Zprávy | Z archivu rubriky


Společná inscenace českých a polských herců z Těšínského divadla z Českého Těšína na Karvinsku v sobotu na letní scéně pražského Vyšehradu uzavřela druhý ročník festivalu Vyšehraní. Během devíti dní se v jeho rámci divákům představila řada zpěváků a kapel různých žánrů i divadelních souborů. Těšínské nebe je vůbec první společnou inscenací obou souborů Těšínského divadla. Projekt o historii a jedinečnosti města rozděleného nejen řekou Olší, ale zejména státní hranicí, vychází z písní Jaromíra Nohavici. Jeho písně v úpravách hudebníka Tomáše Kočka herci zpívali v češtině a polštině, ve hře zazněla i němčina, ruština a jidiš a především nářečí obyvatel Těšínska zvané "po našemu". Polské překlady textů pořídila básnířka Renata Putzlacherová, režii měl Radovan Lipus.

"Diváci měli také letos o celý festival velký zájem," řekla ČTK pořadatelka přehlídky Martina Dimmerová. Dlouho předem vyprodáno bylo nejen na Těšínské nebe, ale i na řadu dalších představení. "Většinou jsme měli plno. Lidé přišli i do deště na Vlastu Redla," zhodnotila. "Festival má široký záběr, takže si každý mohl najít pro sebe něco vhodného," konstatovala Dimmerová. Přehlídka začala benefičním koncertem pro Jedličkův ústav, nechyběl ani koncert Marsyas, Vladimíra Mišíka s Etc... a Vladimíra Merty. Vzpomínkový večer nazvaný "... náš život hoří jako svíce" připomněl loni zesnulé zpěváky - Spirituál kvintet zavzpomínal na Karla Zicha a skupina Neřež na Zuzanu Navarovou. Z divadelních souborů se divákům dále představilo několik amatérských a studentských divadel i Divadelní společnost Josefa Dvořáka, která zahrála představení Hadrián z Římsů. Pořadatelé počítají s tím, že za rok na stejném místě přehlídku opět zopakují.

Kolem 3000 lidí přilákalo o víkendu do rozpadajícího se zámku v Brtnici na Jihlavsku zvonění železa a vůně ohně. Na čtvrtý ročník Brtnické kovadliny přijalo pozvání na 200 kovářů z tuzemska i zahraničí a zhruba stejně tolik jejich pomocníků. Další ročník se bude konat tentokrát až za dva roky. Bude ale také záležet na rozhodnutí soudu k majetkoprávním vztahům k památce, řekl ČTK jeden z pořadatelů Arnold Rubeš. Oblíbená akce se málem nekonala, dosavadní majitel nechal vyměnit zámek od hlavní brány, vysvětlil. V rozlehlém areálu ale nakonec vládla báječná atmosféra, o kterou se postarali účastníci i počasí. Jedinou skvrnou na ni byl katastrofální stav budov, nad kterým návštěvníci kroutili hlavami.

V divácké anketě získala ze 140 vystavených děl nejvíce hlasů pestře strukturovaná plastika draka Michala Janáka ze Středního odborného učiliště Tradičních řemesel Brno. Porota pak ocenila bránu Kovářské dílny otce a synů Stawaritschů z Kostelce na Hané. Nejrychleji a nejkvalitněji za 37 sekund vykoval hřebík Ivo Rudolf z Bečova nad Teplou, oceněny byly také učňovské práce, shrnul Rubeš. Kovářské řemeslo má na Vysočině dobré zázemí: z 200 akreditovaných účastníků jich zhruba 40 bylo domácích. I tentokrát přehlídku poctil návštěvou nestor kovářů Alfred Habermann. Pozitivní je fakt, že autory 135 děl vystavených na druhém nádvoří byli žáci a studenti šesti škol a učilišť Česka. Právě jejich díla prezentovala širokou škálu nápadů.

