Zprávy | Z archivu rubriky


Vzrušená atmosféra pražských květnových dní roku 1945 zavládla v sobotu v Chodově na Jižním Městě. Na louce u Chodovské tvrze se rozhořel v podání členů klubů vojenské historie boj s nacisty, který svedli před šedesáti lety místní lidé. Světlice, střelba z pušek, samopalů a děl, funkční vojenská motorová vozidla a účinkující v dobových uniformách přesvědčivě vtáhli přihlížející do děje. Výkon vítězů i poražených odměnili diváci dlouhým potleskem. Téměř hodinu staří i mladí napjatě sledovali vývoj konfliktu, stupňující se boj obránců Chodova s přesilou německých příslušníků zbraní SS. Fandili českým četníkům, hasičům, vojákům i ozbrojeným civilistům a komentovali každého padlého na obou stranách. Mnoho z nich se snažilo fotoaparáty a kamerami zachytit vypjaté okamžiky, a zejména ty, v nichž hlavní roli sehrála motorizovaná vojenská technika. Objektivy především směřovaly na obrněný transportér, vojenské motorky a tank T 34, který o vítězství obránců rozhodl.

Chodov se koncem války měnil ze zemědělské obce na předměstí Prahy. V době květnového povstání se začal opevňovat. Na silnicích rostly barikády, kolem obce stály ozbrojené hlídky. Odpoledne 7. května zaútočilo na Chodov na 400 příslušníků německé armády vyzbrojených i děly, minomety a kulomety. Chodovským přišli pomoci dobrovolníci z Hájů, Vršovic, Záběhlic a Průhonic. Několik domů v Chodově nacisté těžce poškodili, vraždili lidi i v domech, házeli granáty do sklepů, kde se obyvatelé ukrývali. Nové posily z Uhříněvsi a Hostivaře situaci změnily a před půlnocí se začali nacisté stahovat. V boji zahynulo téměř 50 obránců Chodova a bezbranných civilistů. Jejich jména připomíná pamětní deska v chodovské škole. První jednotky Sovětské armády se v Chodově objevily 9. května po poledni. Bojová ukázka členů historické skupiny Četnická pátrací stanice Praha a dalších klubů vojenské historie nebyla přesnou rekonstrukcí tehdejších událostí. Měla jen připomenout pohnuté okamžiky posledních válečných dní v Praze.

Na 200 studentů ze 41 škol z celé ČR a téměř stovka dětí ze zahraničí se účastní pilotních evropských a osmých českých GLOBE Games v České Třebové. V sobotu ráno mladí ekologové průvodem probudili hostitelské město a pak vyrazili do terénu, kde si ověřují znalosti a dovednosti v oblasti zkoumání životního prostředí a schopnost spolupracovat. "Průvod nešlo přehlédnout. Už proto, že jeho součástí byla přes tři metry vysoká zeměkoule jako symbol Globe programu, alegorický vůz a podobně," řekla ČTK Jana Popovičová, mluvčí sdružení Tereza, které v ČR program organizuje. Pořadatelem soutěže, která je součástí celosvětového studentského vědeckého projektu Globe, zaměřeného na sledování životního prostředí na místní i globální úrovni, je gymnázium Česká Třebová. Až do neděle bude hostit děti a pedagogy z Norska, Kypru, Slovenska, Maďarska, Polska, Estonska, Nizozemí, Chorvatska, Lotyšska a Libanonu. Pořadatelé připravili tři trasy v okolí města. Vedle dvou soutěžních také trasu pro školy, které zatím v hnutí zapojeny nejsou. "Přijelo to zkusit pět škol. Děti čekaly více, my jsme s tím spokojeni," konstatovala Popovičová. V České republice je v programu Globe zapojeno 91 škol, což představuje zhruba 3000 studentů. Na celém světě se v projektu angažují školy ze 107 zemí. Studenti se věnují měření a pozorování kvality životního prostředí v oborech meteorologie, hydrologie, biometrie, fenologie, tedy nauky o závislosti životních projevů rostlin a živočichů na změnách počasí, pedologie, tedy půdoznalectví, a dálkového průzkumu Země. Svá pozorování odesílají prostřednictvím internetu do centra NASA v Coloradu. Data pak využívají vědci různých oborů. "Na hrách plní podobné úkoly jako během roku, ale i speciální. Úspěch má například píp-show, v níž děti podle zvuků rozpoznávají různá zvířata. Někdy jsou jejich odhady hodně vzdálené skutečnosti," řekla mluvčí. V evropské části soutěže plní děti úkoly ve smíšených družstvech. Poznávají tak nové kamarády a zvykají si na spolupráci a komunikaci v jiném než mateřském jazyce, neboť "jednací" řečí je v Globe angličtina. "Domluvit se není pro děti problém. Občas narazíme na rozdílnost kultur, ale děti jsou tu spokojeny. Mají na tři dny bohatý program, někteří se tu potkali s kamarády, které znají z minulých let z jiných setkání. Kde budou příští evropské dny? Rádi bychom, aby se toho chopil někdo ze zahraničních účastníků," uzavřela mluvčí.

