Zprávy | Z archivu rubriky


Uslyší- li jméno Miloš Kužvart, krčí úředníci evropských institucí a diplomaté obvykle rameny. Neznám, nevím, těžko mohu hodnotit. Jeho nominace jako kandidáta ČSSD na úřad prvního českého člena Evropské komise, tedy nejsilnějšího z českých uchazečů, vyvolává očividně rozpaky, nikoli však apriorní nesouhlas. V Evropské komisi se nyní horečně zjišťuje, co je vlastně zač, jaký byl jeho výkon v minulé Zemanově vládě, nakolik vážně je jeho nominace míněna, jak silné je jeho politické postavení. Lidé nahlas uvažují, zda jeho jméno není jen jedním tahem na vnitřní české šachovnici, po kterém mohou následovat další.

I to bylo údajně také předmětem pondělního telefonického rozhovoru komisaře Güntera Verheugena s premiérem Vladimírem Špidlou, který se prý omezil na "obecnosti". Podle dobrého unijního zdroje šlo o to zjistit, zda jde o definitivní Špidlovo rozhodnutí, nikoli o to nějak do českého hledání zasahovat. Verheugen nabyl prý dojmu, že nominace je míněna zcela vážně.

"Měl by to být někdo, kdo má politické myšlení, je proevropský, ovládá několik jazyků, je charakterově silný a nenapadnutelný," opakuje základní předpoklady pro člena exekutivy EU Verheugenův mluvčí Jean-Christophe Filori. Podle jednoho ze zdrojů v EK by se mohlo stát, že by Česko nemělo v komisi "těžkou", ale jen "muší" váhu, tedy komisaře, který by nehrál první housle. Lépe by prý bylo vyslat "zaručenou osobnost", nikoli někoho, "kdo se zřejmě bude teprve za chodu učit". Další zdroj namítá, že právě od Česka by se čekal výraznější příspěvek do budoucího týmu.

Na druhé straně jsou lidé, kteří si pamatují, nebo si zjistili, že Miloš Kužvart patřil k proevropské a progresivní části minulé české vlády. Celkem dobře se zapsal při několika jednáních s ministry životního prostředí EU. Kolují dohady o jeho jazykové zdatnosti, má se však za to, že anglicky mluví.

Konečný souhlas se šestiměsíčními komisaři z nových členských zemí musí dát předseda EK Romano Prodi. Zatím přijal všechna jména, která mu byla předložena. Jen málokdo předpokládá, že by odmítl českého kandidáta, i když kolem něj panují zmíněné rozpaky.

Ministr zahraničí Cyril Svoboda ve čtvrtek varoval, že přetahování českých politických stran o to, kdo bude evropským komisařem, nebude v zahraničí vnímáno pozitivně a ani to neposílí autoritu člověka, který bude jako komisař vybrán. "To nemůže mít dobrý dopad," řekl ČTK a České televizi k okolnostem, které zatím v Česku výběr komisaře provázejí. Podobné varování pronesl i před členy sněmovního výboru pro evropskou integraci. Svoboda poznamenal, že některé jiné země již vybrali kandidáty, kteří v těchto státech mají jasnou podporu celé politické reprezentace. "A to těm kandidátům dává vítr do plachet," řekl šéf diplomacie. České politické strany se na komisařovi nemohou dohodnout. Vše zatím naznačuje, že ČSSD možná ve vládě přehlasuje koaliční partnery a jako kandidáta prosadí svého poslance a exministra životního prostředí Miloše Kužvarta. Lidovcům a unionistům se ale Kužvart nelíbí. Lidovci navrhli někdejší poslankyni a pak soudkyni Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii Ivanu Janů. US kandidáta nenavrhla, ale líbil by se jí třeba diplomat Alexandr Vondra nebo velvyslance ČR v Bruselu Pavla Teličky. Opoziční ODS navrhla bývalého ministra životního prostředí Bedřicha Moldana.

Svoboda se k žádnému ze zvažovaných kandidátů nechtěl vyjadřovat. Obecně poznamenal, že komisař by měl splňovat několik kritérií. Měl by to být podle Svobody člověk, který zná problémy a fungování EU. "Měl by se opírat o některý z důležitých politických proudů v Evropském parlamentu, protože EP bude mít velký vliv na složení budoucí Evropské komise," uvedl.

