Zprávy | Z archivu rubriky


Předseda ODS Mirek Topolánek kategoricky odmítl, že by se jeho strana pokusila uplatit deseti miliony korun poslance US-DEU Zdeňka Kořistku, aby nepodpořil novou koaliční vládu. Tuto informaci zveřejnila v pátek Mladá fronta Dnes (MfD) s tím, že Kořistka peníze odmítl. Policisté se přesto případem začali zabývat. Kořistka ČTK potvrdil, že v této věci vypovídal na policii. ODS podle Topolánka považuje Kořistkova vyjádření za křivá nařčení a žádá jej, aby je doložil důkazy. "ODS zároveň oznamuje, že podnikne veškeré právní kroky na ochranu svého dobrého jména i dobrého jména svých přestavitelů," uvedl Topolánek v prohlášení pro ČTK.

Kořistka názory opozičních politiků na celou kauzu nechtěl komentovat. "V podstatě mě chtěli zkorumpovat," uvedl ale v MfD. "Ta nabídka je limitovaná časem a platí půl roku," dodal a ujistil, že byla myšlena naprosto vážně. Člověka, který ho jménem ODS oslovil, však Kořistka nechce jmenovat. Bojí se o svou bezpečnost. Tuší také, kdo za ním vyjednavače poslal. List uvádí, že ODS začala lákat ke spolupráci několik unionistů již začátkem července, hned po pádu vlády Vladimíra Špidly. Kořistka v červenci ve sněmovně obsadil místo po odstoupivším Marianu Bieleszovi.

Šéf poslaneckého klubu občanských demokratů Vlastimil Tlustý považuje celou věc za provokaci. "Já jsem s ním nikdy o ničem nejednal a ani bych nejednal, protože to je člověk, který se vždy vůči ODS vymezoval velmi negativisticky," poznamenal Tlustý na adresu Kořistky. Proto je přesvědčen o tom, že poslanci nikdo nic nenabízel. Kořistkovo prohlášení má "zakrýt prázdné programové prohlášení vlády", řekl Tlustý ČTK.

"Státní zastupitelství se tím článkem bude zabývat," řekl ČTK mluvčí pražského městského státního zastupitelství Martin Omelka. Příslušnému obvodnímu zastupitelství, zřejmě Prahy 1, bude v nejbližších dnech uloženo, aby informace zveřejněné v tisku za pomoci policie prověřilo. "Článek bude instanční cestou předán příslušným policejním orgánům, aby prověřily okolnosti, které se v něm uvádí," upřesnil Omelka. Protože z vyjádření poslance Kořistky pro MfD vyplývá, že ho chtěl někdo zkorumpovat ve věci veřejného zájmu, bude policie prověřovat podezření z trestného činu nabízení úplatku. Kořistka už na policii vypovídal.

Představitelé Jihomoravského kraje i Brna si položením kytic k památníkům na různých místech ve městě připomněli oběti demonstrací proti sovětské okupaci v srpnu 1968 a 1969. Ve městě při nich zemřelo pět lidí a 40 utrpělo zranění. "Kdo je odpovědný za smrt těchto našich občanů, se stále neví. Nezbývá nám nic jiného, než si alespoň připomínat jejich památku," řekl ČTK jihomoravský hejtman Stanislav Juránek. Sovětskou okupaci města popisuje publikace Brno srpen 1968, 1969, kterou loni nechal na své náklady vydat brněnský magistrát. Historické snímky v ní doplňuje komentář historika Jana Břečky.

Brno bylo okupováno podobně jako celé Československo již od ranních hodin 21. srpna 1968. V noci signalizovala dvě civilní letadla nad tuřanským letištěm nouzová přistání. Po příletu se náhle vyrojili ozbrojení civilisté - zřejmě příslušníci KGB. Nato následoval přílet asi 75 velkých dopravních letadel typu Antonov, ve kterých přiletělo 7500 vojáků. Postupně pak obsadili všechny důležité objekty v Brně, popisují okupaci autoři nové knihy.

