Zprávy | Z archivu rubriky


Pátrání v archivech, studium historických pramenů, ale i rozhovory s pamětníky má za sebou řada účastníků literární a historické soutěže Daniel, jejímž tématem byl holocaust. Své práce do soutěže poslalo téměř 140 dětí, většina z nich si zvolila literární zpracování tohoto tématu. Autory nejlepších prací ocenila ministryně školství Petra Buzková. Ceny převzali v den, kdy se slaví 60. výročí osvobození koncentračního tábora Osvětim a na který připadá Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti.

O osud Židů z vesnice Vranov nad Dyjí se zajímala studentka osmiletého gymnázia ve Znojmě Martina Mühlbergerová. Za svou práci získala první místo v kategorii nad 15 let. Podklady hledala zejména ve znojemském archivu, ale také v pamětních knihách z Terezína, které měla půjčené, řekla ČTK. Setkala se také s pamětnicí druhé světové války. Z jejího vyprávění se například dozvěděla, že vranovští Židé vycházeli se zdejšími německými obyvateli o něco lépe než s Čechy, což ji překvapilo. První místo v historické části soutěže v kategorii do 15 let získali čtyři žáci deváté třídy Tylovy Základní školy v Písku. Jejich učitelka dějepisu Kateřina Raabová na ně prozradila, že je velmi zajímá druhá světová válka, a soutěžní práci se věnovali i ve svém volném čase. "Hledali jsme informace na internetu, chodili jsme do knihovny, byli jsme i v archivu. Svědky holocaustu jsme ale bohužel v Písku nenašli," uvedl jeden ze spoluautorů vítězné práce Radek Košatka.

Znalosti dětí o událostech druhé světové války, ale i novějších dějinách, nejsou většinou příliš dobré. Učitelé dějepisu často tvrdí, že nezvládnou ve svých hodinách probrat s dětmi tolik látky. "O druhé světové válce jsme se už trochu učili a měli bychom ji probírat ještě podrobněji. Na řadu věcí není ale při hodinách čas," uvedla Mühlbergerová.

Armáda potřebuje peníze, a proto na lukrativních místech svůj přebytečný majetek v některých případech prodává, místo aby ho bezplatně převedla na místní radnice. ČTK to řekl ministr obrany Karel Kühnl. Podle něj by se vojsko chovalo neefektivně, kdyby například v centrech velkých měst své budovy jednoduše darovalo. Zdůraznil však, že velká většina nepotřebného armádního majetku je a nadále bude na obce převáděna bezplatně.

Ministerstvo obrany si tuto středu vysloužilo kritiku příbramského starosty, když rozlehlý areál místních kasáren nakonec prodalo soukromé firmě. Před tím ho nabídlo městu; chtělo však za něj peníze, což radnice odmítla. Podle starosty město kvůli přístupu armády přišlo o možnost rozšířit průmyslovou zónu a zřejmě i o možný příchod velkého investora. Podle standardní procedury je majetek, který ministerstvo označí jako nepotřebný, nejprve nabídnut státu a samosprávě k přednostnímu převodu. Když o něj není zájem, může ho prodat nebo bezúplatně převést dalším zájemcům. Výběrové řízení na odprodej majetku se uskutečňuje většinou v několika kolech s cílem dosáhnout co nejvyšší prodejní ceny.

Prodej nebo bezúplatný převod majetku souvisí s reformou vojska. Podle současné verze reformy, kterou vláda schválila v listopadu 2003, armáda postupně ruší několik desítek posádek. To je v mnoha případech provázeno protesty obcí, pro něž má odchod armády většinou negativní ekonomické důsledky. Ministerstvo obrany předpokládá, že letos vyřadí nemovitý majetek za asi 4,8 miliardy korun. O rok později chce armáda vyřadit majetek za 400 milionů korun a v roce 2007 půjde o majetek za 2,7 miliardy korun. Předběžný horizont ukončení převodů je v roce 2010.