Po vstupu do Evropské unie podraží také dětské plenky. Ty dosud podléhají pětiprocentní sazbě daně z přidané hodnoty, Brusel je však požaduje v základní sazbě, která nyní činí 22 procent. Na čtvrtečním jednání rozpočtového výboru to řekl ministr financí Bohuslav Sobotka. Zároveň potvrdil, že žádné další výjimky již stát vyjednat nemůže. V ČR se rodí stále méně dětí a vláda to chce změnit. Kvůli změnám v DPH však právě rodiče zaplatí za pleny, ale třeba i školní jídelny a menzy více peněz.

Česká republika si v Bruselu vybojovala několik daňových výjimek. Do konce roku 2007 si může ponechat nižší sazbu DPH na stavební práce spojené s bydlením a na dodávky tepla. Firmy budou platit DPH jen tehdy, pokud jejich roční tržby překročí milion korun. Výjimku na restaurační služby se tento týden nepodařilo prosadit. "Dnes řada z nás může skřípět zuby, proč politická reprezentace nevyjednala ty či ony výjimky, ale těžko můžeme tu situaci změnit," podotkl předseda KDU-ČSL Miroslav Kalousek.

Kvůli přesunům do vyšší sazby DPH tak podraží od května také jídlo a nealkoholické pití v restauracích, ale i ve školních jídelnách, menzách, cukrárnách nebo na stáncích. Více peněz lidé nechají rovněž u kadeřníka, v čistírně nebo opravně obuvi. Levnější by naopak mohly být káva, čaj, cukrovinky nebo žvýkačky.

Jednání koalice o změnách sazeb DPH se údajně již blíží k závěru. Stále více argumentů hovoří pro zachování dvou sazeb, což by mimo jiné zdražilo potraviny. Politici včetně Sobotky totiž chtějí, aby změny platily již od vstupu do EU. Podle dřívějších informací tisku by mohla snížená sazba vzrůst z pěti na sedm procent a základní klesnout pod 20 procent. Sobotka před poslanci řekl, že základní sazba klesne "o několik procent". Sblížení dvou sazeb podporují i ekonomové.

Vláda schválila závěrečnou zprávu o vyhodnocení katastrofálních záplav v České republice v létě roku 2002. ČTK to řekla její mluvčí Anna Veverková. Materiál, který připravilo ministerstvo životního prostředí shrnuje posouzení příčin povodní a návrhy opatření, kterými by se měly následky možných dalších záplav zmírnit. Podrobné mapy popisující zaplavená území jsou podle dřívějšího vyjádření garanta zprávy Jaroslava Kinkora z ministerstva životního prostředí důležitým vodítkem pro majitele pozemků, investory a úřady. Ukázalo se totiž, že velká voda se v srpnu 2002 valila často úplně jinými cestami, než jaké předpokládaly staré záplavové plány. Osmdesátistránková zpráva, na které pracovalo půldruhého roku 15 institucí včetně Akademie věd, přišla na 80 milionů korun. V České republice už například podle ministerstva životního prostředí není prostor pro budování nových velkých vodních děl s protipovodňovou funkcí. Poslední přehradou, která by mohla ještě vzniknout, je kontroverzní protipovodňová nádrž v Nových Heřminovech na Bruntálsku.

Po povodních, které v srpnu roku 2002 Čechy katastrofálně zasáhly, sestavila ministerstva životního prostředí a zemědělství tým specialistů na přírodní protipovodňovou ochranu. Hledá metody, jimiž lze v krajině udržet vodu přirozenými způsoby. Změnila se také politika, podle níž stát rozděluje peníze na revitalizaci říčních systémů. Státní fond životního prostředí loni dotoval projekty upravující režim v celých malých povodích i v plné výši, naopak méně dal stát na výstavbu rybníků, které mají pro protipovodňovou ochranu menší význam.

