Zprávy | Z archivu rubriky


Jiří Ruml byl známým novinářem, dramatikem, rozhlasovým pracovníkem, disidentem i politikem. Ve známost vešel především jako šéfredaktor samizdatových Lidových novin (LN), přičemž po sametové revoluci se zasadil o obnovu tohoto deníku. Publicistice se Ruml díky svým pravidelným příspěvkům věnoval až do pozdního věku. V pátek po dlouhé a těžké nemoci tento novinář zemřel ve věku nedožitých 79 let. Na obnově LN začal Ruml pracovat v roce 1987, vzápětí se stal šéfredaktorem samizdatu "Lidovek" (1988 až 1989). V říjnu 1989 byl ale zatčen a obviněn z pobuřování. Po převratu na podzim téhož roku stanul v čele obnovených LN a v této funkci setrval až do června 1990. Tehdy byl totiž zvolen za Občanské fórum poslancem Federálního shromáždění. Pracoval zde i jako předseda parlamentní komise pro vyšetření událostí 17. listopadu 1989.

Ruml po absolvování reálného gymnázia v Plzni vstoupil v roce 1945 do KSČ. Po únoru 1948 přesídlil do Prahy a pracoval jako redaktor a zpravodaj Československého rozhlasu, Večerní Prahy (v roce 1955 ji spoluzakládal) a Československé televize. Postupně opouštěl pozice radikálního stalinismu. Podílel se i na založení týdeníku Reportér, kde působil až do zákazu v roce 1969. V období takzvaného Pražského jara se angažoval jako člen předsednictva Československého svazu novinářů. Na otázku, proč ze strany po "prohlédnutí" nevystoupil, Ruml před časem pro tisk odpověděl: "Měl jsem jako ostatní mindrák, že jsme tomu pomáhali, a myslel jsem, že ve straně musím zůstat, abych ji polidštil." Z KSČ nakonec Rumla vyloučili po roce 1968. Tehdy se z něj stal jeden z aktivních disidentů a odpůrců režimu. Živil se jako úředník, ale také například jako jeřábník. Od poloviny 70. let Ruml publikoval v samizdatu. Jako jeden z prvních podepsal Chartu 77 a v roce 1984 se stal jejím mluvčím.

Jednou z příčin, které přiměly poslance Miloše Kužvarta zříci se nominace na komisaře EU, byly zřejmě dojmy z jeho jednodenního pobytu v Bruselu v pondělí 16. února. Vedle předsedy Evropské komise Romana Prodiho a komisaře pro rozšíření Güntera Verheugena se při něm setkal s řadou vysokých úředníků EK a uspořádal dvě tiskové konference. "Uvědomil si možná, že to je pro něj moc velké sousto," usoudil jeden z úředníků EK, kteří tato jednání sledovali. Z rozhovorů vyplynulo, že má jen mlhavé představy o tom, v čem spočívá práce člena Evropské komise. Na druhé straně nebyl přístupný argumentům, když šlo o výběr lidí do jeho kabinetu. V EK bylo veřejným tajemstvím, že bývalý šéf delegace EK v Praze Ramiro Cibrian není považován za dostatečně průrazného a efektivního úředníka, aby dodal váhy komisaři, který zjevně potřeboval pro první období skutečně expertní vedení. "Bylo zřejmé, že Kužvart bude potřebovat velkou pomoc, expertní vedení, držet dlouho za ruku" řekl ČTK další zdroj EK. Usoudil, že by to nebylo poprvé, co by do komise přišel nezkušený člověk - i politikům z dosavadních členských států tento přechod nejednou vyrazil dech, natož pak těm ze zemí, jež v EU nikdy nebyly.

Krom toho Kužvart nevěděl, zda se mu povede zůstat déle než šest měsíců kvůli domácímu odporu - i proto byl nejistý. "Ať je to jak chce, bylo jasné, že má jen malé tušení, co ho čeká. Působil zároveň nesoustředěným dojmem, případně se soustřeďoval na odtažité věci." Na tiskové konferenci pro zahraniční novináře odpovídal exministr české vlády podle jednoho z účastníků vesměs holými větami. Prozradil jim, že jeho koníčkem je plavání a že nemá problémy se stěhováním rodiny, protože je rozvedený. Na dotaz, zda je optimista ohledně schválení evropské ústavy do konce roku, řekl, že optimista je. Když byl dotázán, proč je optimista, odpověděl, že jinak by nemohl být komisař.

Jeho páteční výtka, že mu česká mise při EU neposkytla dostatečné zázemí, vyvolala mezi českými diplomaty pobouření. Po velvyslanci Pavlu Teličkovi reagovala mluvčí Petra Mašínová: "Dostal veškerý servis. Byli jsme připraveni plnit všechna jeho přání, sjednávat všechny schůzky, a to až do 1. května, kdy se měl stát komisařem. Celá mise mu byla naprosto k dispozici."