staletí historicky spjaté. Zámožný rod Lichtenštejnů patřil k nejbohatší tuzemské šlechtě, zejména na Moravě. Vlastnili tam rozsáhlé majetky včetně Lednicko-valtického areálu, zapsaného na seznam kulturního dědictví UNESCO. O značnou část majetků na území někdejšího Československa ale přišli v důsledku pozemkových reforem po první světové válce, zbylý majetek jim byl zkonfiskován po druhé světové válce na základě takzvaných Benešových dekretů.

K výměnnému obchodu přirovnal bývalý předseda Nejvyššího správního soudu (NSS) Josef Baxa vyjádření prezidenta Miloše Zemana o tom, jak by měl soud rozhodovat ve věci nejmenování tří vysokoškolských docentů profesory. Baxa to uvedl při jednání sněmovního podvýboru pro justici ke kauze možného ovlivňování soudců Hradem. Zeman mu podle něho při soukromých hovorech opakovaně naznačoval, že by se mohl stát předsedou Ústavního soudu. Prezidentův kancléř Vratislav Mynář namítl, že Zeman pouze seznamoval Baxu se stanovisky a že Baxova tvrzení nejsou zcela pravdivá. Namítl, že prezident nemohl Baxovi nabízet vedení Ústavního soudu, který je pro nejbližší roky naplněn.

Mynář přiznal, že v Zemanově zastoupení "konzultoval" s více ústavními soudci včetně Vojtěcha Šimíčka prezidentovy výhrady ke služebnímu zákonu, o jehož zrušení Ústavní soud rozhodoval. Ústavní soudce Vojtěch Šimíček poslancům řekl, že Zeman si podle Mynáře přál zrušení služebního zákona, nebo alespoň jednoho libovolného ustanovení. "Byla to jednání velmi nevhodná," uvedl Šimíček. Ústavní soud zrušení zákona až na jednu větu odmítl. Baxa i Šimíček potvrdili, že na ně nebyl vyvíjen žádný nátlak, nebyli vystaveni vyhrožování, ani nedostali nějaký slib. "Byly to náznaky ve stylu: 'Buďme na sebe hodní'," uvedl Šimíček. Podle Baxy se mu za celou jeho éru v justici nestalo, že by se k němu některý z ministrů spravedlnosti nebo premiérů choval podobným způsobem jako Zeman. Mynář na kontaktech se soudci nevidí nic špatného.