Známá česká herečka Jiřina Bohdalová sice u soudu vyhrála spor s ministerstvem vnitra kvůli své evidenci v seznamech spolupracovníků komunistické státní bezpečnosti, vymazána z ní ale nebude. Neexistuje totiž zákon, který by to umožnil. Advokát Bohdalové Josef Lžičař je připraven případ dotáhnout až k Ústavnímu soudu. Kauza by se tak mohla stát precedentem. "Ten zákon je tak nedokonalý, já sice jsem dokázala, že nejsem vrah, ale v materiálech budu mít, že jsem přece jenom vrah, tak tomu nerozumím," řekla novinářům po verdiktu herečka. Soudkyně pražského městského soudu Dagmar Stamidisová rozhodla, že evidence herečky v seznamech StB je neoprávněná. Uložit vnitru, aby Bohdalovou z evidence vymazala, však nemohla. Odvolala se na novelu zákona o zpřístupnění svazků StB. Vnitru ukládá, aby evidenci tajných spolupracovníků zveřejnilo, nehovoří ale o tom, co udělat s evidencemi neoprávněnými. Podle Lžičaře zřejmě bude u jména herečky hvězdička s odkazem na to, že vyhrála spor. Se zákonem, který neumožňuje výmaz z evidence, nesouhlasí ani ministr vnitra Stanislav Gross. "Mrzí mě, že jsme v situaci, kdy nás zákon prosazený poslanci proti vůli vlády i ministerstva vnitra nutí vést tento nesmyslný spor, který může zanechat velkou lidskou škodu," uvedl v prohlášení zaslaném ČTK. Podotkl, že sněmovnu opakovaně na "nebezpečnou formulaci" zákona upozorňoval, ale bezvýsledně. Dodal, že osobně verdikt soudu vítá, protože si herečky jako člověka váží.

Právní zástupkyně ministerstva vnitra Eva Jíchová sama neví, jak v praxi naložit s verdiktem o neoprávněné evidenci. "Zatím nemáme k dispozici žádný pravomocný rozsudek, takže ta věc je otevřená," řekla. U soudu zatím podle ní skončilo deset až 15 případů, kdy lidé s evidencí svého jména nesouhlasili. Některé z procesů pokračují, některé již vnitro vyhrálo. Pouze v jednom případě zatím padl pravomocný verdikt o neoprávněné evidenci, a to u pražského vrchního soudu. "V tomto případě jsme ale podali dovolání k Nejvyššímu soudu," dodala. K pražskému vrchnímu soudu se dostane také spor s Bohdalovou, protože herečka se hodlá odvolat. Na dotaz novinářů, zda nebude kontaktovat kvůli problematickému zákonu některé poslance, uvedla, že to není špatný nápad. "To bych mohla, ale ještě se poradím s panem advokátem," dodala. Ministerstvo vnitra se proti verdiktu odvolávat nebude. Jíchová sama v závěrečné řeči uvedla, že při jednání oprávněnost evidence prokázána nebyla. Upozornila, že ministerstvo při sestavování seznamů vycházelo z archivních materiálů, které má k dispozici. "Nemůžeme ale zkoumat, zda je evidence oprávněná, to musí určit soud," vysvětlila. Podle Lžičaře soud rozhodl správně a v souladu se zákonem, ale ten je podle něj potřeba změnit. "Připadá mi absurdní, že by tato státní moc měla zachovávat něco, co je lživé a nepravdivé. Kdyby ten zákon zůstal v této podobě, znamená to, že čest a osobnost občana je statkem, kterého si stát neváží," prohlásil advokát. Zákon podle něj ukazuje špatnou práci a nedostatek úvah při jeho tvorbě. "Když někdo vyhraje spor, tak negativní následky, které mu neoprávněná evidence přinášela, by měly být do všech důsledků odstraněny," dodal Lžičař. Bohdalová se v evidenci StB ocitla v roce 1959, v době, kdy byl její otec ve vězení. Podle herečky ji agenti kontaktovali jen jednou. Chtěli po ní, aby jim donášela na kolegy herce Jana Wericha a Miroslava Horníčka. Herečka se tehdy prý označila za nespolehlivou pro takovou práci a agenti jí dali za pravdu. Po schůzce podepsala prohlášení, že o ní nebude nikde mluvit. "Slib spolupráce s StB jsem ale nikdy nepodepsala," uvedla Bohdalová před soudem. A soudkyně jí dala za pravdu: "Svazek neodpovídal předpisu, podle nějž by měl být zařazen do evidence spolupracovníků..., a nebylo prokázáno, že by se (Bohdalová) zavázala jinak." Herečka si novinářům postěžovala, že jí zveřejnění seznamů loni na jaře velmi zkomplikovalo život. Začaly jí chodit anonymní dopisy, neznámí lidé jí i volali domů. "Jednou vzal telefon vnuk a dotyčný na něj řval: 'Vy udavačské svině.' To jsem se rozhodla, že to tak nemůžu nechat," uvedla herečka.

