Zprávy | Z archivu rubriky


Česká republika bude mít i v příštích měsících v jihosrbské provincii Kosovo 400 svých vojáků, kteří společně se stovkou kolegů ze Slovenska tvoří 5. česko-slovenský prapor v misi KFOR. Česko se k tomu zavázalo v Rize na jednání států zapojených do mírové operace NATO, řekl ČTK Václav Vlček z Jednotného operačního centra české armády, který se jednání účastnil. "No, příjemná zpráva to nebyla, ale je dobře, že už lidé mají jasno," reagoval v telefonickém rozhovoru ze základny praporu v kosovském Šajkovaci mluvčí jednotky Jindřich Plescher.

Nový prapor měl mít původně o stovku vojáků méně a současný měl v Kosovu vystřídat tento měsíc. Po březnovém výbuchu etnického násilí v provincii pod správou NATO a OSN se ale aliance rozhodla přehodnotit své záměry snižovat počty vojáků v misi. O ponechání nynější struktury sil požádal vedení NATO velitel KFOR generál Holger Kammerhoff. "Existuje shoda několika států, jako je Finsko, Česká republika, Slovensko, že snižovat se nemá," přiblížil jednání v Rize Vlček. Například Norsko a Švédsko podle něj stále hodlají své angažmá v Kosovu omezit, hlavně proto, že své jednotky nasazují jinde.

Odjezd české části praporu v původních počtech je tak definitivně zpožděn o měsíc, protože je potřeba získat dodatečnou stovku vojáků a secvičit je se 300 už připravenými. Vojáci, kteří měli odcestovat začátkem dubna, tak nakonec na půlroční misi odjedou až v květnu. Armáda po jistou dobu zvažovala i možnost vystřídat 300 vojáků hned a zbylou stovku až za měsíc. Vlček doplnil, že plány NATO na snížení počtu lidí v misi KFOR trvají, pouze se odsouvají na podzim.

Základní kámen zamýšleného Centra Bohumila Hrabala, jenž má podobu obyčejného patníku u cesty, odhalili v sobotu jeho iniciátoři v pražské Libni. "Patník je v duchu Hrabalovy vůle, protože pokud mluvil o svém pomníku, chtěl jej jen tak vysoký, kam může dočůrat pejsek," řekl při slavnostním okamžiku malíř Václav Špale ze sdružení Serpens. O vznik centra usiluje společně s radnicí Prahy 8. Špale polil kamenný kvádr pivem a spolu s režisérem Ivo Krobotem a radním Romanem Petrusem na něj třikrát poklepali kladívkem. Patník stojí na rohu ulic Na Hrázi a Ludmiliny nedaleko místa, kde Hrabal léta žil.

Krobot vzpomněl na okamžik před deseti lety, kdy se na zeď, jenž nahradila několik původních domů a mezi nimi i Hrabalův, umisťovala pamětní deska. "Tehdy to bylo neoficiální, dnes již máme záštitu radnice," řekl. Radní Petrus připomněl, že Hrabalovo dílo není významné jen pro české čtenáře. "Hrabal se stal již za svého života jedním z nejuznávanějších spisovatelů druhé půle 20. století. Pouze několik jmen českých spisovatelů se stalo světově uznávanými: Bohumil Hrabal, Milan Kundera a snad i Josef Škvorecký," uvedl. Tito lidé přiblížili českou literaturu k velkým literaturám světovým, jakými jsou literatury angloamerická, španělská, francouzská, polská, ruská a jen několik málo dalších, dodal.

Centrum Bohumila Hrabala by mělo navazovat na libeňskou zeď, která vyrostla na místě zbouraného Hrabalova domku. Betonovou zeď v roce 2002 malířka Tatiana Svatošová pomalovala texty z Hrabalových knih. V centru by mělo být knihkupectví se všemi jeho knihami, výčep, informační báze o všech akcích souvisejících s Hrabalem i galerie umělců spjatých s jeho dílem či přímo s ním.

