Zprávy | Z archivu rubriky


Případ bývalého agenta komunistické Státní bezpečnosti Pavla Minaříka se znovu otevírá. Nejvyšší soud v Brně totiž vyhověl žádosti nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešové a Minaříkovu kauzu vrátil k došetření. Uvedla to Česká televize. Pavel Minařík čelí obvinění, že v polovině 70. let připravoval atentát v sídle Rádia Svobodná Evropa v Mnichově.

Podle deníku Právo soud vyhověl dovolání Benešové ve čtvrtek v neveřejném jednání. Zároveň zrušil loňské verdikty brněnských soudů, které Minaříkovo stíhání pro trestný čin obecného ohrožení zastavily.

Za chystaný atentát byl Minařík již odsouzen v roce 1993 ke čtyřem rokům vězení. Případ se však vzápětí vrátil k došetření. Brněnský krajský soud stíhání loni v létě zastavil kvůli tomu, že se nepodařilo prokázat úmysl někomu ublížit a prokázána nebyla ani výše škody, kterou měl výbuch způsobit.

Minařík působil jako agent v americké rozhlasové stanici Svobodná Evropa od roku 1969 do roku 1976. V té době zaslal podle Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu svým nadřízeným v pražské centrále nejméně tři návrhy na provedení pumového atentátu v prostorách rádia. Ve Svobodné Evropě v Mnichově skutečně nastražená výbušnina explodovala, bylo to však až v roce 1981. V té době Minařík studoval na univerzitě v Kyjevě.

Minařík se má před soudem zodpovídat i v jiné kauze. Čelí totiž podezření, že se při obchodování s Ukrajinou dopustil pojistného podvodu. V žalobě se podle informací z tisku uvádí, že Minařík před osmi lety naplánoval havárii a požár automobilu, který vezl pro jeho obchodní partnery na Ukrajinu skleněná optická vlákna. Zboží bylo zřejmě mnohonásobně nadhodnoceno a pojištěno na 41 milionů korun.

Tajemství nápisů na náhrobcích na židovském hřbitově v Lošticích na Šumpersku začal v těchto dnech odhalovat přední český hebraista Jaroslav Achab Haidler. V Lošticích historici shromažďují v rámci projektu Respekt a tolerance informace, díky nimž přidají ke jménům i konkrétní příběhy lidských osudů. "Hlavním cílem projektu je shromáždit co nejvíce informací, dokumentů a fotografií nejen o Židech ze starší historie, ale zejména o obětech holokaustu z Loštic a okolí," řekl ČTK koordinátor projektu, historik Luděk Štipl. Podle něj je židovské osídlení ve městě datováno od roku 1544, v roce 1942 pak bylo 59 Židů z Loštic a okolí odvezeno v transportu do koncentračního tábora v Osvětimi. Vrátili se pouze tři, ani jeden dnes už nežije. "Zatímco ve městě je památník obětem fašismu, židovské jméno tam nenajdete. To je paradoxní. Proto chceme ke každému jménu shromáždit informace, vycházíme zejména z výpovědí pamětníků," doplnil Štipl. Díky úsilí nadšenců se tak od loňského roku podařilo objevit soubor listin, ručně psaných v hebrejštině a v jidiš z 18. století, sbírku fotografií z 30. let minulého století, sobor motáků psaných židovským mladíkem křesťanské přítelkyni, či hebrejsky psaný pergamenový svitek z roku 1800.

Do projektu Respekt a tolerance patří i průzkum židovského hřbitova a později jeho obnova. Na hřbitově je zhruba 500 hrobů, hebraista Haidler jich zatím prozkoumal zhruba pětinu. Nejstarší z nich pochází z roku 1704. "Loštický hřbitov je historicky velmi cenný. Dokazuje, že Loštice byly pro Židy velkým duchovním centrem," řekl dnes ČTK Haidler. Ačkoliv se věnoval náhrobkům na řadě židovských hřbitovů v ČR, loštický podle něj patřil k příjemným překvapením. Hebrejsky psané nápisy skrývají mnohé jinotaje a podobenství, každý začíná vstupním veršem. "Z náhrobků je znát, že lidská bytost byla pro tyto lidi velmi důležitá. Konec života byl humánní. Když někoho milovali, složili se na to, aby měl krásný náhrobek. Komunita držela zcela automaticky pospolu," dodal Haidler.

