Zprávy | Z archivu rubriky


Židé oslaví v příštích dnech sedmidenní svátek Pesach. Jako Svátek nekvašených chlebů je podle ortodoxních zásad spojen se zpřísněnými jídelními předpisy a předepsanými zvyky a je výzvou pro duchovní očištění. Letos, podle židovského kalendáře roku 5764, začíná v pondělí 5. dubna večer a končí 13. dubna. Od starozákonních dob, tedy již zhruba 3500 let, připomíná Pesach historický odchod Izraelitů z egyptského otroctví pod Mojžíšovým vedením. Společná rodinná sederová večeře se symbolickými jídly a zpěvem, jíž Pesach začíná, není však jen vzpomínkou na minulou záchranu. Židé při ní též vyjadřují naději na konečné osvobození a na příchod Mesiáše. Po celé židovské svátky je zakázáno jíst kvašené a kysané pokrmy. Už před začátkem Pesachu proto věřící židé na celém světě zbavují své příbytky "chamecu" - zbytků chleba, těstovin nebo jiných kvašených pokrmů, a to do posledního drobku. Ortodoxní skupiny dodržují zvyky velmi přísně. V pražské obci jde o menší skupinu. Společné sederové večeře se symbolickými jídly, předcházející Pesachu, se proto pravidelně účastní i řada cizinců. Začátek Pesachu má v režii také Pražská židovská otevřená komunita Bejt Praha. Každý je vítán, aby se spolu s námi zúčastnil čtení Hagady, zpívání písniček a slavnostní pesachové večeře, píše na svých internetových stránkách. Na židovský svátek navazují křesťanské Velikonoce; bible datuje ukřižování a vzkříšení Ježíše, podle víry křesťanů Božího syna a Spasitele, právě na dobu Pesachu.

Jako velmi úspěšnou hodnotili účastníci třídenní 13. česko-německou konferenci, která v neděli skončila v Jihlavě. "Na jihlavských konferencích si cením toho, že se zde o problémech v česko-německých vztazích mluví zcela otevřeně, vyjadřují se obě strany a zároveň si naslouchají," řekl ČTK předseda spolupořádající Ackermannovy obce Walter Rzepka. Účastníci ocenili určitý posun v jednání oproti předchozím ročníkům. Obě strany se posle nich vzájemně chápou i v těch oblastech, v nichž spolu nesouhlasí. Podle Rzepky se rozhovory postupně přesouvají z ryze česko-sudetoněmecké problematiky k celkovému zlepšování vztahů mezi Čechy a Němci.

Ackermannova obec sdružuje katolicky zaměřené sudetské Němce. Podle Rzepky se zajímá o to, které konkrétní překážky je třeba odstranit z cesty, aby bylo možné usmíření mezi Čechy a vysídlenými Němci. Tím se podle něj liší od Sudetoněmeckého landsmanšaftu, který se na svých srazech jen utvrzuje v oprávněnosti svých požadavků vůči Čechům.

Podle člena nadační rady spolupořádající Nadace Bernarda Bolzana Jaroslava Šabaty by česká strana měla v rámci německo-polsko-českého jednání iniciovat společné prohlášení o Postupimské dohodě. Dohoda a z ní vyplývající akty by v něm byly označeny za výsledek historického vývoje s tím, že jejich zpětná revize nepřichází v úvahu. Pokud by Německo takové společné prohlášení odmítlo, "bylo by to aspoň jasné stanovisko", řekl Šabata.

Letošní ročník česko-německé konference se konal pod tématem Identita v nové střední Evropě. Mezi hosty a přednášejícími byli historici, politici i pamětníci obou stran a diplomatičtí zástupci Německa, spolkových zemí Bavorska a Saska, a dále Slovenska a Rakouska.