Evropa vždy představovala různost a pluralismus názorů: na politiku, náboženství i třeba na to, který sýr je nejlepší. Identifikovat se s Evropou proto představuje identifikovat se s růzností, a evropanství proto nijak neruší národní identity. Prohlásil to na úvod 13. ročníku česko-německé konference v Jihlavě předseda Senátu Petr Pithart. Přirovnal jednotlivé identity člověka k letokruhům stromu, od nejvnitřnějšího ztotožňování se s rodinou, obcí, regionem, státem, ale třeba i kontinentem. Silný je ten strom, který má hodně letokruhů, a to lze vztáhnout i na člověka: slabý je ten, který má jen několik "letokruhů identity" a všechny ostatní odmítá jako nepřátelské, uvedl Pithart. Podle jeho slov lze určitou formu identity najít i u Evropské unie - projevuje se přerozdělováním bohatství chudším zemím či regionům. V této souvislosti ale předseda Senátu kritizoval bohaté unijní státy, že se v souvislosti s nynějším rozšířením společenství snaží snížit procento takto přerozdělovaných prostředků. "Má to snad znamenat, že tato evropská identita je už minulostí, že platila jen v rozdělené Evropě?" řekl Pithart.

Letošní 13. ročník česko-německé konference v Jihlavě se koná pod tématem Identita v nové střední Evropě. Pořádají ji jako vždy společně pražská Nadace Bernarda Bolzana a katolicky orientovaná sudetoněmecká organizace Ackermannova obec. Mezi hosty a přednášejícími jsou historici, politici i pamětníci obou stran a diplomatičtí zástupci Německa, Slovenska a Rakouska. Hlavní, sobotní jednání konference se zaměřilo na témata zacházení s národními dějinami a schopnosti EU překonat zásadní problémy postkomunistické střední Evropy.

Česko-německé usmíření zřejmě musí vycházet z teze, že se oba národy ve všem neshodnou, ale přesto si naslouchají. Dospěla k tomu sobotní diskuse v Jihlavě. "S tím, že my Češi a Němci se při pohledu na dějiny nikdy ve všem neshodneme, se budeme muset smířit. Podstatné ale je, že každá strana se přesvědčí, že ji protistrana vnímá a poslouchá. Jen v tom je východisko," charakterizoval situaci historik Jan Křen. Podle dalších diskutujících ale může být toto "pochopení v nesouhlasu" náročné. Dosavadní výchova a vzdělávání na obou stranách totiž podle nich tomuto postoji neodpovídají. Politolog Jaroslav Šabata se vyslovil pro "společnou vzpomínkovou kulturu, jež by zahrnovala všechna utrpení". Současně je ale podle něj potřeba, aby všichni Středoevropané včetně Čechů a Němců dospěli k formální shodě, že Postupimská dohoda a z ní vycházející akty byly výsledkem historického vývoje a jejich zpětná revize nepřichází v úvahu.

Poukázal také na to, že česko-německá deklarace o usmíření z roku 1997 nebyla vysídleneckými organizacemi přijata a vyjadřují se proti ní i někteří čeští intelektuálové. Podle Šabaty by význam deklarace měl být zhodnocen v rámci jednání o Postupimi, jehož východiskem by mohla být debata o těchto otázkách v rámci Česko-německého diskusního fóra a Fondu budoucnosti.

Také předseda spolupořádající Ackermannovy obce Walter Rzepka vyjádřil názor, že je třeba "hledat usmíření". Ocenil skutečnost, že nejvyšší čeští představitelé nedávno označili vysídlení sudetských Němců za z dnešního hlediska nepřijatelné. Tento podle jeho slov slibný náběh pak ale jiní čeští politici "vědomě zahráli do autu", takže bylo zmařeno odškodnění "několika těžce nemocných sudetských Němců, kteří ke zdravotní újmě přišli v důsledku vyhnání".