Premiér Jiří Paroubek byl jedním z mnoha účastníků sobotních pietních aktů k uctění památky padlých českých i zahraničních vojáků na pražských Olšanských hřbitovech. V rámci 60. výročí osvobození Československa položili k několika památníkům věnce také další čeští politici a zástupci armády, ale i pamětníci druhé světové války a členové zahraničních delegací. Všichni se nejprve zastavili u Vojenského hřbitova, jehož součástí je 264 hrobů především britských, ale i polských, kanadských, australských a novozélandských letců, námořníků a členů pozemních sil, kteří padli při osvobození Československa nebo v zajateckých táborech. Další zastávka byla u památníku a několika stovek hrobů sovětských vojáků, kde se obětem války poklonili i zástupci delegací z Ruska, Běloruska, Kazachstánu a Ukrajiny. Poté se několik desítek účastníků akce, mezi nimž bylo mnoho válečných veteránů z Česka i ze zahraničí, přesunulo k památníku bulharských vojsk a nakonec k pomníku Pražského povstání, kde vzdali hold českým povstalcům, vojákům, odbojářům a legionářům. "Po těch šedesáti letech mě samotného překvapilo, že v průzkumech veřejného mínění je dnes pro třetinu lidí válka vzdálená ozvěna," podotkl premiér Paroubek. Uvedl, že je však důležité připomínat si oběti války a jejich památku, "protože ve druhé světové válce šlo o civilizaci, o boj za demokracii a uchování základních hodnot civilizace". Premiér také připomenul zásluhy československých vojáků bojujících za války v zahraničí. "Byl to ohromný vklad pro naši státnost, že jsme měli opravdu významné zastoupení v zahraničních silách na východě i na západě. Pro vývoj země to byla také významná věc," dodal Paroubek.

Město Bělá pod Bezdězem na Mladoboleslavsku nebude moci zatím přeměnit vojenský areál Vazačka na průmyslovou zónu. Proti původním předpokladům armáda dosud prostor neuvolnila a bude areál využívat zřejmě až do konce roku 2006, řekla ČTK starostka Daniela Vernerová. Podle původních plánů armády totiž měla bělská posádka zdejší areál opustit ke konci roku 2004. Město proto začalo projednávat potřebnou změnu územního plánu a v předstihu jednat i s možnými zájemci o využití této zóny. Změny v armádní koncepci ale jednání zastavily a podle starostky není ani jisté, zda se armádě podaří areál do konce příštího roku skutečně vyklidit. Areál Vazačka má přitom podle ní velmi dobré předpoklady pro průmyslové využití. Je až za městem a přitom je napojen na všechny inženýrské sítě a v blízkosti frekventované silnice první třídy mezi Českou Lípou a Mladou Boleslaví. Podnikatelé i z řad místních firem podle Vernerové měli o Vazačku zájem, ale nyní je budoucnost areálu opět nejistá. Vernerové by nevadilo, kdyby armáda dále areál aktivně využívala jako ještě před několika lety. Ta jej však v současné době podle informací radnice využívá spíše jako sklad a stěhuje sem i další nepotřebný materiál z jiných rušených posádek. Vedení města již dříve upozorňovalo, že bude obtížné v tomto stádiu zabránit chátrání a devastaci areálu. "Jsme současným vývojem situace zklamáni," konstatovala starostka.