Spor o autorská práva na loutky Spejbla a Hurvínka pokračuje. Vrchní soud v Praze se bude v pondělí odpoledne zabývat odvoláním Městského ústavu v Plzni, který před rokem u soudu nižší instance prohrál spor s ředitelkou divadla Spejbla a Hurvínka Helenou Štáchovou.

Plzeňský ústav je dědicem zakladatele divadla Josefa Skupy. Žalobou chce docílit toho, aby Štáchová nemohla užívat ochranné známky na loutky, které podle ústavu zasahovaly do jeho autorských práv zděděných po Skupovi. Známky zaregistroval v roce 1994 Skupův nástupce Miloš Kirschner. Po jeho smrti je zdědila jeho manželka a současná ředitelka divadla Helena Štáchová.

Podle pražského městského soudu, který žalobu na Štáchovou zamítl, je autorem toho, co si každý vybaví pod pojmem Spejbl a Hurvínek, Skupa. Toto dílo se však časem vyvíjelo a měnilo. Skupa si Kirschnera vychoval jako svého pokračovatele, a dal mu tak souhlas, aby vykonával dílo nové. "Zápis ochranných známek byl na dílo jiné než původní, nemohl tak být neoprávněným zásahem do autorských práv," uvedla soudkyně. Plzeňský ústav je podle ní dědicem pouze toho, co existovalo ke dni Skupova úmrtí.

Ještě než se kauza dostala k soudu, pokoušela se Štáchová s ústavem dohodnout. Jeho podmínky však prý byly pro divadlo nepřijatelné a vedly by k jeho konci. Ústav totiž podle Štáchové chtěl 400.000 korun ročně za to, že divadlo má v názvu Spejbla a Hurvínka, dalších 300.000 za to, že hraje s oběma loutkami, a 30 procent ze všech tržeb. Kromě toho chtěl prý ústav úkolovat divadlo i umělecky.

Dokazování před soudem vyústilo ve spor, kdo je vlastně autorem loutek jako výtvarného díla. Právnička plzeňského ústavu tvrdila, že Skupa, zástupci divadla, že řezbáři Karel a Gustav Noskovi. Soudkyně však při odůvodnění verdiktu zdůraznila, že jejím úkolem nebylo určit, kdo je autorem výtvarného díla, ale zda Štáchová užívá ochranné známky zákonně. Přesto ale soudkyně podotkla, že ani v případě loutek jako takových žalobce neprokázal Skupovo autorství.

Štáchová v emotivní řeči před soudem vznesla obavu, že pokud přijde ztrátou známky o možnost chránit dílo Skupy a Kirschnera, bude možné loutky z komerčních důvodů zneužít. Připomněla například osud díla Josefa Lady, které bylo zneužito k pornografickým účelům, či díla Ondřeje Sekory, jehož práva na Ferdu Mravence skončila v Německu.

Státní zaměstnanci by neměli do budoucna dostávat 13. a 14. platy. Peníze by měly být zahrnuty do běžných mezd. V nedělním pořadu Sedmička televize Nova se na tom shodli místopředseda sněmovny Jan Kasal (KDU-ČSL) a předseda poslanců opoziční ODS Vlastimil Tlustý. Oba politici tak podpořili názor ministra práce a sociálních věcí Zdeňka Škromacha (ČSSD), který by chtěl způsob vyplácení dalších platů změnit od příštího roku.

Kasal by si přál, aby se 13. a 14. platy staly historickou záležitostí. Měly by se rozpustit v běžných měsíčních platech, nebo lépe měly by být zahrnuty do jednoho ročního platu, uvedl místopředseda sněmovny. "Protože je 12 měsíců, tak 13. a 14. plat je z principu nesmysl, a měl by být rozpočítán do řádné mzdy," soudí i Tlustý.