Snahy o umístění dvou vědeckých institucí v Česku jsou zřejmě marné. Úsilí o zřízení sídla Evropské výzkumné rady v Praze už je minulostí a je i málo pravděpodobné, že bude v Česku institut Společného výzkumného centra Evropské komise (JRC). Zájem Česka o něj ČTK potvrdil vicepremiér pro ekonomiku Martin Jahn. Předseda České grantové agentury Josef Syka, který o zřízení a umístění výzkumné rady v Praze usiloval, ČTK řekl, že zřízena pravděpodobně bude, ale sídlit bude v Bruselu. Ve věci institutu výzkumného centra unie je optimističtější. "Někde v nových zemích takový institut vznikne. Nemohou to donekonečna držet v takzvaných starých zemích. Při určitém tlaku by se to mohlo podařit," řekl ČTK. Na to, jestli takový institut bude v Česku nebo v Polsku či Maďarsku, prý by ale "nesázel". Nyní existuje sedm výzkumných ústavů JRC v pěti zemích Evropské unie: Itálii, Německu, Španělsku, Nizozemsku a Belgii. Slouží jako vědecké zázemí pro rozhodování Evropské komise. České vědecké instituce s nimi spolupracují. "Zdá se, že některé nové členské státy by chtěly vytvoření nového ústavu JRC na svém území. Jakýkoliv takový návrh bude posouzen ve světle nabízené hodnoty a poptávky spotřebitelů (EK). Zatím nejsou žádné definitivní plány a ve velké míře to bude záležet na rozhodnutí o nové finanční perspektivě a na politických stanoviscích," řekl v Praze generální ředitel výzkumného centra EK Roland Schenkel. Páteční jednání představitelů evropské pětadvacítky o rozpočtovém výhledu Evropské unie na léta 2007 až 2013 však zkrachovalo. Přestože někteří politikové říkají, že se bude jednat dál a že na přijetí kompromisního řešení je dost času, jiní, zvláště opoziční, hovoří o krizi. Jahn je optimistický. "Ohrožení financování vědy by mohlo nastat jen tehdy, kdyby došlo k větší dezintegraci Evropské unie. Zatím je to jen krach jednoho jednání. Letos ani v příštím roce to mít vliv nebude," dodal.

Krach, kterým v noci z pátku na sobotu skončilo jednání o rozpočtu Evropské unie na roky 2007 až 2013, by mohl připravit Českou republiku v dalších letech o část peněz z evropských fondů. Shodují se na tom oslovení ekonomové. Po oddálení rozhodnutí o rozpočtu se zkrátí čas, po který bude moci ČR připravovat programy pro čerpání peněz. "A pokud programy nebudou připraveny dobře, hrozí, že Česko nebude schopno přidělenou částku nakonec ani vyčerpat," řekl ČTK Petr Zahradník z České spořitelny.

Podle vicepremiéra pro ekonomiku Martina Jahna není ani tak hlavním problémem výše částky, kterou bude mít Česko možnost z rozpočtu EU nakonec čerpat. Suma je i v případě snížení celého rozpočtu tak ohromná, že ČR bude mít co dělat, aby byla schopna ji vyčerpat, řekl ČTK. V současném rozpočtovém období může ČR vyčerpat z fondů unie celkem 82 miliard korun zhruba za 2,5 roku. V příštím období by i v případě dohody na nižším procentu HDP získávalo Česko zhruba kolem 100 miliard korun ročně, řekl Zahradník.

Podle ekonomů ale rostoucí nejistota ohledně rozpočtu oslabuje kurz eura a podrývá investiční atraktivitu zemí EU. Krize EU by ale podle Jahna neměla mít na českou ekonomiku zásadní vliv, pokud se ji podaří vyřešit maximálně do roka. Pokud by trvala déle, znamenalo by to výrazné zhoršení postavení Evropy v globální ekonomice, což by mělo negativní dopady také na Česko.

Soud se příští týden už podruhé pokusí zahájit proces s podnikatelkou Libuší Barkovou. Přítelkyně rodiny bývalého premiéra Stanislava Grosse čelí obžalobě z osmimilionového pojistného podvodu, obvinění ale odmítá. Z hlavního líčení, které je naplánováno na úterý a na čtvrtek, se zatím nikdo neomluvil, řekla v pátek ČTK pracovnice pražského městského soudu. Proces měl začít už před měsícem, obhájce Barkové Vít Široký se ale na poslední chvíli ze zdravotních důvodů omluvil.