Monumentální bronzová socha generála George Pattona, jehož vojáci v květnu 1945 osvobodili západ Čech, stojí v Dýšině na Plzeňsku. Jejímu slavnostnímu odhalení přihlížely i za hustého deště stovky lidí, s dojetím a slzami v očích soše svého velitele salutovali i američtí veteráni, kteří jsou na Plzeňsku na oslavách osvobození. Hluboké dojetí nad poctami generálu Pattonovi neskrýval ani jeho vnuk George Patton Waters. Nevelká obec nedaleko Plzně se rozhodla umístit před svou základní školou sochu, která měla původně stát v Plzni. Tam se totiž zvedla vlna odporu kvůli jejímu autorovi, sochaři Jaroslavu Bockerovi vedenému v seznamech komunistické Státní bezpečnosti. Plzeňská radnice se rozhodla sochu nepodpořit, protože na ni také nebylo vypsáno výběrové řízení, později vypověděla i nájemní smlouvu na pozemek pod sochou. Se smíšenými pocity sledoval slavnost i Bocker skrytý v davu lidí. "Jsem nesmírně rád, že ta socha tady je, mám ale smíšené pocity a zatím nevím, co říct. Mně možná až po nějaké době dojde, že se vlastně stal malý zázrak, že ta socha je postavená a slouží lidem," řekl ČTK Bocker. Kampaň proti němu se ho prý dotkla. Slov se nedostávalo ani mnoha veteránům, kteří sochu uviděli. "Je to on, je to nádhera," s dojetím pouze šeptal Earl Ingram. "Jsou věci a jsou lidé, které v životě nezapomenete. Pro mě to byla druhá světová válka, válka v Koreji a z lidí právě generál Patton - skvělý muž, skvělý vůdce. Jsem hrdý, že jsem pod ním sloužil," dodal další z veteránů Leonard Melvin. Podle starostky Dýšiny Václavy Kuklíkové bylo na konci války v části obce nazvané Nová Huť velitelství 22. sboru Pattonovy armády. Sám generál do obce jezdil, měl tu polní letiště a učinil zde i určitá historická rozhodnutí. "Chtěli jsme především oddělit výtvarno od politikaření, sochu a význam generála Pattona od politikaření a chtěli jsme důstojně oslavit 60. výročí osvobození," řekla ČTK starostka. Ve svém emotivním projevu několikrát zdůraznila, že obec se nebála vztyčit sochu, která vzbudila tolik emocí. "Tato akce patří do 60. výročí oslav osvobození, vojska generála Pattona osvobodila západní Čechy, a ta socha tu už měla být dávno," řekl ČTK náčelník generálního štábu Pavel Štefka, který se slavnosti také účastnil.

Téměř 70 potápěčů z Libereckého kraje i vzdálenějších míst České republiky se sjelo do Jablonce nad Nisou, aby se zúčastnili jubilejního desátého čištění přehrady. "Přestože to není tak dlouho, co byla přehrada vypuštěná a vyčištěná, při cvičném potápění jsme si všimli, že už je v ní zase harampádí," řekl ČTK organizátor akce Jaroslava Kočárek ze společnosti Snakesub. Poprvé se čištění přehrady uskutečnilo v roce 1996. "Rok před tím jsem se poprvé potápěl a v jablonecké přehradě mě zaskočilo, kolik tam bylo nepořádku, chtěl jsem s tím něco udělat a ukázat lidem, co všechno jsou tam schopni naházet," řekl Kočárek. Proto o rok později zorganizoval první čištění přehrady. "Odpadem jsme tehdy naplnili dva velkoobjemové kontejnery, letos toho naštěstí tolik nebylo," poznamenal. Jabloneckou přehradu pak potápěči čistili ještě v roce 1997 a v dalších letech se přestěhovali do sousedního Liberce, protože byla kvůli opravám hráze vypuštěna. "Desátý ročník jsme ale chtěli uspořádat opět tady," dodal Kočárek. Největším dosavadním úlovkem při čištění přehrad byl podle něj zřejmě trezor, který vážil kolem 200 kilogramů. Předloni zase hasiči v Liberci objevili 120 centimetrů dlouhou vanu. Takové úlovky v sobotu v Jablonci potápěči neobjevili. Našli pneumatiky, zrezavělý bicykl a značky automobilů. Za nejkurióznější nález lze zřejmě považovat automat na kuličky ze supermarketu. Jen počasí potápěčům moc nepřálo - teploty vzduchu se pohybovaly kolem osmi až 10 stupňů nad nulou a tak se potápěči do vody, která měla kolem 14 stupňů celsia chodili vlastně ohřát.