Záležitost vysídlenců z Podkarpatské Rusi, někdejšího československého území, by mohl vyřešit nový zákon. Vysídlenci již více než půl století čekají na kompenzaci za majetkovou újmu. Sněmovní podvýbor pro krajany v zahraničí se otázkou bude zabývat 9. února. Pokud by se ji nepodařilo prosadit na jednání sněmovny, hrozí prý státu výrazné škody. "Jestli nevyužijeme šanci, kterou nám tito lidé dávají, pak to skončí nějakou hromadnou žalobou. Stát hodně prohraje," řekl ČTK předseda podvýboru Jiří Karas. Uvedl, že již má připravený koncept nového zákona, avšak záleží na tom, jaké stanovisko k tomuto problému zaujmou koaliční strany i opozice.

Bývalí obyvatelé Podkarpatské Rusi, kteří při odsunu přišli o majetek, se skutečně chystají podat žalobu na stát. Předseda sdružení Podkarpatská Rus - náhrada majetkové újmy Josef Havel ČTK řekl, že by se tak mohlo stát již v únoru. Ministerstvo financí totiž na opakované žádosti o vyplacení kompenzace podle něj nereaguje. Vysídlenci jsou prý odhodláni jít až k mezinárodním soudním institucím. K odškodnění československých občanů, kteří obývali oblast, jež byla k Československu připojena v roce 1919, se stát zavázal ve smlouvě se Sovětským svazem v roce 1946. Seznam žadatelů obsahoval 6300 lidí. Šlo převážně o české a židovské rodiny. Podkarpatskou Rus musely opustit nejprve před druhou světovou válkou, kdy tam přišli Maďaři, a pak po válce, kdy území připadlo sovětské Ukrajině. Ministerstvo financí tvrdí, že k odškodnění nemá žádnou pravomoc. "Musel by o tom rozhodnout parlament," řekl ČTK mluvčí Marek Zeman. Nemovitý majetek, za který nebylo vyplaceno odškodné, se podle něj nyní odhaduje na deset miliard korun. Podle Karase je tato částka výrazně nadhodnocena. "V žádném případě to není deset miliard. Nevím, jak k tomu ministerstvo financí došlo. Mám pocit, že to říkají proto, aby měli důvod, proč to nevyplatit. Myslím, že víc než jedna miliarda by to být nemohla," uvedl. Podle něj by se odškodnění dotklo nejvýš několika stovek lidí, neboť většinu potomků už nelze dohledat.

Veřejný ochránce práv Otakar Motejl, který se případem zabývá, ČTK řekl, že nároky jsou opodstatněné. Žalobu však nyní nepovažuje za optimální postup. "Museli by se opřít o konkrétní zamítavé rozhodnutí ministerstva financí," řekl. Připustil, že vláda dnes nemá formálně možnost kompenzace vyplatit, neboť rozpočet s podobnými výdaji nepočítá. Vyžadovalo by to podle něj přinejmenším změnu zákona z roku 1959. Na jeho základě byli vysídlenci již odškodněni, avšak jen za ztrátu drobného osobního majetku, nikoli živnosti. Nyní by podle Motejla případ mohl vyřešit Ústavní soud.

Česká republika má ze všech 25 členských zemí EU nejhorší skóre v přejímání unijní legislativy, sdělila ve čtvrtek Evropská komise. V pravidelné zprávě o harmonizaci práva v oblasti jednotného vnitřního trhu oznámila, že český deficit na začátku roku 2005 činí 151 směrnic EU, které nebyly převedeny do národního právního řádu. "Česká republika je na poslední příčce a zbývá jí převést ještě více než 150 směrnic. Lze však předpokládat, že její výkon se brzo zlepší," píše se ve zprávě předložené komisařem pro vnitřní trh Charliem McCreevym. Komise vychází z toho, že ČR od minulého hodnocení loni v červenci stihla převést kolem 150 směrnic a snížit manko z 23,6 procenta předpisů v oblasti vnitřního trhu na dnešních 9,6 procenta. Daleko rychleji se ovšem zlepšovala například Malta, které ve stejné době sladila 522 směrnic. Z nejhoršího místa se posunula na čtvrtou příčku od konce s deficitem šest procent. "Česká strana není na svou bilanci hrdá a slibuje do letošního jara radikální zlepšení," řekl ČTK Gerard de Graaf z generálního ředitelství EK pro vnitřní trh. Komise si je podle něj vědoma průtahů při schvalování zákonů v českém parlamentu, ale i českých slibů, že legislativa bude sladěna sice později, ale zato kvalitně. Právě v tomto duchu reagovalo i české stálé zastoupení při EU. "Procedury v ČR jsou delší, ale velmi pečlivé. Jde nám především o kvalitu transpozice. Uznáváme ovšem, že se proces musí urychlit," řekla jeho mluvčí Petra Mašínová. Poukázala na to, že se tempo v poslední době zvýšilo, i když ne tak, jako třeba na Maltě.