Razantních změn ve výuce už od nového školního roku se nemusejí učitelé bát. Pokud sněmovna schválí nový školský zákon a potvrdí jej i Senát a prezident, budou mít školy na zavedení nových rámcových plánů výuky dva roky. Přechodná období budou platit i pro zavádění dalších novinek v českém školství. Například maturitu společnou pro všechny absolventy středních škol by mladí lidé měli poprvé skládat až v roce 2008. Ministryně školství Petra Buzková to řekla v nedělním diskusním pořadu české soukromé televize Nova. Některé menší školy budou podle ní mít možná se zavedením rámcových plánů problémy, rozhodně se ale nemusejí bát, že podle nových pravidel budou muset fungovat už od letošního září. Z metodického hlediska ministerstvo udělá podle Buzkové maximum proto, aby přechod školy zvládly bez obtíží. "Připravujeme vzorové programy, rukověti, internetovou poradnu,"uvedla. Některé větší městské školy jsou už podle Buzkové na přechod k rámcovým vzdělávacím programům připraveny a očekávají je, protože se těší na možnost změny. Jsou ale i školy, které budou mít problémy, jsou to především menší školy, soudí ministryně.

Návrh nového školského zákona, který má změnit podobu českého vzdělávacího systému, propustili poslanci ve čtvrtek do druhého čtení. Očekává se, že poslanci přijdou s řadou pozměňovacích návrhů. Podle vládního návrhu zmizí z českých škol direktivní osnovy a žáci by se spíš měli učit, jak a kde získat informace. Na školách by se mělo začít učit jinak - rámcové vzdělávací programy budou předepisovat základní rámec znalostí a dovedností, které by žáci měli získat. Děti se mají učit věci v souvislostech a nemají být už přehlcovány daty, které se musí učit zpaměti. Podle průzkumů zákon podporuje více než polovina ředitelů škol.

Do druhého kola slovenských prezidentských voleb postoupili opoziční kandidáti Vladimír Mečiar a Ivan Gašparovič. První kolo skončilo překvapivým neúspěchem ministra zahraničí Eduarda Kukana, který skončil až na třetím místě. Vyplývá to z oficiálních výsledků, které zveřejnila ústřední volební komise (ÚVK). V prvním sobotním kole suverénně zvítězil bývalý premiér a předseda opoziční Lidové strany - Hnutí za demokratické Slovensko (LS-HZDS) Mečiar, kterého volilo 650.242 voličů, což představuje 32,74 procenta platných odevzdaných hlasů. Většina předvolebních průzkumů ale Mečiara odsouvala na druhé místo za Kukana a předpovídala mu podporu jen pětiny až čtvrtiny hlasů. Někdejší Mečiarův spolupracovník Gašparovič dostal 442.564 hlasů, tedy 22,28 procenta. Kukan zaostal za Gašparovičem pouze o 3644 hlasů, když obdržel 22,1 procenta platných hlasů. Ještě větší překvapení než Mečiarovo vítězství je to, že Kukan nepostoupil do druhého kola, které se uskuteční 17. dubna. S takovým vývojem totiž nepočítal ani jeden ze známých politologů.

Ze hry o znovuzvolení vypadl také nynější prezident Rudolf Schuster, který získal pouze 7,43 procenta hlasů. Dále pak následují křesťanský demokrat František Mikloško, který získal 6,52 procenta, a bývalý velvyslanec v USA Martin Bútora s 6,51 procenta platných hlasů. Žádný ze zbývajících pěti uchazečů by podle průběžných výsledků nedostal více než procento hlasů.

Zklamáním byl malý zájem voličů o první kolo voleb hlavy státu. Volební komise napočítaly 1,986.214 platných odevzdaných hlasů, což odpovídá účasti 47,94 procenta oprávněných voličů. Sociologické agentury přitom očekávaly, že hlasovat budou tři čtvrtiny Slováků.

