Zprávy | Z archivu rubriky


Unikátní projekt, který svým širokým historickým záběrem nemá obdoby v Evropě a pravděpodobně ani ve světě, spustila v pátek česká parlamentní knihovna. Jde o zveřejnění dostupných pramenných materiálů vztahujících se k dějinám českého sněmovnictví. Veřejnost se tak může seznámit například s obsahem Břetislavových dekretů, které svým původem sahají až do roku 1039. Vlastními podněty pro vznik projektu nazvaného České sněmy byly, a stále jsou, vysoká ocenění dosavadních výsledků digitalizace českých a slovenských parlamentárií a jejich zpřístupnění veřejnosti. Projekt bude v konečné podobě obsahovat dokumenty z počátků českého sněmovnictví a jeho vývoje do začátku 15. století, materiály z českých sněmů v době husitské do poloviny 15. století, dokumenty z období stavovské monarchie do počátku 17. století a také z období habsburského absolutismu do roku 1848. Zájemci si také v budoucnu budou moci prohlédnou některé archiválie naskenované do digitální podoby. Různorodost zpřístupňovaných historických dokumentů je dána hlavně skutečností, že sněmovnictví v českých zemích se pro starší období povahou svých materiálů značně liší od období moderního, kdy se začaly pořizovat skutečné stenografické zápisy. Ve starších obdobích se zapisovaly jen výsledky jednání, usnesení, artikule, které se však všechny nedochovaly. V raném období existence českého státu rozhodnutí sněmů nahrazovala vyhlášená rozhodnutí knížat na shromážděních šlechty (například již zmíněná Břetislavova dekreta z roku 1039). I v pozdějším období byla vydávána panovnická rozhodnutí s povahou zákonů, které podle dnešních zvyklostí přijímá parlament, ale sněmy je tehdy neschvalovaly.

Okresní soud v Kladně v pátek na neveřejném jednání rozhodl o dalším osudu nezletilého vraha třináctileté Barbory Němečkové z Kmetiněvsi na Kladensku. Zřejmě skončí v diagnostickém ústavu. Výrok soudu ale nelze podle zákona, který chrání nezletilé, zveřejnit dříve než rozhodnutí nabude právní moci. Výjimku, která by dovolila výsledky zveřejnit dříve, může v odůvodněných případech udělit soud pro mládež. Ten tak ale zatím neučinil. Chlapec je dosud v psychiatrické léčebně v pražských Bohnicích. Státní zastupitelství v polovině ledna podalo návrh, aby mu byla uložena ochranná výchova. Pokud o ní soud rozhodl, pachatel by zůstal v diagnostickém ústavu do svých 18 let, kdy bude plnoletý. Dívka byla zavražděna loni 1. ledna mezi obcemi Kmetiněves a Hospozín nedaleko Velvar. Nalezena byla u potoka nedaleko silnice mezi poli. K činu se přiznal loni v září tehdy třináctiletý spolužák zavražděné, kterého usvědčily výsledky testů DNA. Lékaři u něj později zjistili těžkou sexuální deviaci.

Pro mladistvé pachatele závažných trestných činů jsou určeny ústavy ochranné výchovy, které jsou jakýmsi trestněprávním opatřením. Soudy ale násilníky posílají i do výchovných ústavů, určených spíše pro děti ze špatného či chybějícího rodinného prostředí. V říjnu vláda podpořila záměr ministerstva školství zřídit pro mladistvé delikventy speciální zařízení. Novelu zákona o výkonu ústavní nebo ochranné výchovy poslanci teprve posoudí.

Znalecké posudky potvrdily u pachatele kmetiněvské vraždy rozsáhlou duševní a sexuální poruchu. "Léčba je nezbytná," řekl před časem televizi Nova ředitel bohnické léčebny Zdeněk Bašný. Podle lékařů si hoch vraždu do posledního detailu naplánoval. Oběť zavraždil a teprve poté ji sexuálně zneužil. Případ tak mladého sexuálního devianta čeští lékaři ještě neřešili. Protože čin spáchal jako nezletilý, nebude mít záznam v trestním rejstříku. Jako netrestanému mu po dosažení plnoletosti nebude možné nařídit léčbu, hospitalizaci ani kastraci, která je jedinou účinnou léčbou takové poruchy.

Soudci nyní více uvažují o založení soudcovské samosprávy, která by nebyla tolik závislá na exekutivních složkách státu. Zástupci soudů o tom informovali novináře v souvislosti se středečním rozhodnutím prezidenta nejmenovat tři desítky čekatelů do funkcí soudců. Podle soudců tím bude omezeno právo občanů na rychlý proces. Prezident ve středu odmítl jmenovat dvaatřicet z pětapadesáti justičních čekatelů; je jim totiž méně než třicet let a podle Klause jsou příliš mladí. Věkovou hranici 30 let stanovil soudcům zákon už v roce 2003. Podle jeho přechodného ustanovení se ale omezení netýká právníků, kteří již byli justičními čekateli v době přijetí zákona. Soudcům i ministerstvu vadí, že prezident se rozhodl pouze na základě věku budoucích soudců a podle nich nehodnotil odbornou stránku kandidátů. Právě justičními čekateli chtělo ministerstvo vypomoci některým krajům, které se potýkají s nedostatkem soudců. Prezidentovo rozhodnutí také zaskočilo další desítky čekatelů mladších 30 let, kteří již složili justiční zkoušky a teprve čekali na své jmenování.

