Zprávy | Z archivu rubriky


Z Fondu soudržnosti Evropské unie budou moci veřejné či soukromé subjekty financovat projekty za více než deset milionů eur (asi 330 milionů Kč). Peníze jsou určeny na projekty v oblasti životního prostředí a dopravy. Do roku 2006 může republika získat až zhruba miliardu eur (33 miliard Kč). Materiál vládě ve středu předloží ministr pro místní rozvoj Pavel Němec. Minimální částka, kterou republika podle ministerstva získá v každém případě, je zhruba 837 milionů eur (asi 27,8 miliardy Kč). Ministerstvo je řídícím orgánem tohoto fondu. Odpovídá mimo jiné za naplnění cílů a transparentní využití pomoci. "Naším úkolem je také koordinovat činnost zprostředkujících orgánů, tedy ministerstva dopravy a ministerstva životního prostředí," uvedl mluvčí ministerstva Petr Dimun. Podmínkou pro čerpání peněz z Fondu soudržnosti je hrubý domácí produkt na obyvatele nižší než 90 procent průměru EU. "Česká republika toto kritérium splňuje, protože HDP dnes činí zhruba 61 procent průměru EU," poznamenal Dimun. Peníze tak lze využít na projekty po celém území republiky.

Fond soudržnosti navazuje na nástroj předvstupní pomoci Ispa, za kterého republika čerpá peníze od roku 2000. Pro období 2004 až 2006 Evropská unie počítá s podporou České republice ve výši celkem 2,327 miliardy eur (asi 74 miliard Kč). V roce 2004 může Česká republika požádat zhruba o 658 milionů, o rok později o 734 milionů a v roce 2006 o 936 milionů eur.

Česká republika vstoupí do Evropské unie bez Miroslava Kalouska ve vládě, myslí si bookmakeři. Ještě koncem ledna se přitom přikláněli k možnosti, že nedávno zvolený šéf lidovců posílí vládní tým Vladimíra Špidly nejpozději do 1. května, kdy se Česko spolu s dalšími devíti kandidátskými zeměmi stane součástí rozšířené unie.

Za stokorunu vsazenou na Kalouskův vstup do vlády vyplatí pobočky správně tipujícím dvojnásobek, stejná částka na opačnou variantu může vynést o čtyřicet korun méně. Minulý měsíc byl přitom poměr kurzů obrácený. "Kurzy jsme přehodnotili především na základě toho, jak lidé sázejí. Většina z nich si myslí, že pan Kalousek zatím do vlády nepůjde," uvedl mluvčí loterijní společnosti Lubomír Ježek.

Přesto se ale podle něj najdou mnozí, kteří v Kalouskovo vládní angažmá pevně věří. Nejvyšší částka vsazená na tuto možnost představovala 100.000 korun, uvedl Ježek.

Kalousek od svého listopadového zvolení opakuje, že do vlády nechce a stačí mu funkce předsedy vlivného rozpočtového výboru sněmovny. Část sociální demokracie v čele s jejím místopředsedou a ministrem vnitra Stanislavem Grossem však dala několikrát najevo, že by měl mít i vládní odpovědnost. Lidovecký předseda nicméně tvrdí, že nikdy nepožadoval ministerské křeslo a nemíní nic takového iniciovat po dobu trvání současné vlády.

Nátlak na vstup Kalouska do kabinetu považují někteří pozorovatelé i politici za důsledek vnitrostranického boje uvnitř sociální demokracie. Zároveň se začalo spekulovat o tom, jaké ministerstvo a na čí úkor by měl Kalousek získat. Gross poté veřejně podpořil ministra zemědělství Jaroslava Palase z ČSSD, o jehož výměně na úkor lidoveckého předsedy se hovořilo.

Vláda se nechystá vyzvat USA, Velkou Británii a další země NATO, aby v Iráku, v Afghánistánu a na americké základně Guantanámo na Kubě dodržovaly mezinárodní úmluvy o válečných zajatcích a zabezpečení základních potřeb obyvatelstva. Vláda totiž nemá informace o tom, že by USA a Británie postupovaly v těchto lokalitách protiprávně. Uvedl to premiér Vladimír Špidla (ČSSD) v odpovědi na písemnou interpelaci šéfa KSČM Miroslava Grebeníčka.

