Hlasitý křik poštolek se v těchto dnech ozývá plzeňskými ulicemi i v
centru města. Ptáci, kteří patří mezi hojnější sokolovité dravce, jsou
podle ornitologů typickou ukázkou toho, jak se původně volně žijící
druhy zvířat přizpůsobují krajině pozměněné lidskou činností. Zatímco
původně poštolky hnízdily na skalních stěnách, v posledních
desetiletích se často stahují do měst. Podle některých odhadů je
například v Plzni až sto hnízdících párů, řekl ČTK ornitolog Karel
Makoň. Namísto skal si poštolky ve městech vybírají k hnízdění dutiny a
výklenky na stavbách, využijí ale i například opuštěné stračí hnízdo.
Přestože se živí drobnými hlodavci a ne například holuby, jak se mnozí
lidé domnívají, dokážou najít i ve městě dost potravy. "Loví v
okrajových částech města, lidé ale také mohli pozorovat poštolky, které
lovily myši ve velkých květnících u hlavního vlakového nádraží v
centru," popsal Makoň.
Městské poštolky patří podle něj také k jedněm z nejčastějších ptačích
pacientů, o které se stará místní záchranná stanice ptactva. Pokud to
jde, vrátí ekologové mládě vypadlé z hnízda zpět, jindy je dávají do
vhodných hnízd k adoptivním rodinám. V roce 2003 okroužkovali
pracovníci stanice mládě poštolky, které vypadlo z hnízda na rušné
třídě. Mládě odchovali a vypustili do přírody. Zpětně jim pak přišlo
hlášení, že pták byl zřejmě zastřelen a kroužek nalezen až v Maroku,
přes 2500 kilometrů od Plzně.