Jméno Barkové bylo v uplynulých měsících zmiňováno hlavně v souvislosti s manželkou někdejšího předsedy vlády Šárkou. Barková ručila za úvěr, který si vzala Grossové firma Denna Production na nákup nemovitosti v Praze 9 za téměř šest milionů korun. Dva sousední domy koupila Barková. S Grossovou tam chtěly vybudovat luxusní bytový komplex. Po rozpoutání vládní krize, kterou odstartovala podezření ohledně koupě bytu Grossových, od záměru ustoupily a Grossová se rozhodla, že nemovitosti prodá.

Barkové, majitelce pražské nemovitosti, v níž sídlí nevěstinec Escade, teď hrozí, bude-li její vina prokázána, za pojistný podvod 5 až 12 let vězení. Podle policie získala ve dvou případech od pojišťovny neoprávněnou pojistku. Údajně tvrdila, že její nemovitosti zasáhla vichřice či povodeň. Podle policie, která se o případ začala zajímat z podnětu pojišťovny, šlo ale o podvod, kdy s pomocí falešných údajů vylákala z pojišťovny osm milionů korun. Široký obvinění klientky odmítá. "My tvrdíme, že pojistné smlouvy jsme uzavřeli, že s pojišťovnami jednala námi pověřená osoba a tato osoba rovněž inkasovala pojistné plnění, které bylo podle nám známých skutečností zčásti vráceno pojišťovně," řekl před časem ČTK.

Spisy o politických procesech z 50. let, které minulý týden předal americký velvyslanec Národnímu archivu, možná pomohou lidem z Moravy při restitucích majetku. Zemědělci, kterým komunisté zabavili majetek a jejichž žádost o jeho navrácení soud neuznal, tak nyní mají šanci získat dokumenty potřebné pro změnu rozhodnutí. Pracovníci velvyslanectví spisy nedávno našli při úklidu politicko-ekonomického oddělení. Jak se na velvyslanectví ocitly, nikdo neví. Národní archiv chce, aby získané písemnosti pomohly především žijícím lidem. Seznam asi 300 odsouzených proto pošle olomoucké pobočce Konfederace politických vězňů, která se pokusí kontaktovat jejich rodiny. Ty si budou moci spis prostudovat, případně jej využít pro zemědělské restituce. "Teď by dokumenty měly především sloužit ještě žijícím, na historické zkoumání je času dost," řekla ČTK Alena Nosková z Národního archivu.

Podle Hugo Roldána z tiskového odboru ministerstva zemědělství je však okruh osob, kterým mohou dokumenty pomoci, poměrně omezený. Poslední lhůty pro vznesení restitučního nároku totiž vypršely již v roce 1998. Naději tak mohou spisy přinést jen lidem, kteří se v posledních třech letech u soudu domáhali svého majetku a neuspěli právě kvůli chybějícím podkladům. "Kdyby je předložili teď, mohli by požádat o přezkum řízení," vysvětlil Roldán. Spisy již také pročítají pracovníci Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, kteří zjišťují, zda lze v uvedených případech někoho trestně stíhat. Podle Noskové jde o spisy prokuratur okresů Kojetín, Hranice a Přerov z let 1949 až 1954. Popisují procesy, při nichž bylo asi 300 lidí, převážně drobných zemědělců, postiženo za delikty označované v 50. letech jako politické. Rozsudky padaly za přípravu emigrace, ostrá slova na adresu KSČ, ale nejvíce za takzvané neplnění dodávek. Ty nutily drobné zemědělce odevzdávat státu často nereálné množství masa, mléka nebo obilí. Nesplnění povinnosti bylo bráno jako politická sabotáž. Hlavním cílem ukládání těchto dávek bylo často zlikvidovat poslední soukromé zemědělce, kteří vzdorovali tlaku na vstup do JZD. "Ti lidé dostávali několikaleté žaláře, jejich rodiny byly vystěhovány z místa, kde po generace žily, někam úplně jinam a zabavili jim veškerý majetek," řekla Nosková.