Případ plánované vraždy novinářky Sabiny Slonkové nekončí. Kauzou se nyní bude zabývat Nejvyšší soud. Nejvyšší žalobkyně totiž podala dovolání proti rozsudkům nad bývalým generálním sekretářem ministra zahraničí Karlem Srbou a trojicí jeho spoluobžalovaných. "Nejvyšší státní zástupkyně podala dovolání ve prospěch i v neprospěch obviněných," řekla ČTK mluvčí zastupitelství Alena Blažková. Podle žalobkyně se pražský vrchní soud dostatečně nevypořádal s odvoláním českobudějovického státního zástupce. "Napadený rozsudek v rozporu se zákonem neobsahoval výroky, jimiž by bylo výslovně rozhodnuto o odvoláních státního zástupce podaných v neprospěch obviněných," uvedla Blažková. Tím podle ní soud vystavil obviněné stavu právní nejistoty, proto se žalobkyně dovolává i ve prospěch obžalovaných.

Za plánování vraždy novinářky byl Srba koncem října odsouzen k osmiletému vězení. Pražský vrchní soud označil za prokázané, že to byl Srba, kdo si u své přítelkyně Evy Tomšovicové vraždu objednal. Chtěl novinářce zabránit v tom, aby dále odhalovala podezřelý způsob, jakým nabýval majetek, který zřejmě pochází z úplatků. Tomšovicová dostala u soudu šest let vězení, vimperští podnikatelé Michal Novotný a Petr Volf, které na vraždu najala, šest a čtyři roky. Jiřímu Slavíkovi, který jim sehnal semtex, soud potvrdil podmínku.

Vrchní státní zastupitelství v Praze navrhlo dovolání kvůli trestům pro Srbu, Tomšovicovou a Novotného. Nelíbilo se mu, že je soud uložil pod hranicí zákonné sazby za vraždu, která stanoví minimálně desetileté vězení. Na otázku, zda nejvyšší žalobkyně návrh akceptovala a dovolala se také kvůli výši trestů, Blažková uvedla: "Nepřímo se to týká i trestů". Kromě této trojice, podala nejvyšší státní zástupkyně dovolání také kvůli Volfovi. S dovoláním se na Nejvyšší soud obracejí také obhájci Srby a Tomšovicové, kterým se zase tresty zdají příliš přísné. "Mám za to, že trest by mohl být nižší," řekl již dříve ČTK advokát Tomšovicové Vladimír Jiřena. Obhájce Srby Vít Široký již dovolání podal. "Myslím, že toto (odsouzení) je justiční omyl," prohlásil Široký po vynesení rozsudku. Pokud neuspějí u Nejvyššího soudu, obrátí se na Ústavní soud, případně i Evropský soud pro lidská práva.

Srba tvrdí, že si vraždu novinářky u Tomšovicové neobjednal. Jeho advokáti postavili obhajobu na zpochybnění věrohodnosti korunní svědkyně Tomšovicové. Tomšovicová, Volf a Novotný se v podstatě doznali, ale tvrdili, že ve skutečnosti smrt Slonkové nechtěli. Na vraždu trojice najala vimperského recidivistu Karla Rziepela zvaného Citron. Rziepel ale vše oznámil policii. Srba, Tomšovicová a dalších sedm lidí čelí ještě obvinění z korupce kvůli zakázkám na ministerstvu. Kauza přípravy nájemné vraždy novinářky zasáhla nepřímo i vojenskou rozvědku, kde padaly hlavy na nejvyšších místech. Srba podle médií pro tajnou službu pracoval pod krycím jménem Salima.