Komise rozeslala novým členským zemím v prosinci 754 varovných dopisů kvůli zpoždění při přejímání směrnic; několik desítek z nich směřovalo do Prahy. Je to první etapa procedury pro porušení práva, na jejímž konci jsou žaloby k Evropskému soudnímu dvoru. Do této fáze dospěje zhruba deset procent případů. "Jde o normy, které ČR měla mít ve svém právním řádu ke dni vstupu, tedy k 1. květnu 2004, ale v prosinci tam ještě nebyly," řekl De Graaf. Jako příklad uvedl směrnice o obchodování s elektřinou nebo plynem na vnitřním trhu EU, o registračních dokumentech pro motorová vozidla, o elektronických komunikačních sítích či o nežádoucích látkách v krmivech pro zvířata. Upozornil, že mezitím vstoupily v platnost další předpisy, takže břemeno nedodělků by mohlo narůstat.

Růst nájmů o deset procent ročně, které navrhuje ministr pro místní rozvoj Jiří Paroubek, je pro majitele bytů nepřijatelný. ČTK to řekl místopředseda Občanského sdružení majitelů bytů Libor Dellin. Nájemníci proti takovému zvyšování nájmů nic nenamítají. Paroubkův návrh ale podle předsedy Sdružení nájemníků a poslance ČSSD Stanislava Křečka neřeší ochranu nájemníků a horní výši nájmů u nově uzavíraných smluv. Paroubek navrhuje, aby se nájmy v příštích pěti letech zvyšovaly nejvýše o deset procent ročně. Postupně by se měly zvednout na úroveň tří procent z tržní ceny nemovitosti. Podle ministra nejde o definitivní podobu zákona o nájemném. V sobotu se svůj návrh chystá předložit ústřednímu výboru ČSSD a poté o něm bude jednat i s dalšími politickými stranami a zástupci nájemníků a majitelů.

"Je to absolutně nepřijatelný návrh," řekl místopředseda Občanského sdružení majitelů bytů Dellin. Podle něj by se nájmy měly na úroveň tří procent z tržní ceny nemovitosti, tedy zhruba na 40 až 65 korun za metr čtvereční, zvednout nejdéle do dvou až tří let. "Jde o úroveň nájemného, které pokrývá pouze běžnou reprodukci. Nejsou v něm zahrnuty náklady na rekonstrukci a obnovu ani zisk," dodal Dellin. Poté by se nájmy měly zvýšit na úroveň místního smluvního nájemného. Takovou úroveň podle Dellina loni definoval Nejvyšší soud. "Obecná tržní cena za užívání bytu je cena obvyklá v místě a čase, která se vytváří na trhu s byty s neregulovaným nájemným a je dána nabídkou a poptávkou," citoval definici soudu Dellin. Nyní je podle Dellina regulované nájemné v republice v průměru na úrovni 20 korun za metr čtvereční a měsíc. "Dá se říct, že v 99 procentech obcí nájemné nedosahuje ani 20 korun," dodal Dellin. Majitelé bytů tak nejen nedosahují zisk, ale nemají ani na údržbu nemovitosti. "Kapitálový výnos vlastníka nemovitosti v západní Evropě je ve výši minimálně poloviny nájemného," doplnil místopředseda OSMD.

U lidí, jejichž náklady na bydlení přesáhnou 30 procent z jejich čistých příjmů, by stát podle návrhu Paroubka hradil výdaje nad tuto hranici. Takový příspěvek na bydlení však podle Křečka stát nebude schopen zaplatit. "Na to nemá žádný stát na světě. To by znamenalo platit několik tisíc korun každému důchodci," řekl ČTK Křeček. Paroubkův návrh tak podle něj dostatečně neřeší ochranu nájemníků, kteří by růst nájmů nebyli schopni zaplatit. Paroubkův návrh podle Křečka také neřeší výši nájmů u nově uzavíraných smluv. "Musí být určena jaká hranice nesmí být překročena. Jako to je v Německu. Když překročíte místně obvyklé nájemné, je to lichva," podotkl Křeček.

