Zprávy | Z archivu rubriky

Prezident Václav Klaus dává veřejnosti zavádějící informace o evropské ústavní smlouvě, prohlásil premiér a šéf ČSSD Stanislav Gross. V diskusním pořadu České televize se tak postavil na adresu Klausových kritiků z Evropského i českého parlamentu ve sporu o dopady evropské ústavy. Prezidentův mluvčí Petr Hájek ČTK řekl, že hlava státu se k těmto Grossovým výrokům nebude zatím vyjadřovat. Prezident, který byl ve Vatikánu na inauguraci papeže Benedikta XVI., pořad neviděl a chce znát autentická Grossova vyjádření. Reakci prezidenta, který označil kritiku od europoslanců za urážku hlavy státu i suverénní členské země EU, považuje Gross za nepřiměřenou.

Na stranu Klausových kritiků se už dříve přidal předseda sněmovny Lubomír Zaorálek (ČSSD); prezident mu v pátek napsal, že se jeho postojem cítí dotčen. Zaorálek v nedělním pořadu televize Nova uvedl, že Klausovi odpoví "během jednoho dvou dnů". "Nesdílím názor, že to, že byl kritizován, je urážka České republiky. Protože si myslím, že říkal svůj osobní názor, že to nebylo stanovisko instituce," uvedl Zaorálek. Jeho oponent v diskusi, europoslanec Jan Zahradil (ODS), se postavil za prezidenta s tím, že stejný názor mají i ostatní Češi v Evropském parlamentu. "Cítíme se slovy těch dvou (Vidal- Quadrase a Leinena) na adresu prezidenta uraženi jako europoslanci, jako občané České republiky," konstatoval Zahradil. Odpor k ústavě, kterou označil za problematický dokument, podle něj roste. Není proto dobré tvrdit, že "jediný kladný názor je souhlas s euroústavou", soudí Zahradil.

Ve Vatikánu byl slavnostně inaugurován nový papež Benedikt XVI. Při ceremonii, která za trvala zhruba tři hodiny, převzal 265. nejvyšší představitel katolické církve na Svatopetrském náměstí nejdůležitější odznaky svého úřadu - papežský prsten a pallium. Mezi účastníky byli i oficiální zástupci asi 150 států a také zástupci dalších církví a mezinárodních organizací. Českou delegaci vedl prezident republiky Václav Klaus.

V dlouho očekávaném kázání papež prohlásil, že nehodlá předkládat žádný "vládní program" a vyjádřil přesvědčení, že jeho hlavním úkolem je "naslouchat slovu Pána", a nikoli určovat nějaké politické linie. Přesto zaujal několikrát vyhraněně kritické stanovisko vůči "mocným tohoto světa".

Opoziční KSČM by možná pomohla budoucí vládě Jiřího Paroubka (ČSSD) získat důvěru v Poslanecké sněmovně, pokud by tento kabinet navrhl zákon o majetkových přiznáních. V pořadu České televize to naznačil místopředseda KSČM Vojtěch Filip. Odcházející premiér a šéf ČSSD Stanislav Gross ve stejném pořadu uvedl, že se s majetkovými přiznáními počítá v novém zákoně o střetu zájmů. Na dotaz, zda by majetková přiznání byla uplatnitelná i zpětně, Gross uvedl, že "musíme postavit takový zákon, který obstojí i před Ústavním soudem".

Předseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek (ČSSD) by chtěl zavést do ústavy princip takzvané konstruktivní nedůvěry. To znamená, že opozice by musela při hlasování o nedůvěře vládě ve sněmovně představit svého "stínového" premiéra. Ten by měl získat většinu a dokázat tak, že je schopen vlády. Zaorálek ideu představil v diskusním pořadu televize Nova.

Zaorálek v souvislosti s končící vládní krizí, která vznikla kvůli finanční aféře odstupujícího ministerského předsedy Stanislava Grosse, obvinil prezidenta Václava Klause z neústavního chování. Tím, že Klaus nepřijal demise lidoveckých ministrů, podle Zaorálka blokoval vládu. Europoslanec a bývalý místopředseda ODS Jan Zahradil naopak hájil prezidenta a čestného předsedu ODS. Choval se racionálně, při krocích souvisejících s vládní krizí pouze využíval volnosti ústavy, soudí Zahradil. Za příčinu vládní krize označil Zahradil Grosse, který je nedospělý, a sociální demokracii, která takového politika držela v čele vlády.

Dostat zástupce Romů do Poslanecké sněmovny, to je hlavním cílem nově založené Romské demokratické sociální strany (RDSS). Na konferenci, která v Novém Boru na Českolipsku zvolila vedení strany, to řekl jeden ze zakladatelů Miroslav Tancoš. Právě tohoto novoborského podnikatele delegáti do čela strany zvolili. "Podle odhadů žije v České republice kolem 350.000 až 400.000 Romů, tři čtvrtiny z nich žijí v holobytech nebo nevyhovujících bytech a téměř 95 procent jich je nezaměstnaných," řekl Tancoš. Rasová diskriminace je podle něj každodenní součástí života Romů. To vše chce strana změnit. Romové by rádi prosadili zákon, který by příslušníkům menšin zaručoval určitý podíl pracovních míst na úřadech i v podnicích, sami však přiznávají, že problémem je nedostatečné vzdělání. Právě možnost rovného vzdělání pro Romy proto patří k prioritám strany.

