Archiv: Zahraniční politika | Vztahy česko-německé

Vzpomínky na dramatický útěk k branám západoněmeckého velvyslanectví, na pomoc Pražanů nebo na snahu o zajištění zásobování pro tisíce východoněmeckých uprchlíků v roce 1989 přicházejí v těchto dnech na německou ambasádu v Praze. Velvyslanectví požádalo pamětníky 30 let starých událostí, aby se podělili o osobní zážitky z útěku před komunistickým režimem v době těsně před pádem Berlínské zdi. Z výběru vzpomínek a archivních fotografií by ambasáda, přes jejíž pozemek východní Němci utíkali, chtěla sestavit sborník. Celkem do listopadu 1989 emigrovalo přes ambasádu na 15.000 lidí.

Například Sabine Pasewaldová v jednom z příspěvků, které ambasáda zveřejnila, vzpomíná, jak se v roce 1989 rozhodla utéct do západního Německa přes pražskou ambasádu společně se svou desetiletou a čtrnáctiletou dcerou. Vzhledem k tomu, že byla už ve druhé vlně uprchlíků, musela obelstít východoněmecké celníky cestou do Československa a nekoupit si lístek do Prahy, ale až do Bratislavy. U velvyslanectví se jí pak podařilo i s dcerami proběhnout kordonem českých policistů a přelézt přes plot do zahrady, a tím i do svobodného světa.

O vzpomínky na události roku 1989 se podělil také bývalý český politik Jan Kasl, který bydlel nedaleko ambasády. "Chodili jsme venčit psy na Petřín a sledovali někdy dramatické úprky přes Lobkovickou zahradu k plotu ambasády a přelézání i s dětmi přes něj," napsal na facebookové stránky zřízené velvyslanectvím. Vzpomíná také na to, jak se uprchlíci, kteří se snažili dostat na ambasádu, tísnili i v okolních domech, nebo na opuštěná východoněmecká auta, která někteří Češi vykrádali.

Jan Hus je bezesporu jednou z nejznámějších duchovních postav české historie. Přesně před 604 lety, 6. července roku 1415, byl na koncilu v Kostnici označen za kacíře a vydán světské moci k upálení na hranici. Svými myšlenkami podnítil muž, který pro svou víru obětoval i život, události, jež zasáhly do životů lidí po celém světě. Není proto divu, že památky na něj se objevují od Spojených států po Ukrajinu.

15. březen 1939 patří k tragickým datům novodobé české historie. Ještě před svítáním překročily hranice okleštěného Československa jednotky německého Wehrmachtu a začala nacistická okupace. Sotva pár hodin před tím se však čs. vojenskému zpravodajství podařil husarský kousek. Skupina 11 elitních zpravodajců pod vedením plukovníka Františka Moravce odletěla do Londýna a vzala s sebou cenné zpravodajské materiály. Díky tomu mohli ve Velké Británii obnovit své služby.

V Praze bude mít o víkendu premiéru film Honza má pech. Jeho autorkou je Rena Dumont, filmařka, která žije v Mnichově. Do Německa odešla v roce 1986. Na sudetoněmeckou problematiku v době šedesátých let se podívala hodně netradičně, krátký film je totiž komedie.

23. září 1938 ve 22.20 hodin byla v Československu vyhlášena všeobecná mobilizace. Více než milion mužů se připravoval k obraně vlasti proti hitlerovskému Německu.

Poslední přeživší z nacisty vypálené obce Ležáky Jarmila Doležalová se ve středu setká s německým velvyslancem v Česku Christophem Israngem. Předá mu knihu Osud jménem Ležáky, která obsahuje nacistické dokumenty vztahující se k vyvraždění obce a jeho prostřednictvím ji i poskytne německým archivům. ČTK to řekla dcera Jarmily Doležalové, podle níž je předání knihy i určitým gestem smíření. "V knize jsou nacistické dokumenty, například popravčí protokoly z Pardubic nebo dokumenty, které se vztahují k lidickým a ležáckým dětem. Některé z nich jsou publikované poprvé," řekla o knize Jarmila Doležalová mladší.

Jarmila Doležalová starší se sejde s německým velvyslancem v týdnu, kdy si připomíná popravení svých příbuzných nacisty. Před 76 lety, 2. července 1942, bylo v Pardubicích popraveno 40 lidí, kteří spolupracovali s parašutisty z výsadku Silver A. "Zastřeleni byli tatínek maminky, její teta, její strýc a bratr strýce," řekla Jarmila Doležalová mladší. "Z maminčiny rodiny za pomoc parašutistům zatkli 16 osob, jenom jedna třetina se dožila konce války," uvedla.

