Zprávy | Z archivu rubriky

Brněnský politik Petr Fridrich, který byl začátkem května přistižen při krádeži v supermarketu, chce dál pokračovat v práci v krajském zastupitelstvu i na radnici městské části Brno-střed. Již se vrátil z psychiatrické léčebny v Brně, kde byl po události hospitalizován. Nyní je v domácím léčení. "Nebyl jsem nemocný, jen unavený a vyčerpaný, po regeneraci jsem připraven pokračovat v práci zastupitele," řekl Fridrich ČTK. Přesný termín svého návratu si netroufl odhadnout. "To nechám na doktorech," upřesnil. O tom, že by se vzdal mandátů v zastupitelstvech, zatím neuvažuje. "Za svou chybu jsem už zaplatil tím, že jsem rezignoval na post šéfa finančního výboru na kraji," míní. Fridrich původně rezignoval i na funkci radního v obvodě Brno-střed, svou rezignaci však dodatečně stáhl. Připustil, že jeho další působení v politice může ovlivnit ještě postoj jeho stranických kolegů.

Tři kudrnatí kluci v pruhovaném triku ve středu v pražském kině Evald slavili narozeniny. Ač na to nevypadají, je jim už šedesát let. Stejně jako "jejich" studiu, jehož logem jsou. Přesto však nejdou do důchodu. Na oslavě narozenin Studia Bratři v triku byl promítán krátký animovaný snímek Zasadil dědek řepu s hudbou Václava Trojana. Byl vůbec prvním titulem tohoto studia a v roce 1945 ho natočil jeho první šéf Jiří Trnka. Mnozí z pamětníků se pak poznali na plátně při projekci letitého dokumentu o tvorbě studia. Bratry v triku založila skupina výtvarníků z někdejšího Ateliéru filmového triku. Snímek nazvaný O místo na slunci z šedesátých let byl vůbec prvním filmem z Čech, který získal nominaci na Oscara. Jeho autorem byl František Vystrčil a s obdivem se o něm vyjádřil Charlie Chaplin. "Nejsem si jistý, zda to je oslava či tryzna," řekl režisér Břetislav Pojar a připomněl tak tíživou finanční situaci ne svou vinou zadluženého studia. "Naděje však umírá poslední, přeci jen občas ještě můžeme něco udělat. Přál bych těm mladým, aby zažili podobnou éru jako my, kdy český kreslený film dobýval svět," dodal.

Většina Čechů je spokojena s členstvím země v Evropské unii. Spokojenost vyjadřuje 64 procent lidí, nespokojenost pociťuje 22 procent Čechů. Vyplývá to z průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM). Těsně před květnovým vstupem Česka do unie se lidé v březnu 2004 vyjadřovali k EU kritičtěji. S blížícím se vstupem do EU tehdy vyjádřilo spokojenost 57 procent respondentů, třetina jej vnímala s nevolí. Po zhruba ročním odstupu a zkušenostech s členstvím Česka v EU je tedy postoj lidí k unii výrazně lepší. Na členství v EU Češi zdaleka nejvíce oceňují otevření hranic, volnější cestování. Tuto výhodu jmenovali čtyři z deseti dotázaných. Asi pětina respondentů chválí nové pracovní příležitosti, které se členstvím v EU Čechům otevřely. Zhruba desetina lidí uvedla jako přínos volný pohyb zboží a přináležitost k většímu celku. Zhruba jeden člověk z deseti ovšem uvedl, že členství v unii nepřineslo Česku žádné výhody, pouze nepříjemnosti. Jako největší nevýhodu lidé vnímají nutnost podřídit se někdy rozhodnutí jiných. Takový názor zastává téměř třetina Čechů. Lidé mají také pocit, že Česko má v unii druhořadé postavení a nemá stejné podmínky jako ostatní členské státy. Respondenti si také stěžovali, že členství znamenalo pokles životní úrovně obyvatel a mělo negativní dopady na české zemědělství.

Lidé, kteří poruší zákony, se zatím nemusí bát přísnějších trestů. Poslanecká sněmovna ve středu nedokončila druhé čtení vládního návrhu nového trestního zákoníku, který má tresty zpřísnit, a vrátila jej k novému projednání svým výborům. O schválení předlohy rozhodne zřejmě až po prázdninách. Česko tak zatím nebude následovat Slovensko, které novou normu zpřísňující postih zločinců přijalo v květnu. Podle ministra spravedlnosti Pavla Němce jde o tak zásadní kodex, že sněmovně nelze bránit v tom, aby se k němu výbory vrátily. "Není to nic neobvyklého. Jako předkladatel to budu respektovat," řekl novinářům. Naznačil, že krok sněmovny mu dává další prostor pro to, aby znovu mohl poslance přesvědčovat o snížení věkové hranice trestní odpovědnosti z 15 na 14 let. Nový trestní zákoník zachovává 15 let. Někteří poslanci se ale chystali navrhnout její snížení o rok. Rozhodnutí sněmovny nebylo překvapivé. Naznačila ho dopolední rozprava. Zamítnutí, nebo vrácení zákoníku navrhovali zástupci opozice, kteří při rozhodování o vrácení předlohy přehlasovali koalici, jíž někteří poslanci chyběli. Jednoznačně pro nový zákoník byli sociální demokraté, podpořil ho i ministr Němec. Poslanec ČSSD Zdeněk Jičínský pochyboval o tom, že nové projednávání předlohy ve výborech něco změní. Novým trestným činem se má stát usmrcení nemocné osoby na její žádost, tedy eutanazie, a neposkytnutí pomoci oběti dopravní nehody. Trestat by bylo možné nelegální odposlechy. Za vraždu má hrozit až třicetileté vězení - to je o pět let více než teď - či jako dosud doživotí. Vyšší mají být tresty za mravní ohrožování mládeže. Zákon má omezit provozování prostituce v okolí škol a míst pro děti. Trestné má být i to, když někdo odmítne v restauraci obsloužit hosta z rasových důvodů.