Předseda městského soudu v Praze Jan Sváček řekl, že současný stav zavinila vláda Vladimíra Špidly. Potřebný počet soudců totiž nevypočítávala z množství soudních případů, jak je běžnou praxí, ale podle peněz, které mohla dát na jejich platy. "Obviňuji tehdejší vládu ČR, která mylně informovala o naplněném stavu soudců," řekl Sváček. Prezidentovo rozhodnutí podle něj vyplynulo právě z přesvědčení, že soudců je dostatek. Jenom v Praze jich přitom podle Sváčka do plánovaného stavu 571 soudců chybí 41. Tím, že prezident schválil jen dva ze 14 soudců, kteří měli nastoupit na pražské soudy, jako by tím stávajícím soudcům nadělil 4000 spisů za rok, které mohli nováčci zpracovat.

Soudcovská unie se snaží dlouhodobě o vznik soudcovské samosprávy, která by se podílela na jmenování justičních funkcionářů a pracovních podmínkách soudců. Soudci podle prezidenta unie Jaromíra Jirsy uvažují o založení soudcovské rady, která by omezila zasahování moci exekutivní do moci soudní. Tato soudcovská samospráva je běžná ve většině zemí Evropy, uvedl Jirsa, její prosazení v Česku ale bude trvat asi ještě několik let. "Spolu s Lotyšskem jsme evropský unikát," řekl Jirsa o praxi, kdy jmenování soudce závisí na rozhodnutí jednoho člověka. Samosprávy by například měly rozhodovat o všech případech odvolání soudce. Nyní je možné, aby soudce z vedoucích funkcí odvolal ministr spravedlnosti. Mluvčí ministerstva Petr Dimun řekl, že vzniku soudcovských rad se ministerstvo nebrání. Jistá míra kontroly ze strany exekutivy je však podle něj nutná, už vzhledem k tomu, že soudci jsou placení z daní.

Majitelé aukčních síní působících v Česku se shodují, že prozrazení částky, kterou česká vláda uvolnila na dražbu vzácného rukopisu ve Francii, je velkou chybou. "Jako majitel aukční síně si myslím, že je to velké riziko," řekl ČTK Martin Kodl z aukční síně Antikva Nova Kodl. Unikátní latinský překlad Dalimilovy kroniky chce Národní knihovna ČR příští čtvrtek dražit v Paříži, kde se vzácné bohemikum ze 14. století objevilo v nabídce jedné z tamních aukčních síní. Národní knihovna nechtěla prozradit, kolik peněz stát na nákup uvolní. Po středečním jednání vlády ale mluvčí Věra Dušková novinářům prozradila sumu deset milionů korun. Ve čtvrtek ji potvrdil i ministr kultury Pavel Dostál.

Katalogová cena fragmentu je stanovena na 120.000 až 150.000 eur (3,6 až 4,5 milionu korun). Experti si však myslí, že by cena mohla dosáhnout až milionu eur (30 milionů korun). "Je to malér. Podle mě tahle informace vyhnala tady lidem z kapsy šest milionů korun," míní jeden z majitelů aukční síně Meisner-Neumann Jan Neumann. Ve hře jsou podle něj zájmy rodiny vlastníků rukopisu či třeba těch, kteří se jen "ze sportu" pokusí cenu "vyšroubovat" vysoko. "Když už je stát hrdý na to, že chce dát na nákup deset milionů korun, ať se zeptá někoho, kdo dělá v obchodu, jak to prezentovat," podotkl Neumann. Kodl uvedl, že přemýšlel, jestli zveřejnění sumy neobsahuje nějaký trik, jak na případném protihráči "vyzrát". "Ale nic mě nenapadá," přiznal. "V Čechách i v zahraničí je běžná praxe neříkat, s jakou sumou na aukci kupec půjde," uvedl. Připouští, že částka je tak vysoká, že by její výše mohla odradit případné aktéry. "Ale to je šance asi jedno promile," uzavřel Kodl.

Česká strana má o rukopis eminentní zájem. Historikové označují nález za objev století či největší objev od dob Františka Palackého. Dalimilova kronika je nejstarší česky psaná veršovaná kronika a jedno ze základních děl českého dějepisectví. Český text byl často přepisován a dochovalo se osm úplných rukopisů a pět zlomků - Národní knihovna vlastní tři úplná díla a dva zlomky psané česky. Známé jsou německé překlady, ale o latinském se nevědělo.