Zprávy | Z archivu rubriky


Indické pohyblivé písky a francouzské majáky vystavují od čtvrtka v Bruselu čeští výtvarníci Roman Kameš a Miloš Sikora, kteří se v galerii Futurart účastní čtrnáctidenní mezinárodní výstavy. Kromě dvojice českých umělců zde svá dílka představují i malíři a sochaři z Francie, Belgie, Itálie či Španělska. "Tato sbírka se jmenuje indické pohyblivé písky," řekl ČTK na vernisáži Kameš o souboru jednoduchých kreseb v modropískových barvách. V Indii jsem strávil několik let a nyní zpracovávám celou tamní krajinu - hory, monzunový déšť i pohledy z vrcholků hor skrze mraky, vysvětlil poněkud tajemný název výtvarník, který od roku 1973 žije v emigraci v Paříži. Vycházím z evropské abstraktní malby, v poslední době ale přebírám také vlivy z indické a tibetské malby, uvedl Kameš. Asijský původ nemá ostatně jen myšlenka obrazu, nýbrž i použitý materiál. Podklad tvoří "ruční papír z východních Himalájí", na kterém je nanesena modrá tempera a "dva druhy jílu, respektive naplavenin z řeky Indus, kterému se říká markalak", řekl.

I druhý z českých malířů, Miloš Sikora, působí nyní hlavně ve Francii. "Mám prostě teď takové námořní období," uvedl na dotaz, proč na všech jeho vystavených plátnech figurují majáky. "Nedávno jsem také kvůli rakovině strávil sedm měsíců v nemocnici a najednou mě začaly bavit majáky. Někdo mi pak říkal - to máš z toho, že jsi viděl naději," dodal.

Dřevěná deska modlitební knížky pocházející zřejmě z 16. století, na které odborníci při konzervaci objevili otisk písma i zbytky pergamenu, se stala v těchto dnech středem zájmu pracovníků olomouckého pracoviště Národního památkového ústavu. Archeologové ji nalezli před šesti lety v hrobě pod základy kostela svatého Marka v Litovli na Olomoucku. Nyní se k ní vrátili, neboť chtějí při zkoumání využít nových technických možností.

Objevená památka je zbytkem milodaru, který archeologové našli u pasu pohřbené osoby. "Osobnost byla pohřbená na čestném místě v kostele. Muselo se jednat o významného a bohatého člověka, jinak se totiž lidé běžně pohřbívali vedle kostela. Nalezená deska modlitební knížky by nám mohla pomoci zpřesnit dataci pohřbu a získat informace o totožnosti mrtvého," řekl ČTK archeolog Pavel Šlézar. Desky modlitební knížky byly vyšívané stříbrem. Pokud se prokáže její vznik ve 30. letech 16. století, musela být kniha produktem samých počátků knihtisku.

U kosterních pozůstatků se nacházel také vzácný prsten s vyřezávaným kamenem v podobě Turka. "V 16. století v Litovli probíhala renesanční přestavba kostelů a v pramenech se uvádí, že nadaci na tyto práce založil soukeník Lorenc Lang. Byla to jedna z nejvýznamnějších postav té doby ve městě a domnívám se, že nalezené kosterní pozůstatky by mohly patřit jemu," doplnil Šlézar. Kosterní pozůstatky nyní zkoumají antropologové.