Po dlouhé nemoci zemřel ve věku nedožitých šestasedmdesáti let akademický malíř Josef Jíra. ČTK to oznámil starosta Malé Skály na Jablonecku Jiří Nejedlo. Rodák z Turnova a jeden z nejznámějších malířů současnosti se kromě malířské tvorby věnoval například i grafice a ilustraci, získal řadu ocenění. Loni mu prezident Václav Klaus udělil medaili Za zásluhy o stát v oblasti umění. "Josef Jíra byl velmi zajímavý výtvarník, hlavně v 60. a 70. letech, kdy dělal jednak kresby a grafiku, ale i koláže a obrazy. Někdy obrazy i propojoval s koláží. Vytvářel i obrazové cykly, mnohé byly velmi zajímavé," řekl ČTK historik umění Jiří Machalický. Jírovy práce popisuje jako velmi expresivní záznamy různých příběhů a situací. "Byly to třeba situace z hospody, často maloval města a na své poslední pražské výstavě ve Strahovském klášteře představoval své realizace betlémů," doplnil. Jíra byl velmi oblíbený mezi sběrateli, kteří za ním často jezdili na Malou Skálu, kde žil střídavě s pobyty v Praze.

Prvním přeshraničním oborem, který se bude studovat střídavě na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích a Univerzitě Johanna Keplera v Linci, se zřejmě stane biologická chemie. Nabídku výuky obohatí pravděpodobně v roce 2007 a bude se přednášet v angličtině. Rektor Jihočeské univerzity Václav Bůžek uvedl, že každoročně by na tento obor mohlo být přijímáno 15 až 20 studentů. Cílem je podle něho nabídnout kvalitní studijní obor biologická chemie, který vyplní chybějící vzdělávací základnu v geografickém prostoru od Prahy na jih až po Vídeň. "Budeme se snažit, aby v roce 2007 mohli takto koncipovaný obor začít studovat první maturanti a maturantky," řekl rektor. Podle děkana biologické fakulty Libora Grubhoffera je snahou připravovaného oboru využít předností obou univerzitních center. "V Linci je to tradice kvalitních chemických disciplín a v Českých Budějovicích zkušenosti a tradice biologických oborů včetně molekulární biologie," uvedl.

Bývalý prezident Václav Havel podporuje ratifikaci evropské ústavní smlouvy. Soudí, že neschválení tohoto dokumentu v referendech ve Francii a Nizozemsku je jen "jedna z malých nehod na padesátileté evropské cestě." Havel to řekl v Praze na obědě s velvyslanci zemí EU, sdělil ČTK jeho tajemník Jakub Hladík. Na obědě, svolaném velvyslanectvím Lucemburska, současnou předsedající zemí EU, se sešli vpředvečer vrcholného summitu. Na něm by špičky zemí EU měly rozhodnout, jak řešit vzniklou situaci po zamítavých referendech ve dvou zakládajících členských zemích. Bývalá hlava českého státu ratifikaci ústavy podporuje mimo jiné proto, že tak již učinila řada členských zemí, uvedl Hladík. Havel navrhl vytvoření pracovní skupiny, která by ve věci ústavy zformulovala další postup. Podle Havla je nutná další evropská integrace, klíčový podle něj zůstává důraz na kulturní, spirituální a historickou jedinečnost evropského sjednocování. "Evropa se po dlouhá staletí sjednocovala jinými prostředky než dnes," řekl podle Hladíka Havel. Na rozdíl od svého nástupce Václava Klause dává Havel najevo, že evropská ústavní smlouva je mu blízká. "Pokud chceme, aby byla unie bližší občanům, pak se unie podle mého názoru musí vybavit základním zákonem," napsal Havel v květnu pro francouzský list Le Monde. Aby euroústava začala platit, musí ji ratifikovat všech 25 členských zemí, v referendu či parlamentu. Deset jich tak už učinilo. Zatím pouze Británie oznámila po neúspěšných plebiscitech ve Francii a Nizozemsku, že ratifikaci odkládá. V České republice by se mělo konat referendum, však stále to není jasné a vyloučeno tak není ani parlamentní schvalování.