Romské politické strany se v České republice začaly objevovat listopadu 1989. První a pravděpodobně nejúspěšnější romskou politickou stranou byla Romská občanská iniciativa. Ve volbách v roce 1990 se straně podařilo získat několik poslaneckých mandátů, ovšem rychlý úspěch romských politiků vystřídaly nezdary, provázené osobními půtkami a volebními debakly v následujících volbách. Většina romských politických stran nakonec zanikla nebo není aktivní.

Senátor Jaromír Štětina chce iniciovat zákon, kterým by Česká republika uznala násilí na Arménech v tehdejší Osmanské říši v roce 1915 jako genocidu. "Je hanba, že ČR ještě takový zákon nemá," řekl Štětina. Senátor se v pražském kostele svatého Salvátora zúčastnil smuteční mše pořádané arménskou komunitou za oběti násilí před 90 lety, kterých je podle Arménů 1,5 milionu. Již roku 1987 označil transport a vraždění Arménů za genocidu Evropský parlament.

Turecko odmítá tehdejší události za genocidu označit a tvrdí, že šlo o represe v kontextu občanské války. Také udává podstatně nižší počet obětí, a to zhruba 300.000 až 500.000. Výročí krvavých událostí si v Praze připomněla arménská komunita nejen smuteční mší, ale také shromážděním na Staroměstském náměstí.

Evropské státy by podle KSČM neměly být v Severoatlantické alianci. Zrušení členství v NATO komunisté považují za jeden z kroků, který zvýší bezpečnost na starém kontinentě. "NATO je škodlivým pozůstatkem studené války, který nepřispívá ke zvýšení bezpečnosti Evropy, ale naopak," řekl místopředseda KSČM Václav Exner na mezinárodní konferenci komunistických a levicových stran v Praze. Na víkendovou konferenci přijelo 39 zástupců levicových stran z 32 zemí, zejména z Evropy, ale také Číny, Severní Koreje nebo Vietnamu. Nedělní diskusi dominovala kritika politiky Spojených států a jejich vojenských operací.

Proti pořádání dvoudenního setkání demonstrovala desítka lidí. Demonstranti si přinesli transparent a na trávník rozprostřeli bílé kříže symbolizující oběti komunistického režimu. K protestu se na chvíli připojili i tři běloruští emigranti. Skupina demonstrantů šla za účastníky konference a chvíli s nimi hovořili. Bělorusové se chtěli sejít se zástupcem své země, ale neuspěli.

Moravská metropole Brno byla na jaře 1945 jednou z důležitých překážek v postupu sovětských jednotek při osvobozování protektorátu Čechy a Morava. Město s početnou německou menšinou bylo už od zimy pečlivě opevňováno a v plánech nacistické generality se stalo "pevností Brno". Vojákům 2. ukrajinského frontu se ji ale podařilo 26. dubna 1945 dobýt. Osvobození Brna bylo pokračováním Bratislavsko-brněnské operace, která začala už na počátku dubna, kdy 2. ukrajinský front pod vedením maršála Rodiona Malinovského překonal řeku Hron.

Osvobození Brna znamenalo, podobně jako v řadě jiných měst, i konec tamní německé menšiny. Před válkou se k německé národnosti hlásilo přes 40.000 lidí, téměř třetina obyvatel (v několikrát lidnatější Praze to bylo zhruba stejně lidí). Dva měsíce před postupimskou konferencí, 29. května 1945, schválil zemský národní výbor vyhlášku, podle které bylo do Rakouska odsunuto přes 20.000 brněnských Němců - hlavně žen, dětí a starých lidí, muži zůstali odstraňovat škody. Další tisíce Němců byly odsunuty v roce 1946, už podle závěrů postupimské konference.

Zhruba 300 bývalých vězňů někdejšího bavorského koncentračního tábora Flossenbürg si připomnělo jeho osvobození před 60 lety. V táboře zahynulo během války více než 30.000 lidí ze zhruba 100.000 vězňů. Vzpomínkového shromáždění se zúčastnil i náměstek českého ministra zahraničí Pavel Svoboda, stejně jako několik desítek přeživších českých vězňů. Flossenbürgem, který americké jednotky osvobodily 23. dubna 1945, prošlo 5600 Čechů.

Poslední příslušník americké 8. letecké armády sestřelený během druhé světové války nad Evropou má od neděle pamětní desku v Milostíně na Rakovnicku. Právě zde se 25. dubna 1945 poručík William Hoelscher po leteckém souboji zřítil. Přežil díky tehdy čtrnáctileté Zdeňce Drexlerové. "Bylo to zvláštní seznámení. Já mu dala facku, aby se probral z bezvědomí, a on na mě vytáhl pistoli," řekla dnes novinářům žena, která pilota vyprostila z padáku, ošetřila a předala českým vlastencům. Ti Hoelschera před Němci ukryli v Rakovníku. William Hoelscher, který později v 50. letech bojoval ve válce v Koreji, zemřel v roce 1984 ve věku 63 let. Se svou zachránkyní se již nikdy nesetkal. Hned v květnu 1945 byl totiž odvelen za demarkační linii do americké zóny.