Zprávy | Z archivu rubriky


Když na přelomu let 1989 a 1990 přebírala demokratická opozice vládu od KSČ, dostala se jí paradoxně do rukou i Státní bezpečnost (StB), jejímž hlavním a jediným úkolem bylo demokracii potlačovat. StB byla zrušena 31. ledna 1990, i po 15 letech svobody však její práce i samotní příslušníci nejsou pouhou historickou epizodou, jak kdysi veřejnost doufala. Podle historika Prokopa Tomka z Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu měl na konci 80. let tehdejší Sbor národní bezpečnosti (SNB), zahrnující nejen StB, ale i Veřejnou bezpečnost (VB) a další ozbrojené součásti ministerstva vnitra, téměř 57.000 lidí. U samotné StB jich sloužilo více než 12.500.

Richard Sacher, který se 30. prosince 1990 stal na půl roku ministrem vnitra, do čela resortu nastupoval s jasným cílem. Přetvořit totalitní ministerstvo v demokratickou instituci a zabránit možnému násilnému střetu mezi nově vzniklou vládou národního porozumění a tajnou policií, která do posledních chvil pracovala pro komunistický režim. 12 dní po svém příchodu na ministerstvo vydal první rozkaz oklešťující práci tajné policie. Poslední lednový den pak zrušil celou StB a její příslušníky převedl do zálohy. I přes tento krok musel Sacher na jejich kontrolu nasadit běžné pochůzkáře, kriminalisty i dopravní policisty. Mezi veřejností se totiž začaly šířit zaručené informace, že příslušníci StB se tajně scházejí a chystají převrat. "Dnes to zní možná nadneseně, ale tenkrát jsme se opravdu báli krveprolití," vzpomíná Sacher. Ten se v krizových dnech pohyboval jen s ochrankou, dvě noci strávil kvůli bezpečnosti ve vězení, dostával anonymní výhrůžky a na jeho auto někdo střílel.