Zamýšlené zapojení vězňů do přepisování zvukových záznamů ze soudních jednání by mohl Úřad pro ochranu osobních údajů zablokovat, kdyby ministerstvo spravedlnosti nevyhovělo jeho požadavkům na zaručení ochrany soukromí. Úřad by mohl odmítnout registraci tohoto přepisování soudních záznamů. Předseda úřadu Karel Neuwirt ale věří, že ministerstvo bude postoj ochránců dat respektovat. Neuwirt podotkl, že ministerstvo na nedávné odmítavé stanovisko úřadu reagovalo tím, že do příslušné smlouvy s Vězeňskou službou vložilo pasáž zlepšující ochranu osobních údajů lidí, kteří by u soudu vypovídali. Ochránci soukromí ale úplně spokojeni nejsou. "Pořád vidíme velké úskalí v možném narušení soukromí jednotlivců tím, že soudní spisy by byly přepisovány odsouzenými osobami," řekl předseda úřadu. I kdyby mezi přepisujícími vězni měli být lidé, u nichž je nízké riziko, že by citlivé informace a údaje zneužili, "úřad na to nemůže přistoupit, jestliže máme chránit soukromí jednotlivců," dodal Neuwirt. Hlavním cílem záměru ministerstva je pomoci soudům, které musí zpracovat množství písemností, přitom ale nemají dostatek administrativních sil. S ohledem na námitky ochránců dat chce přesně stanovit, které materiály budou vězňové přepisovat, a s jakými informacemi se tedy budou seznamovat. Jedná se také o tom, jak přesně s písemnostmi zacházet a kam je ukládat.

Za olomouckým hlavním vlakovým nádražím zřejmě v budoucnu vznikne muzeum železniční historie. Milovníci drah by tam měli nalézt například modely železničních vozů, historické oděvy či dokumenty. Na studii záměru nyní radnice uvolnila zhruba 200.000 korun. "Muzeum by mělo vyrůst v městské části Hodolany, kde vyústí budovaný podchod pod železniční tratí. V Olomouci máme dobrou spolupráci s Českými drahami a máme rovněž zájem, aby se město stalo pro turisty atraktivní," vysvětlil důvody vzniku muzea primátor Martin Tesařík. Podle předsedy Nadace okřídlené kolo Josefa Tomečka, který se na projektu podílí, by měl v Olomouci vzniknout depozitář Národního technického muzea a Českých drah. "Hlavním cílem je prezentovat infrastrukturu Českých drah, která dosud nikde vystavena není. V muzeu by měli zájemci najít vše, co souvisí se stavbou dráhy. Chybět by neměly například kolejové jeřáby, koleje či návěstidla," řekl ČTK Tomeček. Podotkl, že součástí depozitáře by měla být také prezentace motorových vozů. "Oblast Olomoucka a Šumperska je historicky vázána na dopravu motorovými vozidly," dodal Tomeček. Podle zástupců Českých drah by se muzeum mohlo začít budovat již v příštím roce, kdy bude dostavěn podchod do Hodolan.

Pozapomenuté osudy českých a slovenských dětí žijících ve Velké Británii v dobách druhé světové války by měly připomenout nové dokumenty, které ve středu předal místopředseda Senátu Edvard Outrata do rukou ředitelky Národního archivu Evy Drašarové. "Děkuji všem bývalým studentům za dokumenty, které jsou přínosné nejenom pro historiky," řekl pracovník Národního archivu Jiří Křesťan. Důvody, proč se děti ocitly na britských ostrovech, se různily, tím hlavním byla hitlerovská okupace Československa v letech 1939 až 1945. Kromě potomků československých pilotů navštěvovaly Československou státní školu národní Hany Benešové a Československou státní střední školu i židovští uprchlíci před nacismem. Jednou z nich byla Jitka Kleinerová, která společně s rodiči jako dítě židovského původu emigrovala před nacistickou hrozbou. "Ve škole jsme měli týdně pouze dvě hodiny angličtiny, jinak se vyučovalo česky," říká vitální žena, jež se dnes jmenuje Svechovsky. Podle ní se většina dětí těšila na návrat do svobodné vlasti, v důsledku politických okolností se však jejich iluze rychle rozplynuly. "Naše rodina se vrátila do Československa, po roce 1968 jsem se rozhodla pro opětovnou emigraci, tentokrát do USA," říká žena, která žije v Arizoně. "Ráda se vracím do Prahy, jsem potěšena, že vidím v pražských ulicích rozesmátou mládež," říká žena, která mluví i po letech plynnou češtinou. Mezi československými dětmi, které za války žily v Británii, byl i nynější senátor Outrata. Sovětská intervence v roce 1968 jej donutila k vystěhování do Kanady. Touha po domovu ho v roce 1993 zavedla zpět do České republiky, kde je aktivně činný v politickém životě. "Jsem rád, že naše škola má zastoupení v českém parlamentu," žertoval Outrata.