Zprávy | Z archivu rubriky


Stále větší prestiž získávají ve světě psovodi z armádní veterinární základny v Grabštejně. "Dobrý zvuk máme také díky misím v Kosovu a v Iráku," řekl ČTK zástupce velitele základny Marcel Rybář. V Iráku jsou se svými psy dva profesionální vojáci z Grabštejna, v Kosovu jeden. V Kosovu slouží ještě dva další čeští psovodi. Především tam hledají ukryté zbraně a drogy. Díky jejich výsledkům si je s sebou berou na akce i jednotky jiných zahraničních armád. "V jedné usedlosti lidé zapírali, že mají zbraně. Když jsme tam přivedli našeho psa, hned je dobrovolně vydali. Věděli totiž, že by je stejně našel," podotkl Rybář. V Iráku střeží grabštejnští psovodi českou vojenskou polní nemocnici. Jejich psi vzbuzují mezi místními obyvateli velký respekt.

V Kosovu jsou psovodi z Grabštejna už rok, v Iráku necelého půl roku. Střídají se pravidelně po půl roce. Ti, kteří mají odjet zhruba za měsíc, se již připravují mimo grabštejnskou posádku. Cvičí společně s jednotkami, s nimiž do zahraničí pojedou. "Je důležité, aby se co nejvíce stmelili," uvedl Rybář. Protože v Grabštejně chybí nyní kvůli zahraničním misím šest nejlepších profesionálních psovodů, nemůže základna předvádět veřejnosti výcvik psů. Spojuje ho vždy s velkými kulturními a zábavnými akcemi v areálu sousedního hradu.

V grabštejnské posádce procházejí výcvikem především němečtí a belgičtí ovčáci, ale také rotvajleři a další plemena. Dají se využívat v boji proti terorismu, protože dokážou najít také výbušniny. V polovině září se v Grabštejně uskuteční mezinárodní soutěž armádních psovodů, v říjnu odjedou psovodi na kynologický biatlon do Švýcarska. Zájem o zkušenosti českých psovodů projevila americká armáda, jejíž specialisté zřejmě ještě letos do Grabštejna přijedou.

Zájemci o umění mimoevropských kultur mají možnost vidět v Praze díla, která vytvořili potomci původních obyvatel vzdálené Austrálie. Patnáctka současných australských aboriginských malířů vystavuje své práce z 80. a 90. let až do konce srpna v Toskánském paláci na Hradčanském náměstí. V Praze je to úplně první možnost prohlédnout si větší soubor obrazů australských domorodců, sdělila k výstavě ČTK Kateřina Polívková z pořádající společnosti Australis. I současná díla v sobě nesou tradici aboriginského uměleckého projevu. Typické tečkované vzory se objevovaly na skalních kresbách, na tělech domorodců při duchovních obřadech či na předmětech jejich denní potřeby. Dnes se malují hlavně na turistické suvenýry - bumerangy a hudební nástroje didgeridoo, vyráběné z bambusu nebo duté větve. Vstup na výstavu je zdarma.

Aboriginci patří k nejstarším kulturám na světě. Vědci dodnes přesně neznají stáří jejich prvních uměleckých projevů. Hlinky, kterými jsou obrazy namalovány, neobsahují téměř žádný uhlík, podle jehož radioaktivního rozpadu se nálezy běžně datují. Malby jsou navíc každý rok obnovovány, takže se z fyzikálního hlediska zdají být mladé, ačkoliv obnovované vzory mohou být samy o sobě staré stovky i tisíce let. Věk rytin z jihu Austrálie se ale odhaduje na více než 40.000 let, to znamená zatím nejstarší skalní umění světa. Pražská výstava současného umění také dokládá, že kultura aboriginců je jednou z nejdéle trvajících uměleckých tradic světa.

Jednotlivá ministerstva, která požadují v rozpočtu na příští rok celkem o 35 miliard korun více než je vládou schválený schodek 118 miliard korun, mají zřejmě smůlu. "Já v žádném případě nepředložím do vlády návrh rozpočtu, který by tato omezení překračoval," řekl v Havlíčkově Brodě ministr financí Bohuslav Sobotka. Při přípravě rozpočtu existuje podle Sobotky drobný prostor pro zohlednění vládních priorit. Za ty vláda již dříve označila rozpočtovou reformu, vstup do Evropské unie a vzdělanostní ekonomiku. "Vláda bude mít k dispozici částku, jejíž výši jí sdělím začátkem září," řekl Sobotka. Peníze navíc mohou podle něj jednotlivá ministerstva obdržet pouze tehdy, když vláda uzná, že požadavky jsou v souladu s jejími prioritami. V každém případě to budou jen omezené finanční prostředky, dodal Sobotka.

I samotné ministerstvo financí požaduje jednu miliardu korun nad rozpočtový rámec, což považuje Sobotka za běžnou součást taktiky při sestavování rozpočtu. Ministerstvo financí se podle něj bude výrazně podílet i na celkových úsporách. Během tří let se počet zaměstnanců ministerstva sníží o více než devět procent, uvedl Sobotka.

Úmysl pracovníků finančních úřadů stávkovat kvůli výši platů ministr financí chápe. Zaměstnanci, kteří nedostanou přidáno tolik jako učitelé, mají podle něj právo vyjádřit svůj názor. Sobotka však bude žádat, aby stávka v žádném případě neohrozila chod daňové správy. Současný rozdíl v platech berních úředníků a celníků zdůvodnil Sobotka přechodem některých pravomocí z daňové na celní správu. "Když to zjednoduším - celníci budou mít v příštím období více práce," prohlásil Sobotka. S větší agendou však podle něj celní správa výrazně zeštíhlí. Ze současných 9000 celníků klesne jejich počet podle Sobotky během tří let na 7000.

S přehledem svazků a spisů, které v roce 1989 vedly útvary Státní bezpečnosti (StB) zaměřené na "boj s vnitřním nepřítelem", se mohou seznámit zájemci v poslední publikaci Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV). Kniha obsahuje stovky jmen lidí, kteří na sklonku předlistopadové éry figurovali v evidenci těch složek tajné policie, jež se zaměřovaly na potírání domácí i exilové opozice. V seznamech však nejsou jen jména agentů a spolupracovníků StB, ale také osob, na které komunistická tajná policie zaměřila z různých důvodů svoji pozornost. Veřejnost tak nyní dostala možnost porovnat a případně si doplnit údaje obsažené v oficiálních seznamech spolupracovníků StB, které na jaře vydalo ministerstvo vnitra.

Publikace ÚDV si ale klade především za cíl seznámit čtenáře s tím, jak StB fungovala. Proto v úvodních pasážích podrobně popisuje systém operativní evidence StB, jednotlivé kategorie svazků a registračních protokolů a její organizace. Její autor Patrik Benda upozorňuje na skutečnost, že na rozdíl od zpravodajských služeb demokratických států musela komunistická tajná policie v nesrovnatelně větší míře sbírat a získávat informace o lidech ve své vlastní zemi. Publikace, která vyšla v třítisícovém nákladu v edici Sešity, není sice k dostání v knihkupectvích, ale zájemci si ji mohou vyžádat přímo na ÚDV v ulici Na hroudě 19 v Praze 10. Bude také dostupná ve veřejných knihovnách.