Zprávy | Z archivu rubriky


Lidé, kteří poruší zákony, se zatím nemusí bát přísnějších trestů. Poslanecká sněmovna ve středu nedokončila druhé čtení vládního návrhu nového trestního zákoníku, který má tresty zpřísnit, a vrátila jej k novému projednání svým výborům. O schválení předlohy rozhodne zřejmě až po prázdninách. Česko tak zatím nebude následovat Slovensko, které novou normu zpřísňující postih zločinců přijalo v květnu. Podle ministra spravedlnosti Pavla Němce jde o tak zásadní kodex, že sněmovně nelze bránit v tom, aby se k němu výbory vrátily. "Není to nic neobvyklého. Jako předkladatel to budu respektovat," řekl novinářům. Naznačil, že krok sněmovny mu dává další prostor pro to, aby znovu mohl poslance přesvědčovat o snížení věkové hranice trestní odpovědnosti z 15 na 14 let. Nový trestní zákoník zachovává 15 let. Někteří poslanci se ale chystali navrhnout její snížení o rok. Rozhodnutí sněmovny nebylo překvapivé. Naznačila ho dopolední rozprava. Zamítnutí, nebo vrácení zákoníku navrhovali zástupci opozice, kteří při rozhodování o vrácení předlohy přehlasovali koalici, jíž někteří poslanci chyběli. Jednoznačně pro nový zákoník byli sociální demokraté, podpořil ho i ministr Němec. Poslanec ČSSD Zdeněk Jičínský pochyboval o tom, že nové projednávání předlohy ve výborech něco změní. Novým trestným činem se má stát usmrcení nemocné osoby na její žádost, tedy eutanazie, a neposkytnutí pomoci oběti dopravní nehody. Trestat by bylo možné nelegální odposlechy. Za vraždu má hrozit až třicetileté vězení - to je o pět let více než teď - či jako dosud doživotí. Vyšší mají být tresty za mravní ohrožování mládeže. Zákon má omezit provozování prostituce v okolí škol a míst pro děti. Trestné má být i to, když někdo odmítne v restauraci obsloužit hosta z rasových důvodů.

Bývalý prezident Václav Havel podporuje ratifikaci evropské ústavní smlouvy. Soudí, že neschválení tohoto dokumentu v referendech ve Francii a Nizozemsku je jen "jedna z malých nehod na padesátileté evropské cestě." Havel to řekl v Praze na obědě s velvyslanci zemí EU, sdělil ČTK jeho tajemník Jakub Hladík. Na obědě, svolaném velvyslanectvím Lucemburska, současnou předsedající zemí EU, se sešli vpředvečer vrcholného summitu. Na něm by špičky zemí EU měly rozhodnout, jak řešit vzniklou situaci po zamítavých referendech ve dvou zakládajících členských zemích. Bývalá hlava českého státu ratifikaci ústavy podporuje mimo jiné proto, že tak již učinila řada členských zemí, uvedl Hladík. Havel navrhl vytvoření pracovní skupiny, která by ve věci ústavy zformulovala další postup. Podle Havla je nutná další evropská integrace, klíčový podle něj zůstává důraz na kulturní, spirituální a historickou jedinečnost evropského sjednocování. "Evropa se po dlouhá staletí sjednocovala jinými prostředky než dnes," řekl podle Hladíka Havel. Na rozdíl od svého nástupce Václava Klause dává Havel najevo, že evropská ústavní smlouva je mu blízká. "Pokud chceme, aby byla unie bližší občanům, pak se unie podle mého názoru musí vybavit základním zákonem," napsal Havel v květnu pro francouzský list Le Monde. Aby euroústava začala platit, musí ji ratifikovat všech 25 členských zemí, v referendu či parlamentu. Deset jich tak už učinilo. Zatím pouze Británie oznámila po neúspěšných plebiscitech ve Francii a Nizozemsku, že ratifikaci odkládá. V České republice by se mělo konat referendum, však stále to není jasné a vyloučeno tak není ani parlamentní schvalování.

Zamýšlené zapojení vězňů do přepisování zvukových záznamů ze soudních jednání by mohl Úřad pro ochranu osobních údajů zablokovat, kdyby ministerstvo spravedlnosti nevyhovělo jeho požadavkům na zaručení ochrany soukromí. Úřad by mohl odmítnout registraci tohoto přepisování soudních záznamů. Předseda úřadu Karel Neuwirt ale věří, že ministerstvo bude postoj ochránců dat respektovat. Neuwirt podotkl, že ministerstvo na nedávné odmítavé stanovisko úřadu reagovalo tím, že do příslušné smlouvy s Vězeňskou službou vložilo pasáž zlepšující ochranu osobních údajů lidí, kteří by u soudu vypovídali. Ochránci soukromí ale úplně spokojeni nejsou. "Pořád vidíme velké úskalí v možném narušení soukromí jednotlivců tím, že soudní spisy by byly přepisovány odsouzenými osobami," řekl předseda úřadu. I kdyby mezi přepisujícími vězni měli být lidé, u nichž je nízké riziko, že by citlivé informace a údaje zneužili, "úřad na to nemůže přistoupit, jestliže máme chránit soukromí jednotlivců," dodal Neuwirt. Hlavním cílem záměru ministerstva je pomoci soudům, které musí zpracovat množství písemností, přitom ale nemají dostatek administrativních sil. S ohledem na námitky ochránců dat chce přesně stanovit, které materiály budou vězňové přepisovat, a s jakými informacemi se tedy budou seznamovat. Jedná se také o tom, jak přesně s písemnostmi zacházet a kam je ukládat.

Pozapomenuté osudy českých a slovenských dětí žijících ve Velké Británii v dobách druhé světové války by měly připomenout nové dokumenty, které ve středu předal místopředseda Senátu Edvard Outrata do rukou ředitelky Národního archivu Evy Drašarové. "Děkuji všem bývalým studentům za dokumenty, které jsou přínosné nejenom pro historiky," řekl pracovník Národního archivu Jiří Křesťan. Důvody, proč se děti ocitly na britských ostrovech, se různily, tím hlavním byla hitlerovská okupace Československa v letech 1939 až 1945. Kromě potomků československých pilotů navštěvovaly Československou státní školu národní Hany Benešové a Československou státní střední školu i židovští uprchlíci před nacismem. Jednou z nich byla Jitka Kleinerová, která společně s rodiči jako dítě židovského původu emigrovala před nacistickou hrozbou. "Ve škole jsme měli týdně pouze dvě hodiny angličtiny, jinak se vyučovalo česky," říká vitální žena, jež se dnes jmenuje Svechovsky. Podle ní se většina dětí těšila na návrat do svobodné vlasti, v důsledku politických okolností se však jejich iluze rychle rozplynuly. "Naše rodina se vrátila do Československa, po roce 1968 jsem se rozhodla pro opětovnou emigraci, tentokrát do USA," říká žena, která žije v Arizoně. "Ráda se vracím do Prahy, jsem potěšena, že vidím v pražských ulicích rozesmátou mládež," říká žena, která mluví i po letech plynnou češtinou. Mezi československými dětmi, které za války žily v Británii, byl i nynější senátor Outrata. Sovětská intervence v roce 1968 jej donutila k vystěhování do Kanady. Touha po domovu ho v roce 1993 zavedla zpět do České republiky, kde je aktivně činný v politickém životě. "Jsem rád, že naše škola má zastoupení v českém parlamentu," žertoval Outrata.