Zprávy | Z archivu rubriky


Dosavadní český velvyslanec při NATO Karel Kovanda byl jmenován zástupcem generálního ředitele pro zahraniční vztahy v Evropské komisi. Je druhým Čechem, který se v exekutivě Evropské unie dostal do takto vysoké funkce. Kovanda zvítězil ve výběrovém řízení, do kterého se přihlásila více než stovka lidí, většinou špičkových diplomatů z 10 nových členských zemí. Z poslední trojice dala komisařka Benita Ferrerová-Waldnerová přednost jemu před polským náměstkem ministra zahraničí Janem Truszczynskim a polským velvyslancem při EU Markem Grelou. Šedesátiletý Kovanda bude v generálním ředitelství řídit úseky, které mají na starosti vztahy s vyspělými zeměmi světa (USA, Kanadou, Austrálií, Norskem), s multilaterálními organizacemi jako OSN či OBSE a obecně koncepci společné zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky EU pod dohledem generálního ředitele Eneka Landaburua. Podle zdrojů v EK sehrála důležitou roli při jeho výběru právě Kovandova dlouholetá zkušenost z OSN, z NATO a kontakty se Spojenými státy. Z českých odborníků uspěla v tzv. kategorii A1 kromě Kovandy ještě bývalá šéfka Českého statistického úřadu Marie Bohatá, která se loni na podzim stala zástupkyní generálního ředitele Eurostatu. Vedle kategorie A1 obsazují nové státy podobnou metodou i relativně vysoké funkce A2 v institucích EU. Šéfem jednoho úseku v generálním ředitelství pro životní prostředí byl takto jmenován dosavadní náměstek českého ministra Ladislav Miko. V sekretariátu Rady EU působí na stejné úrovni bývalý český diplomat Petr Blížkovský.

Výroky ministrů a poslanců při projednávání návrhu, aby sněmovna vyslechla informaci premiéra Stanislava Grosse o jeho majetkových poměrech:

Premiér Stanislav Gross (ČSSD): "Tato kauza, která v tuto chvíli probíhá velmi intenzivně na stránkách v některých médiích, může - a v tom dávám za pravdu svým kritikům - do určité míry poškodit kredit České republiky." ...."Já jsem nemlžil nikdy o tom, z čeho jsem financoval nákup svého bytu."...."Možná jsem před šesti lety mohl postupovat trošku politicky prozíravěji. Možná, že jsem neměl volit ekonomicky nejvýhodnější variantu, to je této půjčky, kterou mi strýc zprostředkoval a částečně půjčil sám. Možná, že jsem si měl vzít hypotéku, dneska toho také lituji, protože tu hypotéku jsem si mohl vzít větší. Nicméně já jsem se musel chovat ekonomicky, protože jsem vycházel z těch příjmů legálních, které prostě mám. Možná, kdybych se nemusel chovat ekonomicky, kdybych měl nějaké peníze někde jinde, jak média naznačují, tak bych tento krok nikdy dělat nemusel, protože bych si s klidem vzal daleko větší hypotéku nebo bych dnes uváděl, že jsem si půjčil od někoho, kdo by asi působil v televizi daleko důvěryhodněji."

Předseda poslanců KSČM Pavel Kováčik: "Mediální obraz nikoliv Stanislava Grosse jako osoby, ale Stanislava Grosse jako předsedy vlády této republiky v této situaci dospěl už tak daleko, že před naší českou veřejností, moravskou a slezskou také, ale i před našimi partnery v zahraničí vypadá česká politická scéna - řekl bych - velmi, velmi pošramoceně."

Ministr kultury Pavel Dostál (ČSSD): "Myslím si, že se shodneme na tom, že by se nemělo v budoucnosti připouštět, bez ohledu na to, kdo bude u vlády, aby sdělovací prostředky beztrestně fabulovaly, spekulovaly a manipulovaly s fakty bez ohledu na spravedlnost, pravdu, zkrátka, aby bylo dbáno práva včetně práva soukromí dotčených osob."

Místopředseda ODS Petr Nečas: "Důvěryhodnost vlády, ba co více, důvěryhodnost celé naší země je v mnoha ohledech ohrožena, protože v tuto chvíli se již o tuto věc začínají zajímat zahraniční média, a to má své velmi vážné dopady. V tuto chvíli to již není osobní problém pana Stanislava Grosse, je to problém celé jeho politické strany, v jejímž čele stojí, a je to problém celé vládní koalice."

Předseda poslanců ČSSD Michal Kraus: "Nevím, co bránilo ODS, aby se bránila zákonu o střetu zájmů, a nevím také, co brání tomu, abychom přijali návrh, který také umožní, abychom všichni nemuseli skákat, jak někteří novináři pískají. Kdo z nás má dnes jistotu, že to nejsou právě někteří novináři, kteří píší na objednávku některých mocných nebo možná nemocných?"

