Zprávy | Z archivu rubriky


Spojené státy a Severoatlantická aliance se obrátily na Českou republiku s nabídkou, aby se ujala výstavby prvního mnohonárodního praporu NATO na ochranu proti zbraním hromadného ničení, který bude zařazen do budovaných sil rychlé reakce NATO. Sdělil to v Bruselu ministr obrany Jaroslav Tvrdík. Vyložil, že prapor by měl být budován okamžitě, aby fungoval od ledna a aby v polovině příštího roku dosáhl operační schopnosti. Česká vláda se bude nabídkou zabývat v červnu; ministr ji hodlá jednoznačně prosazovat jako prestižní záležitost. Projekt by měli konkretizovat ministři obrany NATO na zasedání v první půli června. "Je to první viditelný výsledek české vojenské reformy; kdyby se nám podařilo profilovat v tomto směru v alianci i v EU, dál prohloubit tuto národní specializaci české armády, byl by to viditelný úspěch, viditelný příspěvek České republiky ke společné obranné politice EU," řekl Tvrdík na okraj zasedání ministrů obrany unie věnovaného právě této politice. Schůzky se zúčastnil spolu s dalšími ministry z kandidátských zemí. Tvrdík podotkl, ČR pociťuje odpovědnost za tuto oblast a má odpovídající schopnosti; bude mít tedy zájem tuto výzvu přijmout. Jakmile by se Česko stalo v oblasti boje proti zbraním hromadného ničení první silou v NATO, mohlo by na stejné postavení aspirovat také v Evropské unii. Dokud nebude členem EU, nemůže se stát koordinátorem pracovní skupiny pro ochranu proti zbraním hromadného ničení, ale jen jejím přispěvatelem.

Ministři obrany EU rozhodli zřídit několik pracovních skupin, které se budou zabývat konkrétními projekty zaměřenými na odstranění nedostatků, mezer a zpoždění ve vybavení a jiných schopnostech evropských ozbrojených sil. Vedle ochrany proti chemickým a biologickým zbraním bude ČR podle Tvrdíka aktivní také ve skupinách zabývajících se zdravotnickými kapacitami a pasivními sledovacími systémy.

Nástupem české vojenské jednotky a vztyčením české státní vlajky byla v neděli v jihoirácké Basře slavnostně uvedena do provozu česká 7. polní nemocnice. Stalo se tak s téměř dvoutýdenním zpožděním proti plánu; zdržení zavinily průtahy při letecké přepravě materiálu a také komplikovaná úprava terénu, na kterém byly objekty lazaretu vybudovány. Vedle prvního náměstka českého ministra obrany Miroslava Kostelky a náčelníka generálního štábu generálporučíka Pavla Štefky se ceremoniálu zúčastnily na tři desítky vůdců místních kmenů, kteří údajně kontrolují oblast, kde žije na 1,5 milionu Iráčanů a kteří vyjádřili radost nad tím, že v jejich lokalitě působí české zdravotnické zařízení.

Polní nemocnice nasazená v rámci humanitárního programu obnovy Iráku měla původně začít naplno fungovat už 6. května, kdy Basru navštívil ministr obrany Jaroslav Tvrdík. Výstavba v areálu někdejší irácké vojenské nemocnice ovšem mimo jiné vyžadovala zpevnění podloží; místa určená pro některé části lazaretu museli čeští vojáci kupříkladu vybetonovat. Čeští zdravotníci nicméně v Basře v improvizovaných podmínkách poskytovali lékařskou pomoc již od konce dubna. V polní převazovně, kterou nyní česká vojenská nemocnice nahradí, čeští lékaři za poslední tři týdny denně ošetřili průměrně 50 nemocných. Pacienti kupříkladu přicházeli s popáleninami, průjmy a neléčenými chronickými nemocemi. Česká vojenská nemocnice původně stavěná hlavně jako chirurgické zařízení s sebou do Iráku přivezla také zubní lékaře, dětského lékaře či mikrobiologa a hematologa. Lékaři prodělali školení o chování k místnímu obyvatelstvu, o islámu, i o chorobách pro Středoevropana neobvyklých. Osazenstvo lazaretu má čítat asi 280 lidí.

Především mladí lidé nesmějí podle prezidenta Václava Klause zapomenout na události v Terezíně, ve kterém za druhé světové války nacisté zavraždili tisíce nevinných lidí. Ve svém nedělním projevu na tradiční Terezínské tryzně Klaus apeloval na veřejnost, aby se Terezín nestal pouze čímsi akademickým a nepodstatným. "Kdyby se toto skutečně mělo stát, teprve pak by se dalo říci, že byla tragédie terezínských obětí definitivně dokonána," zdůraznil prezident. Podle Klause je připomínání si památky terezínských obětí předpokladem toho, aby se podobné tragédie nemohly opakovat a aby už nikdy nemusely vyrůstat podobné památníky, jako je v Terezíně. "Musí z toho být jasné, že svoboda a demokracie nejsou samozřejmostí, ale něčím, co je nutno stále bránit, že se lidé nesmí ukolébat pocity relativního klidu a bezpečí," uvedl Klaus.

O to, že by mladá generace na Terezín zapomněla, nemá strach předsedkyně sdružení bývalých vězňů terezínského ghetta Terezínská iniciativa a bývalá vězenkyně Dagmar Lieblová. "Co dokáží čtrnácti- či patnáctileté děti napsat či výtvarně vyjádřit o návštěvě Terezína, v nás budí naději, že naše snaha není marná a památka zachována bude," řekla Lieblová. Dodala, že je však důležité, aby na mladé lidi působili i politici.

Projev na tryzně přednesli i Anděla Dvořáková z Českého svazu bojovníků za svobodu a premiér Vladimír Špidla. Poté zazněla na Národním hřbitově křesťanská a židovská modlitba. Pietní akt, jehož se zúčastnilo na 1000 lidí, ukončil sbor, který vystoupil s ukázkou z třetího dějství opery Nabucco.

V letech 1940 až 1945 zavlekli nacisté do věznice gestapa v terezínské Malé pevnosti, terezínského ghetta a koncentračního tábora v Litoměřicích přes 200.000 vězňů. Byli mezi nimi Češi, Slováci, Poláci, jižní Slované, Rakušané, Francouzi, Italové, Nizozemci, Maďaři a příslušníci dalších národů. Každý pátý zemřel přímo zde, na 100.000 jich zahynulo po deportaci z Terezína v koncentračních vyhlazovacích táborech. V září 1945 se konal před terezínskou Malou pevností národní pohřeb obětí nacistické perzekuce. Od roku 1946 se na tomto místě, nazývaném Národní hřbitov, konají tryzny.