Bývalý ministr pro místní rozvoj a současný ministr spravedlnosti Pavel Němec považuje návrh ministra Paroubka za ambiciózní a zatím ho nechce blíže komentovat. "Návrh jsme neviděli a dokud nebude na stole, tak ho nebudeme komentovat. V sobotu se může zase všechno změnit a pan Paroubek bude stát za jiným návrhem, který bude popírat tento ambiciózní plán," řekl Němcův mluvčí Petr Dimun.

Lidovecký poslanec a člen podvýboru pro bytovou politiku v poslanecké sněmovně Tomáš Kvapil soudí, že by růst nájmů měl být razantnější. "Nájemné by mělo růst aspoň o 20 procent za rok po přechodnou dobu tří let," řekl ČTK Kvapil. Během této doby by se regulované nájemné mělo přiblížit tržnímu nájemnému. Poté by se výše nájmů měla odvíjet od místně obvyklého nájemného, pokud by však obě hladiny nájmů byly dostatečně blízko.

"Zvyšováním nejvíce o deset procent ročně by se nájemné na úroveň tržního nedostalo ani za deset let," řekl Dellin. Dodal, že to není případ pouze Prahy, ale i dalších měst. V Brně je podle něj tržní nájemné asi 100 korun za metr čtvrteční měsíčně, přičemž regulované nájemné bytu první kategorie činí asi 27 korun. U horších kategorií bytů je nájemné ještě podstatně nižší. Právní předpis chybí nájemníkům a pronajímatelům od listopadu 2002. Ústavní soud tehdy opakovaně zrušil předpis ministerstva financí o regulovaném nájemném. Příprava zákona narážela na spor politiků, zda nájmy deregulovat. Regulované nájmy se týkají asi 747 000 bytů, tedy téměř pětiny trvale obydlených bytů.

Česká republika si poprvé připomněla výročí osvobození vyhlazovacího tábora v Osvětimi jako významný den - Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti. Systematické vyvražďování Židů, Romů a dalších etnik si připomněli pamětníci války, politici i studenti. Ve většině projevů zazněla v různých obměnách slova, že holocaust zůstává varovným mementem i 60 let po válce.

Prezident Václav Klaus se spolu s dalšími státníky z celého světa účastnil slavnostního shromáždění v Osvětimi na počest 60. výročí osvobození této nacistické továrny na smrt. Vzpomínkové akce se konaly i v České republice. Před vchodem do Památníku obětí nacismu v pražské Pinkasově synagoze byla odhalena pamětní deska lidem, kteří za války zachránili Židy před nacistickým terorem. Na desce sochaře Jaroslava Róny jsou pod symbolem dvou stromů propojených větvemi uvedena jména čtyř desítek zachránců a 120 lidí, kterým Izrael udělil titul Spravedlivý mezi národy. Jde o osoby nežidovského původu, které za války zachránily Židy před jistou smrtí.

V horní komoře parlamentu se sešli lidé, kteří přežili věznění v koncentračních táborech a pochody smrti, poslanci, senátoři, diplomaté i středoškoláci. "Každá generace se s holocaustem musí vyrovnat sama. Varování nelze předávat jako dědictví," řekl místopředseda Senátu Petr Pithart. "Holocaust je zločin, který změnil svět," uvedl předseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek. Karel Holomek ze Společenství Romů na Moravě kritizoval zákon, který měl umožnit Romům strádajícím za druhé světové války získat odškodnění. Je podle něj tak přísný, že většina žadatelů není schopna splnit dané podmínky. Na hromadnou popravu 3792 českých mužů, žen a dětí v Osvětimi v březnu 1944 vzpomínal v Senátu Oldřich Stránský, který holocaust přežil. Mezi lidmi, kteří šli do plynových komor, měl spoustu kamarádů. Podle svědků zemřeli Češi statečně, za zpěvu Kde domov můj a pozdější izraelské hymny Hatikvu.