Odborářům se nyní nelíbí to, že by letos měli pracovníci státu dostat 13. a 14. platy jen v desetiprocentní výši. Se Škromachovou podporou žádají polovinu běžné mzdy, jak tomu bylo dřív. Odboráři tvrdí, že přes zavedení šestnáctitřídního platového systému se mnohým lidem bez vyplacení poloviny 13. a 14. platů celková roční mzda sníží. Stát na vyšší platy navíc údajně peníze nemá, musela by se provést změna státního rozpočtu.

Pokud vláda navrhne posílení položky na platy, podle Tlustého zároveň musí říci, z které jiné se peníze vezmou. Vyšší 13. a 14. platy by přišly zhruba na 5,6 miliardy korun. Peníze musejí reálně existovat, zdůraznil Tlustý, místopředseda rozpočtového výboru. Kasal, člen vládní strany, se podivil tomu, že stát letos vyčlenil na mzdy svých zaměstnanců o pět miliard korun více než loni a přitom se zdá, že skoro všichni budou brát méně.

Strana zelených je přesvědčena, že připravovaná dálnice mezi Brnem a Vídní nijak neprospěje městu Mikulov. Turisté by podle jejího mínění město pouze míjeli a domácím by se nakupovalo výhodněji v supermarketech na jihu Brna. "Trend v Evropě rozhodně k budování dálnic nemíří," upozornil na besedě k dálnici lídr Strany zelených pro volby do Evropského parlamentu Jakub Patočka.

Besedu uspořádalo občanské sdružení Nebojsa z Bavor, jehož členy je padesát lidí z obce na Břeslavsku. Upozorňují na neuváženost projektu a snaží se organizovat občanský odpor proti dálnici. O tu se však zajímají město Brno i Jihomoravský kraj. Na nedávném setkání primátorů Brna a Bratislavy zaznělo, že obě města chtějí tlačit na vybudování dálničních napojení na rakouské straně. Patočka nechápe, čemu by stavba prospěla. Upozornil, že v Evropě obstojí pouze ten, kdo dokáže posilovat své přednosti. "V Mikulově jsou to jednoznačně přírodní krásy, kulturní skvosty a znamenité víno," uvedl. Připomněl i desítky případů v Evropě, kdy po slibech rozmanitých přínosů z dálniční stavby města nakonec zplakala nad výdělkem.

Jihomoravský radní Milan Venclík se naopak domnívá, že celá krajská reprezentace by měla usilovat o mnohem rychlejší vybudování silnice. Výstavba na hraniční přechod s Rakouskem v Mikulově je podle něj v nedohlednu. Kdyby se totiž měl dodržet plán ministerstva dopravy a Ředitelství silnic a dálnic, začala by stavba nejdříve v roce 2011. V tomto roce by však komunikace měla být podle dřívějších plánů již hotova a navazovat na dokončenou dálnici z Vídně. Stavbě nyní hrozí, že vypadne z plánovacího období Evropské unie na léta 2007 až 2013. Nyní se posuzuje vliv jednotlivých variant plánované trasy na životní prostředí.

Novinář Pavel Pecháček se stal novým předsedou Sdružení novinářské Ceny Ferdinanda Peroutky. Členové sdružení ho zvolili po nedávném úmrtí dosavadního předsedy sdružení Jiřího Rumla, informoval ČTK tajemník společnosti Antonín Burget.

Pecháček byl přes 12 let ředitelem a později prezidentem československého a českého odděleni Rádia Svobodná Evropa/Rádia Svoboda (RFE/RL) v Mnichově i v Praze a předtím pět let ředitelem československého vysílání Hlasu Ameriky ve Washingtonu. Pod jeho vedením obdržela Svobodná Evropa řadu vyznamenání od českých i zahraničních organizací. Šest let byl také šéfredaktorem šestého okruhu Českého rozhlasu. Jeho přičiněním se české vysílání Svobodné Evropy přestěhovalo v roce 1994 z Mnichova do Prahy. Inicioval také přemístění celé RFE/RL z Německa do České republiky. Od konce roku 2001 je Pecháček ředitelem RFE/RL pro záležitosti ČR.

Pecháčkův otec byl ve druhé polovině šedesátých let a v první polovině let sedmdesátých ředitelem československého odděleni Svobodné Evropy a blízkým spolupracovníkem Ferdinanda Peroutky.

