Zprávy | Z archivu rubriky

Rakouský kancléř Wolfgang Schüssel ve čtvrtek ve Vídni ocenil gesto, které vůči sudetoněmeckým antifašistům plánuje český premiér Jiří Paroubek. Podle kancléře je důležité, že se poprvé vůči německé menšině neuplatňuje princip kolektivní viny. Paroubek po schůzce zopakoval, že navrhované usmiřovací gesto je určeno pouze těm německým občanům, kteří do posledních dnů zůstali věrni předválečnému Československu a kteří aktivně vystupovali proti nacistickému režimu. Premiér zatím tají, co je v připraveném návrhu pro českou vládu. Ve svém článku pro Právo z 8. června ovšem napsal, že by měl být veřejně uznán sudetoněmecký odboj a skuteční němečtí antifašisté by měli být alespoň symbolicky odškodněni. Proti gestu se ale postavila česká opoziční ODS i prezident Václav Klaus, čehož Paroubek lituje. Premiér připustil, že s Klausem v této věci bude shodu hledat asi jen těžko. Jeho plán ale narazil i u slovenského premiéra Mikuláše Dzurindy. Naopak české vládní koaliční strany a KSČM návrh podporují.

Sudetoněmecké krajanské sdružení v Rakousku /SLÖ/ odmítlo debaty kolem smířlivého gesta vůči českoněmeckým antifašistům, jak je navrhl premiér Jiří Paroubek. Ocenilo přitom prezidenta Václava Klause, že "jediný rozeznal nebezpečí" takových debat. Klaus se odvolává na česko-německou deklaraci z roku 1997 a míní, že politických a morálních gest vůči sudetským Němcům již byla řada. Antifašisté z řad českých Němců, kterých se vysídlování netýkalo, odešli po válce do Německa dobrovolně. Snaha po dalších gestech představuje podle prezidenta otevírání pověstné "Pandořiny skřínky" s těžko vypočitatelnými důsledky. Také rakouský landsmanšaft vidí v Paroubkově navrhovaném gestu jen "salámovou taktiku relativizace zcela nemorální teze o kolektivní vině, obsažené v Benešových dekretech". Dekrety by tím byly "zabetonovány". Gesto by představovalo "první krok k uznání vysídlovacího práva, jak je prosadila poválečná česká (československá) vláda, a už proto je třeba (toto gesto) odmítnout," uvádí se v prohlášení SLÖ. Již dříve landsmanšaft gesto odmítl jako snahu o rozdělení "masy sudetských Němců na dobré a zlé, což je zcela pravdě se příčící oddělování".

Rakousko musí nadále chránit svůj pracovní trh, uvedl po čtvrteční schůzce s premiérem Jiřím Paroubkem rakouský kancléř Wolfgang Schüssel. Nutí ho k tomu vyšší konkurence po loňském vstupu deseti nových zemí do Evropské unie. Z českých uchazečů o práci se podpory letos zřejmě dočkají pouze takzvaní pendleři. Ti mohou v příhraničních oblastech v Rakousku pracovat s podmínkou, že budou do zaměstnání na druhou stranu hranice denně dojíždět. Kvóty pro pendlery a stážisty ještě ale musí stanovit komise složená ze zástupců obou zemí. Již v současné době v zemi legálně pracuje pět tisíc českých občanů a naopak dva tisíce Rakušanů v Česku. O případném dalším prodloužení ochranného období má podle rakouského kancléře rozhodnout speciální komise. Maximální délka omezení volného pohybu pracovních sil na trhu evropské "patnáctky" je sedm let a omezení vyprší v roce 2011.

Dvěma minutami ticha si ve čtvrtek ve 13:00 Češi společně s řadou dalších evropských zemí připomněli oběti teroristického útoku v Londýně. V některých českých městech se hodinu po poledni, tedy v pravé poledne londýnského času, rozezněly zvony. Na několik vteřin se odmlčela také některá rádia a televize. Prezident Václav Klaus držel dvě minuty ticha na památku londýnských obětí jako host slavnostní recepce na francouzské ambasádě v Praze u příležitosti státního svátku Francie. S veřejným projevem ale nevystoupil. Český rozhlas se ve 13:00 symbolicky odmlčel na pět vteřin. Česká televize ve vysílání pokračovala bez přerušení. Rádio Blaník po pětivteřinové odmlce zahrálo píseň Johna Lennona Imagine. Po dobu 15 vteřin bylo ticho i na hudební televizi Óčko. Ostravský magistrát ve 13:00 na dvě minuty zcela ztichnul. V Olomouci se rozezněly zvony v kostelech. V centru Ústí nad Labem pietu za oběti útoků v Londýně připomínala pouze vlajka Ústeckého kraje spuštěná na půl žerdi. Čtvrteční teroristický útok na městskou dopravu v Londýně si vyžádal nejméně 52 obětí, dalších asi 700 lidí utrpělo různě vážná zranění.