Zeman s Babišem ostře kritizovali Merkelové výrok o odsunu Němců

Prezident Miloš Zeman i premiér Andrej Babiš (ANO) ostře odmítli a kritizovali výroky německé kancléřky Angely Merkelové, že pro poválečný odsun Němců ze zemí střední a východní Evropy nebylo morální ani politické ospravedlnění. Babiš v Olomouci novinářům řekl, že výrok Merkelové je absolutně nepřijatelný a jitří staré rány. Prezident Miloš Zeman s výrokem Merkelové "hluboce nesouhlasí", řekl ČTK prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček. Podle ministerstva zahraničí vyjádření Merkelové nezpochybnilo podstatu Česko-německé deklarace z devadesátých let.

Vyhnání a útěk Němců byly především bezprostředním následkem Němci započaté druhé světové války a nevýslovných zločinů nacionálněsocialistické diktatury," řekla Merkelová v Berlíně při vzpomínce na oběti vysídlení. "To ale nemění nic na tom, že pro vyhnání neexistovalo ani morální, ani politické ospravedlnění," prohlásila šéfka německé vlády, která v této souvislosti hovořila o "hořké nespravedlnosti".

Pietní místo s pamětní deskou připomínající tábor Hanke v Ostravě bylo v pátek slavnostně odhaleno v místě, kde tábor stával (v ulici Nádražní naproti Dolu Jindřich v centru města).

Do internačního tábora byli umístěni Němci a osoby podezřelé z kolaborace za protektorátu. A to včetně rodinných příslušníků, žen a dětí. Lidé v táboře byli vystaveni brutálnímu zacházení ze strany dozorců, kteří je dokonce bez soudu popravovali. Táborem prošlo 600 mužů a 100 žen, 231 z nich násilnosti nepřežilo.

„Po 73 letech nastala správná konstelace, kdy se podařilo takové pietní místo vytvořit. Jsem rád i za podporu lidí kolem, kteří to cítí stejně jako my. Na vytvoření památníku jsme pracovali tři roky. Chtěli jsme se vyhnout jakýmkoli historickým omylům a pochybením, pracovali na tom historici, vytvořili jsme pracovní skupinu, pořádali jsme veřejné debaty. Na mapě Ostravy je temná skrvna, se kterou jsme se takto chtěli vypořádat," řekl na slavnostním aktu primátor Ostravy Tomáš Macura.

Na kopci zvaném Švédské šance u Přerova, kde se odehrál v polovině června 1945 poválečný masakr karpatských Němců, bude tuto neděli slavnostně vysvěcen obří kovaný kříž. Memento z dílny uměleckého kováře Jiřího Jurdy bude lidem připomínat 267 obětí zřejmě nejhorší msty na německy mluvícím obyvatelstvu v poválečném Československu. Kříž je symbolicky prostřílen a zdobí ho trnová koruna. Jeho odhalení bude součástí vzpomínkové akce i společné modlitby.

Masakr se na návrší Švédské šance u Přerova odehrál v noci z 18. na 19. června 1945. Českoslovenští vojáci zde zavraždili 120 žen, 72 mužů a 75 dětí včetně kojenců. Šlo o karpatské Němce ze Slovenska, slovenské Maďary a Slováky, kteří se vraceli z války domů. Vlaku, v němž cestovali, si všimli příslušníci 17. pěšího pluku z Petržalky. Podle historika Františka Hýbla je nemilosrdně nechali vyvléct z vagonů, dovlekli je na kopec nad Přerovem a tam je pozabíjeli. Masakr zorganizoval důstojník Karol Pazúr, který nakonec skončil před soudem. Nejprve byl potrestán 7,5 lety vězení, Nejvyšší vojenský soud v Praze mu v roce 1949 zvýšil trest na 20 let. Ve vězení strávil zhruba rok, poté mu prezident Klement Gottwald udělil amnestii, v pozadí byly Pazúrovy vazby na komunistické představitele. Širší veřejnost se o masakru dozvěděla až po roce 1989.

Asi 250 lidí vyrazilo v sobotu pěšky na dvaatřicetikilometrovou Pouť smíření z Pohořelic do Brna. Šlo o připomínku obětí poválečného odsunu německy mluvícího obyvatelstva z Brna.

Historické události připomene v neděli také pietní akt na nádvoří Kounicových studentských kolejí, které za druhé světové války sloužily jako nacistické vězení a popraviště. Pietního aktu, v rámci festivalu Meeting Brno, se zúčastní čeští i němečtí občané.