Zprávy | Z archivu rubriky


Důchodový systém je podle KSČM udržitelný a stabilizovaný na příštích deset let. Na čtvrteční tiskové konferenci to řekli předseda sněmovního podvýboru pro reformu důchodového systému a nemocenského pojištění Miroslav Opálka a člen rozpočtového výboru Jaroslav Gongol.

Komunisté jsou přesvědčeni o tom, že je vzhledem ke stabilizaci důchodového systému lepší s jeho reformou počkat. Po letech se podle nich možná zjistí, že na základě růstu produktivity práce a příjmů bude do systému plynout více peněz. Pomohlo by podle nich také zvýšení zaměstnanosti a otočení nepříznivého trendu klesající porodnosti, který vede ke stárnutí populace. Systém by to oživilo, uvedl Gongol.

Rozhodující je pro komunistickou stranu státem garantovaný takzvaný první pilíř důchodového systému, založený na průběžném financování a solidaritě mladých se starými a bohatých s chudými. Ten musí být podle Gongola nástrojem státu k zachování důstojného stáří lidí. Tyto důchody by podle něj měly dosahovat 45 procent průměrné hrubé mzdy.

V ostatních návrzích vidí Gongol útoky na solidaritu bohatých s chudými a mladých se starými. Pochybnosti mají komunisté o povinném spoření na důchod v penzijních fondech. To podle nich není v zájmu budoucích důchodců. Tučné zisky v tom podle Gongola vidí finanční ústavy a penzijní fondy, které by tak mohly desítky let disponovat stovkami miliard korun. Střadatelé by neměli záruku, že se v případě jejich krachu vůbec nějakého důchodu dočkají.

Cyril Svoboda ve čtvrtek v Berlíně po jednání se svým německým protějškem Joschkou Fischerem vysoce ocenil varšavské prohlášení kancléře Gerharda Schrödera, který v srpnu jménem německé vlády odmítl jakkoli podporovat požadavky vysídleneckých kruhů na odškodnění.

"Schröderovo prohlášení je statečné. K takovému prohlášení bylo třeba sebrat mnohem více odvahy, než si kdo myslí, a to nejen z politických důvodů, ale i proto, že v něm v podstatě jde o velké peníze," řekl Svoboda českým novinářům. "A peníze jsou v politice vždy silný argument," dodal s poznámkou, že "jiní se bojí říkat jiné věci, i když to velké peníze nestojí".

Narážel tak na odpor části české politické scény proti návrhu na humanitární gesto vůči těm příslušníkům německé národnostní menšiny v Česku, kteří za války bojovali proti Hitlerovi za demokratické Československo a po válce se za to dočkali málo uznání, a někteří z nich v rámci celkové protiněmecké atmosféry zažili spíše ústrky. Přestože takto jednajících českých Němců byl z celkového počtu německojazyčného obyvatelstva předválečné ČSR jen zlomek a případné gesto vůči dosud žijícím z nich by nijak nezatížilo český rozpočet, minulá iniciativa některých českých politiků v tomto směru vyšla do ztracena.

Německý ministr srdečně poděkoval Svobodovi za "vše, co řekl o varšavském vystoupení kancléře Schrödera". Na otázku, jak se staví k případnému humanitárnímu gestu vůči českým německojazyčným antifašistům, ale Fischer odmítl jakýkoli komentář. "To je vnitřní záležitost České republiky a musí o ní rozhodnout sami Češi," zdůraznil Fischer. Dodal však, že rámcově "vítá vše, co by mohlo přispět ke zlepšení vztahů mezi oběma zeměmi".