Česko je jedinou zemí ve střední Evropě, která ještě penzijní reformu prakticky nezahájila. Uvedl to hlavní ekonom HVB Bank Pavel Sobíšek. Ostatní země v regionu podle něj buď provedly podstatné změny penzijního systému, nebo do něj alespoň zavedly povinné spoření do fondů. Reformy v bývalých postkomunistických zemích jsou dost podobné, jde většinou o modifikovaný vzor připravený v první polovině 90. let Světovou bankou. První byla reforma v Kazachstánu, v roce 1998 ji zahájilo Maďarsko, následované o rok později Polskem. Poté přišly na řadu Lotyšsko, Estonsko, Chorvatsko, Litva, Bulharsko a nyní i Slovensko, připravuje se Rumunsko. Ve většině zemí se při reformě podařilo zvládnout "nábor" ekonomicky aktivní části populace do nového systému. V Polsku, Maďarsku i na Slovensku toto číslo výrazně překročilo 50 procent. V západní Evropě se uskutečnila významná změna systému penzí v Británii a Švédsku. Největší problémy s reformou naopak mají v tradičně sociálních státech, tedy v Německu, Francii, Rakousku či Itálii. Podle analytiků však bude možné úspěšnost penzijních reforem zhodnotit až za několik desetiletí.

Postižení, senioři a další potřební se budou moci sami rozhodovat, jaké sociální služby si vyberou a nakoupí. Od ledna 2007 by totiž měl začít platit zákon o sociálních službách, podle něhož budou dostávat přímo příspěvek na péči. Uvedl to ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach. Do systému by podle něj také mělo plynout o tři miliardy korun víc, což je asi čtvrtina nynějších peněz. Zákon zavede čtyři stupně příspěvků podle stavu klienta. Budou se pohybovat v rozmezí od 1500 do 11.000 korun měsíčně. Tyto peníze nahradí dvě nynější dávky - příspěvek při péči o osobu blízkou a důchod pro bezmocnost. Podle rady postižených dostávají lidé nyní asi 20.000 korun ročně, v ústavu pak ale až 120.000 korun. Nová norma také zavede asi dvacet druhů služeb. Mezi ně by měly patřit osobní asistence či stacionáře. Sociální služby v ČR využívá 500.000 lidí, z nich 100.000 by bez nich bylo ohroženo na zdraví či dokonce na životě. V sociálních službách pak pracuje 70.000 osob.

Česká republika ve čtvrtek slavnostně převzala velení strážní jednotky na základně Tuzla v severní části Bosny a Hercegoviny. Společně s Čechy v ní slouží i rakouští vojáci, kteří jí dosud veleli. Zároveň se po půl roce vystřídal celý český kontingent. Misi EUFOR přijel navštívit ministr obrany Karel Kühnl se svým rakouským kolegou Güntherem Platterem. Oba ministři se shodli, že česko-rakouská spolupráce na Balkáně je na výborné úrovni. Kromě situace v Bosně jednali také o vytvoření společného praporu s účastí Německa v rámci evropských vojenských jednotek "battlegroups". Jeho vznik předpokládají kolem roku 2010. Česká republika má svůj kontingent v Bosně a Hercegovině od konce války z let 1992 až 1995. Po misích NATO převzala loni v prosinci odpovědnost za stabilitu v zemi Evropská unie novou operací Althea. Praha poté rozšířila původně několikačlenný tým na téměř stovku vojáků. Kromě strážní jednotky má totiž Česko v Bosně od dubna také dvě desítky vojáků obsluhujících dva vrtulníky Mi-17. Ti se budou střídat samostatně po čtyřech měsících. Jejich úkolem je monitorování území na hranicí Bosny a Srbska a získávání informací, například o pašování zboží či ilegální těžbě dřeva.