Interpelace a odpověď budou jedním z bodů sněmovní schůze, která začne v úterý. Grebeníček totiž není s odpovědí spokojen, a tak ji projedná dolní komora. Buď odpověď schválí, nebo Špidlovi uloží, aby vypracoval novou. Na vládní politiku ale ani jedna z možností žádný přímý dopad mít nebude. Projednávání interpelace a odpovědí bude ale příležitostí k polemice mezi koalicí a opoziční KSČM, která přítomnost cizích vojáků hlavně v Iráku odmítá.

Podle Grebeníčka porušují USA a Británie mezinárodní úmluvy nejen v Iráku a v Afghánistánu, ale i na americké vojenské základně Guantánamo, kde Američané drží stoupence svrženého afghánského vládního hnutí Taliban. Grebeníček uvedl, že USA a Británie opakovaně porušují Ženevské úmluvy o obětech války a dodatky k těmto úmluvám, hlavně o zacházení s válečnými zajatci.

"Vláda nemá k dispozici relevantní informace o Vámi obecně udávaném mezinárodně protiprávním jednání Spojených států amerických a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska," napsal Špidla Grebeníčkovi v odpovědi.

Záporně reagoval i na Grebeníčkův dotaz, zda vláda učinila nebo učiní diplomatické kroky k tomu, aby země NATO, zejména USA a Británii, vyzvala k dodržování úmluv, jež se týkají jak zajatců na Guantánamu, tak zabezpečení základních životních potřeb obyvatel v Afghánistánu a Iráku.

Sudetoněmecké krajanské sdružení v Rakousku (SLÖ) ve čtvrtek ostře protestovalo proti tomu, že český prezident Václav Klaus užívá služební vilu, která byla po válce vyvlastněna původním německým majitelům. Považuje to za důkaz, že česká politika údajně nezvládla bezpráví, k němuž došlo po druhé světové válce. "Takový postup je symptomatický pro bezpráví, k němuž došlo po druhé světové válce a s nímž se česká politika dodnes nevyrovnala," uvádí se v dokumentu. SLÖ se cítí být "otřeseno skutečností", že se prezident Klaus nastěhoval do vily, "která je německým majetkem". SLÖ soudí, že "mezitím rozeznalo zřejmě i okolí prezidenta, který je znám jako tvrdý zastánce Benešových dekretů", že by bylo lepší porozhlédnout se po jiné nemovitosti. "Je to přiznání viny?" ptá se landsmanšaft.

Jde o dům ve Slunné ulici v Praze 6, který až do konce války patřil německé rodině Lippertů, vlastnící známé lahůdkářství v centru Prahy. Její členové se za okupace hlásili k Hitlerově straně NSDAP a podporovali dary německou policii. Po válce byli vysídleni, vila jim byla vyvlastněna a nyní patří českému ministerstvu obrany, které ji Klausovi dalo k dispozici jako vrchnímu veliteli ozbrojených sil.

SLÖ v prohlášení připomíná také další údajně "temný případ", když rodina bývalé americké ministryně zahraničí českého původu Madeleine Albrightové byla po válce odškodněna domem, zabaveným na základě dekretů německému továrníkovi Nebrichovi včetně inventáře a obrazů. Nebrichovi dědici si na obrazy činí nárok, Albrightová jej však s odvoláním na takzvané Benešovy dekrety odmítá.

Pojem Benešovy dekrety se užívá pro soubor právních norem, které byly vydávány v letech 1940-1945 československým prezidentem Edvardem Benešem. Představitelé vysídleneckých organizací v Německu a Rakousku napadají především dekrety o konfiskaci majetku a dekret o úpravě státního občanství. Vlastní odsun Němců však dekrety nezakotvují; jeho uskutečnění schválily vítězné mocnosti na konferenci v Postupimi v srpnu 1945 s ohledem na roli, kterou německá menšina sehrála při okupaci tehdejšího Československa. Česká republika dekrety považuje za součást svého právního řádu (stejně jako Slovensko) a o jejich rušení neuvažuje.