Zprávy | Z archivu rubriky


Chmurné myšlenky už přepadaly členy posádky kamionu Karla Lopraise, když se museli vypořádat s více než dvoudenním nuceným pobytem v africké poušti. Jejich tatře minulý týden v pondělní desáté etapě praskl homokinetický kříž u přední nápravy a jen s náhonem na zadní kola byl vůz schopen ujet kolem třiceti kilometrů vstříc pomoci. Už o dva dny dříve však měl Loprais velké potíže, když zapadl do soliska a vyprošťování kamionu zabralo pět hodin. "Vyhrabávali jsme to takřka po centimetru," řekl novinářům Loprais po úterním návratu z Afriky. "Byla to velmi náročná práce," vzpomínal šestinásobný vítěz závodu. Potíže jim dělal hlavně vítr a všudypřítomný písek. "Vysušoval nás a byl strašně slaný," vyprávěl závodník přezdívaný 'Monsieur Dakar'. Další problém potkal jeho kamion právě v desáté etapě. Znamenal nejen konečnou pro letošní ročník, ale hlavně velký problém, jak vůz opravit a dostat do Dakaru. "Mohli jsme počkat na sběrný vůz a kamion tam nechat. Ale to jsme nechtěli," řekl navigátor Josef Kalina. Pro něj to byl s velkou pravděpodobností poslední ročník Dakaru. "Je to spíš pro mladé, kteří mají víc rozumu," usmíval se Kalina. K tomuto rozhodnutí dospěl v poušti, kde kvůli poruše zůstali tři členové posádky dva a půl dne pouze se čtyřmi litry vody. "Už jsme si představovali, jak se plazíme vedle kostí mršin a vidíme fatu morgánu. A báli jsme se, že by nás nakonec Karel v noci snědl," snažil se Kalina vtipkovat při vzpomínce na nepříjemný zážitek.

Ani zdánlivě bezvýchodná situace tým nezlomila. "Už jsme zažili na Dakaru hodně, ale dva a půl dne v poušti takřka bez vody jsme tedy ještě nebyli. Bylo to složité, ale zvládli jsme to," řekl s úlevou Loprais. Rozhodně to pro něj neznamená stop pro další ročníky. "Dá se to znova vyhrát, ale musíme zapracovat na technice," shodli se všichni členové týmu. Už letos chtěla Tatra nasadit do dakarské rallye dva kamiony, ale plán byl odložen na další sezonu. "Ale závisí to na technice a financích," prohlásil Loprais. "Rusové měli v závodu tři kamiony, jeden asistenční, šestikolku s náhradními díly, další šestikolku, na které měli karavan se sprchou a třemi pokoji a dvě osobní auta s osmi mechaniky. Bylo jich tam sto padesát," srovnal Kalina.

Jeden ze tří tučňáků Humboldtových, které získala jihlavská zoologická zahrada loni v polovině prosince z liberecké zoo, v minulých dnech uhynul. "Zatím není známa příčina úhynu, ještě nemáme k dispozici výsledky pitvy," řekla ČTK mluvčí zoo Eliška Kubíková. Na stejném místě už před lety z nevysvětlitelných příčin uhynulo celé hejno těchto nelétavých mořských ptáků. "Tučňáci jsou problém, který mě připravuje o spánek," řekl ředitel zoo Vladislav Jiroušek. Přišli ve výborném zdravotním stavu, po necelém měsíci pobytu ve vlastním pavilonu však začali chřadnout. Ze dne na den začali málo žrát a špatně koordinovali pohyby. Jsou apatičtí, ryby jim padají ze zobáků, popsal problémy Jiroušek. Pracovníci zoo se radili o dalším postupu také s odborníky z jiných evropských zoo. Tučňáky přemístili do jiného bazénu, jejich stav se však nelepšil. Tučňáky se zoo v Jihlavě pokoušela chovat už před několika lety. Ptáci ale z nevysvětlitelných příčin uhynuli, k objasnění nepomohly ani rozbory vody a potravy. Jiroušek připustil, že nevysvětlitelný problém ho vedl i k úvahám o působení patogenních zón. Pavilon tučňáků v jihlavské zoo podle Jirouška označil evropský koordinátor jejich chovu za jeden z nejlepších v Evropě. Letos měla zoo získat velkou skupinu možná až 30 tučňáků ze Švédska. Absolutní záhada však může podle Jirouška vést k tomu, že chov tučňáků v Jihlavě skončí.

V neděli měla v Brně českou premiéru původní "londýnská" verze opery Řecké pašije od Bohuslava Martinů. Koprodukční britsko-české představení ve vyprodaném Janáčkově divadle bylo slavnostní tečkou za celoročním programem Česká hudba 2004 - nedílná součást evropské kultury. Státem podpořený projekt během uplynulých měsíců připomněl řadu hudebních výročí a prezentoval prostřednictvím hudby Českou republiku v roce jejího vstupu do EU. Ohlas večera byl u publika mimořádný, opera skončila ovacemi vstoje. Vyprodaná byla i sobotní veřejná generální zkouška, věnovaná ve prospěch pomoci jihovýchodní Asii. Podle ředitele divadla Zdeňka Prokeše se vybralo více než 90 000 korun. Na nastudování Řeckých pašijí se s brněnskými hudebními tělesy podíleli zahraniční pěvci, kteří v roce 2000 účinkovali v inscenaci Královské opery Covent Garden v Londýně. Současné uvedení využívá podobu díla, jak ji připravili scénograf Stefanos Lazaridis a režisér David Pountney již o rok dříve pro světovou premiéru na letním festivalu v Bregenzu v Rakousku.

Operu Řecké pašije rekonstruoval před sedmi lety mladý muzikolog Aleš Březina. V českých divadlech se dosud hrála v takzvané curyšské verzi, totálně skladatelem přepracované těsně před smrtí na konci 50. let. Plánované uvedení v Londýně se totiž neuskutečnilo a Martinů dílo znovu promyslel. Včlenil přitom do nové partitury jen asi třetinu původních rukopisných notových stran. Podle Březiny se však naštěstí žádný z nepoužitých listů neztratil. Obě verze se však odlišují v hudební i dramatické struktuře. Březina původní podobu považuje za mnohem dramatičtější a pozdější revizi pro uvedení v Curychu za konvenčnější. I v Brně se Řecké pašije pod taktovkou Christiana von Gehren nyní hrají v anglickém originále.