Sociální demokracie přivedla podle svého předsedy Vladimíra Špidly Česko do Evropy navzdory těm politickým stranám, které se cítily příliš slabé a neměly k tomu odvahu. "Stačí se rozhlédnout a vidíme sílu, protože my jsme ta síla, která přivedla Českou republiku do Evropské unie," chlubil se v sobotu na hoře Říp socialistům a jejich stoupencům, kteří se tam sešli před nadcházejícími volbami do Evropského parlamentu. "Volební výsledek neleží na ulici, ale leží v našem odhodlání," povzbuzoval předseda sociálnědemokratické kandidáty. Ujišťoval je, že jsou první ligou, stejně jako sociální demokracie. Za druhou ligu je totiž označil bývalý předseda vlády a ČSSD Miloš Zeman. Volební výsledek podle místopředsedy ČSSD Stanislava Grosse závisí na tom, zda sociální demokraté věří sami sobě a svému programu. ČSSD má podle něj důvod si věřit, protože je prý jedinou silou, která je schopna prosazovat zájmy obyčejných lidí, kteří chtějí poctivě pracovat a podnikat.

V projevech Špidly a Grosse ani jednou nezazněla slova "sociální stát", který šéf ČSSD sliboval národu před volbami v roce 2002 rovněž na Řípu. Zmínil se o něm až volební lídr Libor Rouček s tím, že Evropa tuto myšlenku stále obhajuje. Senátor Richard Falbr, který je na druhém místě eurokandidátky ČSSD, podotkl, že má svátek. Nikdy si prý nepomyslel, že ho oslaví na Řípu. O programu nehovořil, zdůraznil jen, že jeho heslo je: "Vždycky k vítězství."

Ministři zdravotnictví deseti zemí přistupujících k EU a dále Irska, Itálie, Rakouska a Nizozemska podepsali druhou Pražskou deklaraci. Dokument se zabývá možnostmi zdravotní péče pro občany v jiné členské zemi, vzájemným uznáváním kvalifikace zdravotnických pracovníků, systémem úhrad za péči v zahraničí a podporou zdravého životního stylu obyvatel. Deklaraci podepsali ministři na závěr dvoudenního jednání v Senohrabech nedaleko Prahy. Podporu jejich záměrům na koordinaci zdravotnických programů vyslovila vedle Světové zdravotnické organizace i Rada Evropy, jejíž zástupce deklaraci podepsal. Sdělila to ministryně zdravotnictví Marie Součková. "Témata dokumentu se netýkají jen 25 zemí EU, ale společenství 45 zemí, které jsou členy Rady Evropy," vysvětlil generální ředitel pro sociální soudržnost RE Alexander Vladyčenko. K první deklaraci loni v září se RE nepřipojila. Na současném textu oceňuje, že zdraví má i rozměr lidských práv.

Občané zemí, které se 1. května připojí k EU, budou mít právo na ošetření v kterékoli členské zemi. Ministři řešili, jak jim toto právo zajistit. Hovořili i o čekacích lhůtách na neakutní operace. Pokud by pacient čekal na operaci ve své zemi déle než rok, pojišťovna by mu musela uhradit operaci v zahraničí. Ministři se dohodli, že země budou spolupracovat při sběru, správě a vyhodnocování dat pacientů. Mělo by to vést k efektivnějšímu poskytování zdravotní péče a včasnému přijetí opatření, pokud by "pacientská turistika" mohla ohrozit systém poskytování péče v té které zemi. Clearingové centrum by mělo urychlit a zprůhlednit úhrady za péči v zahraničí. Evropské transplantační centrum se sídlem v Praze by zvýšilo šance pacientů na to, že se dočkají vhodného orgánu.

Podle Součkové budou mít občané užitek i z toho, že na zdravotnické programy půjdou peníze z fondů EU. "Deklarace přinese občanům v příhraničních oblastech i možnost, pokud bude mezivládní ujednání, aby nemuseli za ošetřením cestovat do vnitrozemí, ale mohli využít stávajících bližších center na druhé straně hranice," dodala ministryně.