Severoatlantická aliance, která teprve tento týden ve svých řadách přivítala Slovensko jako plnoprávný členský stát, se zdržuje jakékoli oficiální reakce na výsledky prvního kola prezidentských voleb v Bratislavě, které skončily překvapivým vyřazením vládního favorita Eduarda Kukana a postupem opozičních uchazečů Vladimíra Mečiara a Ivana Gašparoviče do druhého kola. "Ministr zahraničí Eduard Kukan se těší oblibě a respektu a jeho neúspěch je překvapením. Vladimír Mečiar je také dobře známý, ale jeho pověst je opačná. Není to dobrá zpráva, ale nikdo z toho nedělá drama... Uvidíme, jak dopadne druhé kolo a jak se bude chovat případný prezident Mečiar, zda se opravdu změnil," neoficiálně řekl ČTK v Bruselu alianční činitel, který si nepřál být jmenován. "V těchto kategoriích se neuvažuje," odpověděl týž zdroj na otázku, zda by se v případě Mečiarova zvolení mohlo Slovensko ocitnout v NATO v obdobné situaci, v jaké bylo v Evropské unii Rakousko po vstupu nacionalistické strany Jörga Haidera do vlády. Jak činitel poznamenal, Slovensko je již členskou zemí, výsledky demokratických voleb je nutno respektovat a navíc slovenský prezident nemá v rukou skutečnou moc. Za Mečiarovy vlády nebylo Slovensko kvůli prohřeškům na demokracii pozváno do první vlny rozšíření NATO.

Český premiér Vladimír Špidla podle svých slov nepochyboval o tom, že Vladimír Mečiar postoupí do druhého kola prezidentských voleb. Překvapilo ho však, že se dál nedostal slovenský ministr zahraničí Eduard Kukan. "Nepochybuji o tom, že jakýkoli prezident bude dále rozvíjet dobré česko-slovenské vztahy," řekl Špidla. Český premiér prohlásil, že česká strana bude spolupracovat "v mezinárodně politické situaci i na vzájemných společných vztazích" s tím, o kom rozhodne slovenský lid. Špidla nepochybuje, že pokud by se prezidentem stal Vladimír Mečiar, bude i on usilovat o dobré vzájemné vztahy. "Česko-slovenské vztahy jsou do té míry potřebou obou národů a jsou do té míry hluboko zakotvené, že si myslím, že každý politik má zájem na tom, aby je rozvíjel dobře," dodal Špidla.

Referendum o předčasných parlamentních volbách, které se konalo souběžně s prezidentskými volbami a které bylo neplatné kvůli malé účasti, podle Špidly stabilizovalo vnitropolitické poměry na Slovensku a ustálilo situaci vlády. "Myslím si, že (slovenská vláda) bude naším partnerem ještě dlouho," řekl český premiér.

Český ministr zahraničí Cyril Svoboda nechce výsledky prvního kola slovenských prezidentských voleb komentovat. Prostřednictvím mluvčího resortu Víta Koláře pouze vzkázal, že všem, úspěšným i neúspěšným účastníkům klání o přízeň voličů, blahopřeje. "Mají to v rukách slovenští voliči, mají právo vybrat si svého prezidenta," řekl ČTK Kolář.

Základní kámen zamýšleného Centra Bohumila Hrabala, jenž má podobu obyčejného patníku u cesty, odhalili v sobotu jeho iniciátoři v pražské Libni. "Patník je v duchu Hrabalovy vůle, protože pokud mluvil o svém pomníku, chtěl jej jen tak vysoký, kam může dočůrat pejsek," řekl při slavnostním okamžiku malíř Václav Špale ze sdružení Serpens. O vznik centra usiluje společně s radnicí Prahy 8. Špale polil kamenný kvádr pivem a spolu s režisérem Ivo Krobotem a radním Romanem Petrusem na něj třikrát poklepali kladívkem. Patník stojí na rohu ulic Na Hrázi a Ludmiliny nedaleko místa, kde Hrabal léta žil.

Krobot vzpomněl na okamžik před deseti lety, kdy se na zeď, jenž nahradila několik původních domů a mezi nimi i Hrabalův, umisťovala pamětní deska. "Tehdy to bylo neoficiální, dnes již máme záštitu radnice," řekl. Radní Petrus připomněl, že Hrabalovo dílo není významné jen pro české čtenáře. "Hrabal se stal již za svého života jedním z nejuznávanějších spisovatelů druhé půle 20. století. Pouze několik jmen českých spisovatelů se stalo světově uznávanými: Bohumil Hrabal, Milan Kundera a snad i Josef Škvorecký," uvedl. Tito lidé přiblížili českou literaturu k velkým literaturám světovým, jakými jsou literatury angloamerická, španělská, francouzská, polská, ruská a jen několik málo dalších, dodal.