Cena Ferdinanda Peroutky byla založena v roce 1995 ke stému výročí narození významného českého novináře a publicisty. Peroutka (1895 až 1978) řídil za první republiky kulturně politickou revui Přítomnost a přispíval do Lidových novin. Patřil k důvěrníkům prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka a spisovatele Karla Čapka. Po únoru 1948 emigroval do zahraničí, kde psal mimo jiné komentáře pro Svobodnou Evropu. Ocenění, které nese Peroutkovo jméno, se uděluje každým rokem ke dni jeho narození. Zatím posledními jejími nositeli se letos 5. února stali šéfredaktorka česko-slovenského týdeníku Mosty Soňa Čechová, zpravodajové České televize Michal Kubal a Barbora Šamalová, František Šulc z Lidových novin a komentátorka a publicistka Českého rozhlasu Jana Klusáková.

O budoucí podobě českého penzijního systému bude jednat autoritativní expertní tým, jehož složení bude známo v polovině dubna. Po sobotní večerní schůzce představitelů všech parlamentních stran to řekl premiér Vladimír Špidla. Tým podle něj posoudí tři základní varianty, o nichž se nyní diskutuje. "Nedosáhli jsme kompromisu, pouze jsme se vydali na cestu k němu," poznamenal Špidla. Podle vládních politiků by bylo potřeba, aby se strany dohodly na budoucí podobě penzijního systému do poloviny letošního roku. Vláda nechce tak důležitou reformu, která ovlivní budoucnost několika generací, prosadit v parlamentu jen křehkou většinou svých zákonodárců.

Setkání se zúčastnil předseda opoziční ODS Mirek Topolánek, předseda koaličních unionistů Petr Mareš, první místopředseda lidovců Jan Kasal a dva zástupci KSČM. Jediná shoda, která dosud mezi stranami na levé i pravé straně politického spektra panovala, byla v tom, že dosavadní průběžný systém vyplácení penzí se musí změnit, protože by kvůli nepříznivému demografickému vývoji v budoucnu zkrachoval. Na podobu nového modelu už ale mají vláda a opozice zcela rozdílné názory.

Představa koalice vychází ze švédského modelu. Systém by byl stále financován průběžně, ale každý pojištěnec by měl svůj virtuální účet, do něhož by se promítaly skutečné vklady do systému. Další možnost je založena na dobrovolném rozhodnutí pojištěnců ukládat si část odvodů na soukromé účty u penzijních fondů. Zejména ODS je k návrhům značně kritická, komunisté zase zdůrazňují solidaritu jako základní pilíř systému.

Pokud podporu dostane skutečně nějaký průnik různých systémů, bude podle premiéra Špidly důkladně promyšlený. "Nebude to mišmaš, nýbrž fungující systém," poznamenal předseda vlády. "Lze dosáhnout naprosto korektního a spolehlivého výsledku, ve kterém se zobrazí to dobré, co je obsaženo v jednotlivých systémech," podotkl k tomu Kasal. Topolánek připomněl, že na celém světě funguje mnoho různých systémů a žádný není dokonalý. "My máme za úkol najít takový systém, který bude vhodný pro českou situaci," řekl.

Žádný z politiků však nedokázal odpovědět na otázku, do kdy by expertní komise měla politikům své závěry předložit. Špidla pouze připustil, že v ideálním případě by reforma penzijního systému začala už v tomto volebním období. Politici také naznačili, že výsledkem by mohla být třeba dohoda, že každá ze stran půjde do parlamentních voleb se svým návrhem, její vítězství pak budou ostatní respektovat.

Současný systém průběžného financování důchodů je sice podle Špidly na nejbližších deset až 15 let stabilizovaný, vývoj demografické křivky, tedy stárnutí obyvatel a malá porodnost, jej však v dlouhodobém horizontu vychýlí z rovnováhy. Přesto je nějaká podoba stávajícího systému jednou ze tří základních variant. Druhou je podle Špidly model využívající fiktivních účtů, s nímž přišla ČSSD. Třetí varianta počítá s tím, že by pojištěnci dobrovolně ukládali část odvodů do systému na své soukromé účty u penzijních fondů.