V srpnu 1968 zemřeli v nejrůznějších situacích kvůli okupaci Josef Žemlička, Viliam Debnár a Karel Chalupa. Zranění utrpělo 14 lidí. Při okupaci vznikly přímé škody 2,2 milionu korun. Na dalších 103 milionů vyčíslily ztrátu brněnské podniky. O rok později se konaly demonstrace k ročnímu výročí okupace. Zemřeli při nich Danuše Muzikářová z Brna a Stanislav Valehrach z Koválovic. Dalších 20 lidí bylo zraněno.

Vysoký předlistopadový funkcionář KSČ Karel Hoffmann zůstává i po skončení lékařského vyšetření v pražském pankráckém vězení. Podle tiskové mluvčí věznice to jeho zdravotní stav umožňuje. "Vzhledem k tomu, že u odsouzeného setrvávají zdravotní potíže, zůstane v nemocničním ošetření věznice po dobu jejich léčení," řekla ČTK mluvčí. Bývalý komunistický politik byl ke čtyřem letům vězení odsouzen za to, že na začátku invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 nařídil vypnout rozhlasové vysílání.

Výsledky lékařského vyšetření podle mluvčí potvrdily, že zdravotní stav osmdesátiletého Hoffmanna je úměrný jeho věku, zůstává tak v nemocničním oddělení věznice. Později by měl být převezen do speciálního vězení pro přestárlé a dlouhodobě nemocné vězně mimo Prahu, pravděpodobně do Ostrova na Karlovarsku nebo Kuřimi na Brněnsku. Ve vězeňské nemocnici by měl Hoffmann zůstat ještě asi dva až tři týdny, řekl ČTK ředitel pankrácké věznice Jaroslav Gruber.

Podle předsedkyně pražské organizace KSČM Marty Semelové se však zdravotní stav někdejšího funkcionáře v posledních dnech výrazně zhoršil. "Několikrát upadl, má závratě," řekla ČTK Semelová, která Hoffmanna při jeho nástupu do vězení na Pankráci spolu s dalšími příznivci doprovázela. Hoffmann podle ní žije v nevyhovujících podmínkách. "Nemá přístup k tisku, nemůže si koupit pití, údajně tam byly i slovní útoky," uvedla.

Gruber se Semelovou nesouhlasí. "Má zajištěn denní příjem tiskovin, o které požádal, je na pokoji sám, má k dispozici toaletu, umyvadlo, rádio," prohlásil. Dodal, že Hoffmannovi bylo umožněno, aby ho navštívili příbuzní, i když na to podle vězeňských pravidel zatím nemá nárok.

Podle Hoffmannova obhájce Kolji Kubíčka souvisí páteční rozhodnutí věznice s výročím vpádu vojsk zemí Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968, které připadá na dnešní noc. "Když se teď bude vzpomínat, může se říct, že máme aspoň jednoho zavřeného za osmašedesátý rok. Je to trapné a nedůstojné," soudí advokát.

Hoffmannův pobyt za mřížemi však může předčasně ukončit prezidentská milost. Prezident Václav Klaus řekl, že o ní uvažuje. Podle pátečního vyjádření jeho mluvčího Petra Hájka se však ještě nerozhodl.

Hoffmann do pankráckého vězení nastoupil 9. srpna, nyní je nejstarším vězněm v České republice. Zároveň je jediným komunistickým politikem odsouzeným v souvislosti se vstupem armád pěti zemí Varšavské smlouvy v srpnu 1968 do Československa.

Vedoucí Úřadu vlády Pavel Přibyl údajně získal bezpečnostní prověrku přes odpor tajných služeb a některých pracovníků Národního bezpečnostního úřadu (NBÚ). Osvědčení, které jeho držiteli umožňuje číst tajné dokumenty, bylo Přibylovi uděleno až v roce 2000 po intervenci tehdejšího šéfa NBÚ Tomáše Kadlece. S odvoláním na několik na sobě nezávislých zdrojů o tom informoval Český rozhlas (ČRo). Kadlec kvůli pracovnímu zaneprázdnění informace rozhlasu nekomentoval. Místopředseda ODS Petr Nečas ČRo řekl, že pokud se toto obvinění prokáže, znamená to, že premiér Stanislav Gross "se svými lidmi ohrožuje bezpečnostní systém České republiky".