Centrum Bohumila Hrabala by mělo navazovat na libeňskou zeď, která vyrostla na místě zbouraného Hrabalova domku. Betonovou zeď v roce 2002 malířka Tatiana Svatošová pomalovala texty z Hrabalových knih. V centru by mělo být knihkupectví se všemi jeho knihami, výčep, informační báze o všech akcích souvisejících s Hrabalem i galerie umělců spjatých s jeho dílem či přímo s ním.

Evropa vždy představovala různost a pluralismus názorů: na politiku, náboženství i třeba na to, který sýr je nejlepší. Identifikovat se s Evropou proto představuje identifikovat se s růzností, a evropanství proto nijak neruší národní identity. Prohlásil to na úvod 13. ročníku česko-německé konference v Jihlavě předseda Senátu Petr Pithart. Přirovnal jednotlivé identity člověka k letokruhům stromu, od nejvnitřnějšího ztotožňování se s rodinou, obcí, regionem, státem, ale třeba i kontinentem. Silný je ten strom, který má hodně letokruhů, a to lze vztáhnout i na člověka: slabý je ten, který má jen několik "letokruhů identity" a všechny ostatní odmítá jako nepřátelské, uvedl Pithart. Podle jeho slov lze určitou formu identity najít i u Evropské unie - projevuje se přerozdělováním bohatství chudším zemím či regionům. V této souvislosti ale předseda Senátu kritizoval bohaté unijní státy, že se v souvislosti s nynějším rozšířením společenství snaží snížit procento takto přerozdělovaných prostředků. "Má to snad znamenat, že tato evropská identita je už minulostí, že platila jen v rozdělené Evropě?" řekl Pithart.

Letošní 13. ročník česko-německé konference v Jihlavě se koná pod tématem Identita v nové střední Evropě. Pořádají ji jako vždy společně pražská Nadace Bernarda Bolzana a katolicky orientovaná sudetoněmecká organizace Ackermannova obec. Mezi hosty a přednášejícími jsou historici, politici i pamětníci obou stran a diplomatičtí zástupci Německa, Slovenska a Rakouska. Hlavní, sobotní jednání konference se zaměřilo na témata zacházení s národními dějinami a schopnosti EU překonat zásadní problémy postkomunistické střední Evropy.

Česko-německé usmíření zřejmě musí vycházet z teze, že se oba národy ve všem neshodnou, ale přesto si naslouchají. Dospěla k tomu sobotní diskuse v Jihlavě. "S tím, že my Češi a Němci se při pohledu na dějiny nikdy ve všem neshodneme, se budeme muset smířit. Podstatné ale je, že každá strana se přesvědčí, že ji protistrana vnímá a poslouchá. Jen v tom je východisko," charakterizoval situaci historik Jan Křen. Podle dalších diskutujících ale může být toto "pochopení v nesouhlasu" náročné. Dosavadní výchova a vzdělávání na obou stranách totiž podle nich tomuto postoji neodpovídají. Politolog Jaroslav Šabata se vyslovil pro "společnou vzpomínkovou kulturu, jež by zahrnovala všechna utrpení". Současně je ale podle něj potřeba, aby všichni Středoevropané včetně Čechů a Němců dospěli k formální shodě, že Postupimská dohoda a z ní vycházející akty byly výsledkem historického vývoje a jejich zpětná revize nepřichází v úvahu.

Poukázal také na to, že česko-německá deklarace o usmíření z roku 1997 nebyla vysídleneckými organizacemi přijata a vyjadřují se proti ní i někteří čeští intelektuálové. Podle Šabaty by význam deklarace měl být zhodnocen v rámci jednání o Postupimi, jehož východiskem by mohla být debata o těchto otázkách v rámci Česko-německého diskusního fóra a Fondu budoucnosti.

Také předseda spolupořádající Ackermannovy obce Walter Rzepka vyjádřil názor, že je třeba "hledat usmíření". Ocenil skutečnost, že nejvyšší čeští představitelé nedávno označili vysídlení sudetských Němců za z dnešního hlediska nepřijatelné. Tento podle jeho slov slibný náběh pak ale jiní čeští politici "vědomě zahráli do autu", takže bylo zmařeno odškodnění "několika těžce nemocných sudetských Němců, kteří ke zdravotní újmě přišli v důsledku vyhnání".