Zprávy | Z archivu rubriky


Záležitost vysídlenců z Podkarpatské Rusi, někdejšího československého území, by mohl vyřešit nový zákon. Vysídlenci již více než půl století čekají na kompenzaci za majetkovou újmu. Sněmovní podvýbor pro krajany v zahraničí se otázkou bude zabývat 9. února. Pokud by se ji nepodařilo prosadit na jednání sněmovny, hrozí prý státu výrazné škody. "Jestli nevyužijeme šanci, kterou nám tito lidé dávají, pak to skončí nějakou hromadnou žalobou. Stát hodně prohraje," řekl ČTK předseda podvýboru Jiří Karas. Uvedl, že již má připravený koncept nového zákona, avšak záleží na tom, jaké stanovisko k tomuto problému zaujmou koaliční strany i opozice.

Bývalí obyvatelé Podkarpatské Rusi, kteří při odsunu přišli o majetek, se skutečně chystají podat žalobu na stát. Předseda sdružení Podkarpatská Rus - náhrada majetkové újmy Josef Havel ČTK řekl, že by se tak mohlo stát již v únoru. Ministerstvo financí totiž na opakované žádosti o vyplacení kompenzace podle něj nereaguje. Vysídlenci jsou prý odhodláni jít až k mezinárodním soudním institucím. K odškodnění československých občanů, kteří obývali oblast, jež byla k Československu připojena v roce 1919, se stát zavázal ve smlouvě se Sovětským svazem v roce 1946. Seznam žadatelů obsahoval 6300 lidí. Šlo převážně o české a židovské rodiny. Podkarpatskou Rus musely opustit nejprve před druhou světovou válkou, kdy tam přišli Maďaři, a pak po válce, kdy území připadlo sovětské Ukrajině. Ministerstvo financí tvrdí, že k odškodnění nemá žádnou pravomoc. "Musel by o tom rozhodnout parlament," řekl ČTK mluvčí Marek Zeman. Nemovitý majetek, za který nebylo vyplaceno odškodné, se podle něj nyní odhaduje na deset miliard korun. Podle Karase je tato částka výrazně nadhodnocena. "V žádném případě to není deset miliard. Nevím, jak k tomu ministerstvo financí došlo. Mám pocit, že to říkají proto, aby měli důvod, proč to nevyplatit. Myslím, že víc než jedna miliarda by to být nemohla," uvedl. Podle něj by se odškodnění dotklo nejvýš několika stovek lidí, neboť většinu potomků už nelze dohledat.

Veřejný ochránce práv Otakar Motejl, který se případem zabývá, ČTK řekl, že nároky jsou opodstatněné. Žalobu však nyní nepovažuje za optimální postup. "Museli by se opřít o konkrétní zamítavé rozhodnutí ministerstva financí," řekl. Připustil, že vláda dnes nemá formálně možnost kompenzace vyplatit, neboť rozpočet s podobnými výdaji nepočítá. Vyžadovalo by to podle něj přinejmenším změnu zákona z roku 1959. Na jeho základě byli vysídlenci již odškodněni, avšak jen za ztrátu drobného osobního majetku, nikoli živnosti. Nyní by podle Motejla případ mohl vyřešit Ústavní soud.

Pátrání v archivech, studium historických pramenů, ale i rozhovory s pamětníky má za sebou řada účastníků literární a historické soutěže Daniel, jejímž tématem byl holocaust. Své práce do soutěže poslalo téměř 140 dětí, většina z nich si zvolila literární zpracování tohoto tématu. Autory nejlepších prací ocenila ministryně školství Petra Buzková. Ceny převzali v den, kdy se slaví 60. výročí osvobození koncentračního tábora Osvětim a na který připadá Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti.

O osud Židů z vesnice Vranov nad Dyjí se zajímala studentka osmiletého gymnázia ve Znojmě Martina Mühlbergerová. Za svou práci získala první místo v kategorii nad 15 let. Podklady hledala zejména ve znojemském archivu, ale také v pamětních knihách z Terezína, které měla půjčené, řekla ČTK. Setkala se také s pamětnicí druhé světové války. Z jejího vyprávění se například dozvěděla, že vranovští Židé vycházeli se zdejšími německými obyvateli o něco lépe než s Čechy, což ji překvapilo. První místo v historické části soutěže v kategorii do 15 let získali čtyři žáci deváté třídy Tylovy Základní školy v Písku. Jejich učitelka dějepisu Kateřina Raabová na ně prozradila, že je velmi zajímá druhá světová válka, a soutěžní práci se věnovali i ve svém volném čase. "Hledali jsme informace na internetu, chodili jsme do knihovny, byli jsme i v archivu. Svědky holocaustu jsme ale bohužel v Písku nenašli," uvedl jeden ze spoluautorů vítězné práce Radek Košatka.

Znalosti dětí o událostech druhé světové války, ale i novějších dějinách, nejsou většinou příliš dobré. Učitelé dějepisu často tvrdí, že nezvládnou ve svých hodinách probrat s dětmi tolik látky. "O druhé světové válce jsme se už trochu učili a měli bychom ji probírat ještě podrobněji. Na řadu věcí není ale při hodinách čas," uvedla Mühlbergerová.

Zatímco silničáři v Libereckém kraji ve středu bojovali s větrem o každý metr sjízdné vozovky, v Jindřichovicích pod Smrkem na Liberecku se radovali. V obci totiž stojí dvě větrné elektrárny. "Čím silnější je vítr, tím víc peněz elektrárny vydělávají," řekl ČTK starosta Petr Pávek. Od začátku ledna už zařízení vyrobila energii za více než 700.000 korun. "Tolik běžně vydělají za tři měsíce," dodal Pávek. Dvě pětašedesátimetrové elektrárny společnosti Enercon postavili v Jindřichovicích před dvěma lety. Výstavba stotunových kolosů o společném výkonu 1200 kilowatthodin přišla na 62 milionů korun, z toho 53 milionů korun poskytl ve formě dotace a půjčky fond životního prostředí, zbytek zajistila obec. Návratnost projektu se odhaduje na devět let. "Bez dotace bychom si to ale nemohli dovolit," řekl Pávek. Od poloviny roku 2003 dodávají větrné elektrárny energii do sítě. "Loni jsme za ekologickou elektřinu utržili 3,685 milionu korun," řekl Pávek. Většinu vydělaných prostředků použila obec na splácení úvěru, pojistky a provozní náklady, do obecní kasy šlo loni 955.000 korun. "To ale zvýšilo náš rozpočet téměř o třetinu, běžně totiž hospodaříme se zhruba třemi miliony," dodal starosta.

Jindřichovice jsou malá obec se 600 obyvateli v blízkosti česko-polské hranice. Elektrárny nejsou v obci jediným ekologickým počinem. Radnici, školu a další budovy zásobuje teplem kotelna na biomasu, v závěru loňského roku začala výstavba prvního z deseti energeticky úsporných domů. Podobné projekty si podle Pávka může obec dovolit právě díky příjmů z elektráren.