Přibyl v lednu 1989 velel policejním jednotkám, které se podílely na rozhánění demonstrantů, což po jeho jeho jmenování do čela Úřadu vlády vyvolalo vlnu odporu. Po kritice ze strany některých známých osobností i politiků přislíbil premiér prošetřit Přibylovu minulost. Při obhajobě Přibylova působení ve funkci šéfa Úřadu vlády Gross použil argument, že Přibyl po roce 1989 prošel prověrkami občanských komisí, které prověřovaly minulost například pracovníků ministerstva vnitra či spravedlnosti.

Gross uvedl, že Přibyla odvolá, pokud se prokáže, že on osobně nebo jeho tehdejší podřízení někoho fyzicky napadli. Dal také pokyn ministrovi vnitra Františku Bublanovi k otevření archivů, které by mohly osvětlit Přibylovo působení u tehdejšího pohotovostního pluku. Přibyl své působení u této jednotky nepopírá. Tvrdí ale, že se ničeho nedopustil.

Podle informací pátečních Lidových novin je však velmi pravděpodobné, že se na ministerstvu vnitra žádné důkazy proti Přibylovi nenajdou. Dokumenty vztahující se k lednu 1989 totiž v archivech vnitra chybějí. "Materiály ve fondu pohotovostního pluku k lednu 1989 nejsou vůbec," řekl listu šéf odboru archivní a spisové služby ministerstva Jan Frolík. Dodal, že některé informace by ale mohly být ve fondech pražské a středočeské správy Veřejné bezpečnosti. Podle něj však nelze zjistit ani to, kde byla Přibylova rota na Václavském náměstí v Praze při demonstracích nasazena. "Dislokace se dá zjistit až od úrovně praporu, níže ne," uvedl. Podobně podle něj nelze dohledat ani seznam příslušníků Přibylovy roty.

Od 21. srpna do 3. září 1968 zemřelo při demonstracích proti obsazení Československa vojsky tehdejší Varšavské smlouvy 72 lidí. Jen během prvního dne okupace bylo zabito 58 lidí, z toho 15 u budovy Československého rozhlasu v Praze. Těžké zranění utrpělo 267 lidí. Vyplývá to z nejnovějšího šetření Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV). Uvedené počty se neustále doplňují. Základní údaje vycházejí z oficiálních zpráv po roce 1969 a ze statistik ministerstva zdravotnictví. ÚDV ovšem také pátral v archivech okresních a krajských nemocnic a v tisku uveřejnil výzvu, aby se přihlásili případní svědkové. Podle vedoucího oddělení dokumentace ÚDV Jana Kalouse nejsou počty stále definitivní. Zkresluje je totiž to, že se řada lidí ze strachu z možného postihu nenechala vůbec ošetřit. Mnozí také požádali lékaře, aby je neuváděl do zápisů.

Další vlna občanských nepokojů se zvedla v roce 1969. K prvnímu výročí okupace bylo při protestních demonstracích pět lidí zabito a 49 zraněno. Tehdy se již režim snažil potlačit nepokoje vlastními silami. Proti demonstrantům zasahovaly výhradně československé ozbrojené složky: Lidové milice, armáda a nově zřízené speciální pořádkové jednotky - předchůdci pozdějších pohotovostních pluků, které zasahovaly například v lednu 1989 během Palachova týdne. V roce 1969 potlačovalo demonstrace v Praze 3500 členů Lidových milicí a 2100 vojáků.

V roce 1968 postupovali kriminalisté podle Kalouse při vyšetřování násilných úmrtí ještě standardním způsobem. Ve většině případů došli k závěru, že pachatel je příslušník spojeneckých vojsk. Nikdy se jim ho však nepodařilo zjistit, neboť vojáci podezřelí z násilností se vždy urychleně transportovali do rodné země. V roce 1969 už ale kriminalisté nevyslýchali svědky a neprováděly se ani balistické zkoušky, které by mohly určit pachatele střelby.

V souvislosti s okupací v roce 1968 bylo z vlastizrady obviněno 13 státních a armádních funkcionářů, kteří údajně vstup okupačních armád sami iniciovali anebo mu napomáhali. Mezi obviněnými byli například Miloš Jakeš, Jozef Lenárt či Zdeněk Mlynář. Jediným odsouzeným je zatím Karel Hoffmann, který si v srpnu začal odpykávat svůj čtyřletý trest.