Místopředseda ODS Ivan Langer: "Výsledek hlasování (o zařazení Grossovy informace) znamená, že vládní poslanci a poslankyně jsou spokojeni s vystoupením předsedy vlády a nechtějí o něm dále diskutovat. Vaše hlasování, kolegyně a kolegové, znamená, že poslanci a poslankyně ČSSD, KDU- ČSL a Unie svobody věří Stanislavu Grossovi, věří strýci Vikovi a věří příteli Rodovi. Je to vaše plné právo, vážené kolegyně a kolegové, ale je to také vaše plná odpovědnost, pokud se ukáže, že ani Stanislavu Grossovi, ani strýci Vikovi, ani příteli Rodovi nebude možné věřit, protože nemluvili pravdu."

Nejlepším reprezentačním střelcem v historii českého fotbalu se může stát ve středu v přípravném zápase proti Slovinsku dortmundský kanonýr Jan Koller. Jednatřicetiletému útočníkovi totiž chybí už jen jeden přesný zásah k tomu, aby vyrovnal letitý rekord, který drží s 34 zásahy na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století legendární Antonín Puč. Od poslední Pučovy branky uteklo už 67 let a dlouho se zdálo, že žádný kanonýr tolik gólů vstřelit nedokáže. Jenže Koller má nyní k překonání historické hranice velmi blízko, přestože v národním týmu působí teprve od roku 1999. Pokud se mu to podaří už ve středu, oslaví tak nejlepším možným způsobem šesté výročí svého debutu v českém výběru. Poprvé totiž reprezentační dres oblékl 9. února 1999 při přátelském utkání proti Belgii v Bruselu. Koller o blížící se metě dobře ví. "Rád bych rekord někdy překonal, ale nechci ho v žádném případě na úkor mužstva a jeho výsledků. Snad v mé budoucí kariéře ještě dvě branky dám, ale je zcela jedno, kdy to bude," řekl fotbalista na pondělním srazu v Praze. Pokud se Kollerovi podaří Puče dostihnout, či dokonce předskočit, ještě zvýší náskok před svými pronásledovateli. Z hráčů působících v současném národním týmu je mu nejblíže Vladimír Šmicer s 25 brankami, ale více se asi Koller musí obávat Milana Baroše. Ten má přes své mládí na kontě už 21 přesných zásahů, díky kterým se propracoval na desáté místo historického pořadí.

Vanda Hybnerová za roli Catherine v Auburnově hře Důkaz v pražském Divadle v Řeznické, Richard Krajčo jako Richie v Penhallově dramatu Láska a porozumění na jevišti pražského Divadla Ungelt či Boris Rösner za titulní roli v Moliérově Lakomci v Národním divadle v Praze mají naději na ceny Thálie. I jejich jména oznámila Herecká asociace jako vyhlašovatel a producent na úterní tiskové konferenci v Praze. Sošky budou předány 26. března.

V činoherním oboru byla dále nominována Jitka Smutná za roli Pokladní v Sigarevově hře Černé mléko (Národní divadlo Praha), Markéta Tallerová za výkon v Ibsenově hře Když my mrtví procitneme (Divadlo F. X. Šaldy Liberec) a Alois Švehlík, který exceluje v inscenaci hry Ernsta Jandla Z cizoty v pražském Divadle Na zábradlí.

Operní porota upozornila na mimořádné umělecké výkony Lívie Ághové (Dvořákův Dimitrij ve Státní opeře Praha), Kataríny Jorda Kramolišové (Belliniho Norma ve Slezském divadle v Opavě), Petra Straky (Janáčkova Její pastorkyňa v Národním divadle Brno) a Dalibora Tolaše (Wagnerův Bludný Holanďan v Divadle J. K. Tyla v Plzni).

V oboru balet, pantomima nebo jiný tanečně-dramatický žánr jsou nominovány Nikola Márová a Zuzana Susová (obě za výkony v Adamově Giselle v pražském Národním divadle) a Charlotta Öfverholmová za roli Loly v představení Lola and Mr. Talk v pražské Arše. Z jejich mužských kolegů pak Miroslav Hradil (Malý pan Friedemann v Divadle J. K. Tyla v Plzni), Richard Kročil (inscenace nazvaná D.M.J. 1953 - 1977 v brněnském Národním divadle) a Michal Štípa (Giselle v Národním divadle Praha).

V muzikálovém a operetním oboru jsou nominovanými Petra Janů (Tři mušketýři v Divadle Broadway Praha), Daniela Šinkorová (Kabaret v Divadle J. K. Tyla v Plzni), Jaromír Meduna (Mam'zelle Nitouche v pražském Divadle ABC) a Dušan Vitázek (Hair v Městském divadle Brno).

Dvanáct nominací směřuje do Prahy, pětkrát zabodovala česká první scéna. Tři nominace má plzeňské Divadlo J. K. Tyla. Celkem se nominace týkají 13 scén, z nichž pět je mimopražských.