Jak se dokumenty na americké velvyslanectví dostaly, zůstává zahaleno tajemstvím. Osoba tajemného dárce je stále neznámá a skutečnost, že ani ambasáda neví, kdo spisy do budovy přinesl, nedávno americká strana potvrdila oficiálním dopisem. Ředitelka archivu Eva Drašarová považuje za nejpravděpodobnější variantu, že spisy na ambasádu odnesl někdo, kdo je měl na začátku 70. let skartovat. "Musel to být velice statečný člověk, když dokumenty nezničil a odnesl je na tak inkriminované místo, jako je velvyslanectví USA. Na druhou stranu si mohl být jistý, že tam je komunisté nikdy hledat nebudou," doplnila s úsměvem Nosková. Historici stále doufají, že se tento člověk přihlásí. Vyzývají proto buď jeho, nebo další osoby, které o události cokoli vědí, aby kontaktovali Národní archiv.

Český ministr obrany Karel Kühnl v sobotu zahájil návštěvu Afghánistánu, kde jednal s oficiálními afghánskými představiteli a setkal se s českými vojáky, kteří působí v této zemi. Původně jednodenní návštěva se ale prodlouží přinejmenším do neděle. Ministr musel neplánovaně zůstat v severoafghánském Fajzábádu poté, co tureckému letadlu, které s delegací přiletělo z Kábulu a mělo ji odvézt zpátky, prasklo kolo a náhradní nebylo hned k dispozici. Stroj tureckých ozbrojených sil CO-130 Hercules měl defekt v okamžiku, kdy na jeho palubě nebyla česká delegace. Letiště v Kábulu, kde čeká ministrův český speciál, z bezpečnostních důvodů přerušuje provoz vždy v 18:00 místního času (15:30 SELČ), a proto Kühnl může odletět do Česka nejdříve v neděli.

Po setkání s afghánskými vojenskými činiteli Kühnl uvedl, že afghánská strana vysoce oceňuje české působení v zemi. Účast ČR v Mezinárodních silách pro podporu bezpečnosti v Afghánistánu (ISAF) je samozřejmostí, řekl ministr a poděkoval vojákům za jejich výkon v náročných podmínkách. V současné době je na území Afghánistánu 55 českých vojáků. Patnáct jich slouží v metropoli Kábulu: jedenáct zajišťuje pyrotechnickou ochranu letiště a čtyři vojáci se podílejí na jeho meteorologickém zabezpečení. Dalších 40 českých vojáků slouží společně s Dány a Němci v Provinčním rekonstrukčním týmu ve Fajzábádu v provincii Badachšán v severním Afghánistánu. Kühnl během návštěvy potvrdil, že do prosince 2006, kdy ČR převezme vojenské řízení kábulského letiště, chce zvýšit počet českých vojáků a hlavně velících důstojníků na 50-60 lidí; počet vojáků, kteří se ve Fajzábádu podílejí na rekonstrukci provincie, chce zdvojnásobit na 80 mužů.

Čeští vojáci v Kábulu se podílejí na odminovávání areálu letiště a tvrdí, že je tam práce na několik měsíců až let. Počet min odhadují na 30.000 jen na samotném letišti a v jeho bezprostředním okolí. Zatím Češi odminovali zhruba 65 procent svěřeného prostoru a pamatují i den, kdy se našlo na 1200 kusů výbušnin. "V Kuvajtu kopnete do země a vytryskne ropa, v Afghánistánu kopnete do země a vyvalí se munice," říká praporčík Marcel Pištěk, pyrotechnik působící v Kábulu. Část min je možné ničit na místě, což vede k omezení letového provozu, část se odváží k likvidaci do hor. Miny jsou většinou protipěchotní, obsahují 240 gramů trhaviny a hlavně u plotů jsou ve čtyřech až pěti řadách. Prostor mezi nimi není větší než 40 až 50 centimetrů a podél plotů se rozkládají mrtvoly mnoha usmrcených zvířat. Miny reagují už pod vahou dvou až tří kilogramů, přičemž člověka většinou nezabijí.