Česká humanitární organizace Člověk v tísni končí svou činnost na Severním Kavkaze. Ruské úřady jí totiž neprodloužily povinnou registraci, bez níž nemohou mezinárodní organizace v Rusku pracovat. Uvedl to šéf kavkazské mise Člověka v tísni Marek Vozka. Ruská strana prý humanitárním organizacím práci na jihu země dlouhodobě komplikuje. "Posledních devět měsíců jsme pracovali pod neustálým tlakem a kontrolou místních úřadů. Ty prováděly všemožné kontroly, počínaje hygienickými až po kontroly bezpečnosti práce," dodal Vozka. Většina projektů, na kterých Člověk v tísni od roku 2000 na Severním Kavkaze pracuje, byla proto ukončena nebo předána místním a mezinárodním organizacím. Společnost Člověk v tísni byla první zahraniční humanitární organizací, která v lednu 2000 projela s větším nákladem jídla do válečného Čečenska a jeho vybombardovaného hlavního města. Do současnosti patřila mezi nejvýznamnější realizátory humanitární pomoci na Severním Kavkaze. Ve spolupráci s agenturami OSN a Ředitelstvím Evropské komise pro humanitární pomoc (ECHO) distribuovala potraviny pro asi 35.000 obyvatel Grozného. Zajišťovala stavební materiál na stavby domů v Grozném, řídila alternativní sítě stanových a dřevěných škol v uprchlických táborech v Ingušsku, organizovala mimoškolní aktivity, programy psychosociální podpory dětským obětem války a další humanitární projekty.

Ústavní soud rozhodl, že stavbu jezů na Labi nelze zákonem označit za veřejný zájem. Na návrh skupiny senátorů proto zrušil část zákona o vnitrozemské lodní dopravě, která rozvoj a modernizaci vodní cesty po řece Labi od Pardubic po hranici s Německem a řeky Vltavy od Třebenic po soutok s Labem za veřejný zájem označila. To mělo zjednodušit vybudování jezů. Podle ústavních soudců ale rozhodovat o tom, co je ve veřejném zájmu, přísluší pouze správním orgánům, a ne zákonodárcům. Takové rozhodnutí totiž musí být zpětně přezkoumatelné soudem. Pokud by bylo ukotveno v zákonu, soud by nemohl o otázce vůbec rozhodovat - je totiž zákonem vázán, upozornil Ústavní soud. Přijetí zákona již dříve kritizovali ekologové. Upozornili na to, že ustanovení v zákoně je v rozporu s Úmluvou o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť. V případě plánovaných labských jezů ekologové upozorňují na nutnost ochrany druhů, jako je vydra říční, ledňáček říční, orel mořský, kulík říční, bobr evropský, modrásek bahenní, kuňka obecná, ropucha zelená, rosnička zelená, skokan zelený či ještěrka obecná. Za ekology a senátory se postavil ministr životního prostředí Libor Ambrozek (KDU-ČSL), zákona se naopak ve svém vyjádření Ústavnímu soudu zastal ministr dopravy Milan Šimonovský (KDU- ČSL).

Za závažné porušení zákona o zadávání veřejných zakázek udělil antimonopolní úřad Ředitelství silnic a dálnic pokutu 630.000 korun. Je to nejvyšší sankce, kterou dosud úřad při posuzování veřejných zakázek ve své historii uložil. "Důvodem je netransparentní rozhodování ŘSD v případě zadávání zakázky na stavbu hraničního mostu dálnice Praha-Ústí nad Labem," řekl předseda úřadu Josef Bednář. Verdikt Úřadu na ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) je pravomocný a zvrátit jej může jen soud. Sporné výběrové řízení provádělo ŘSD na jaře loňského roku. O zakázku ve výši zhruba 630 milionů korun mělo zájem devět uchazečů. ŘSD však nakonec upřednostnilo jinou firmu, než kterou doporučila výběrová komise. Později se případem začal z vlastní iniciativy zabývat antimonopolní úřad. Vadí mu, že ŘSD nehodnotilo nabídky podle kritérií, ke kterým se samo zavázalo. "Navíc nebyl zdůvodněn (konečný) výběr vítězné nabídky, i když výběrová komise předtím došla k jinému závěru," uvedl Bednář. Zadavatel zakázky se sice podle ÚOHS nemusí doporučením komise vždy vázat, takové rozhodnutí pak ale musí jasně a nezpochybnitelně odůvodnit. Uložená pokuta je podle Bednáře dostatečně vysoká a odpovídá závažnosti porušení zákona i faktu, že smlouvu se zhotovitelem hraničního mostu na dálnici D8 už ŘSD podepsalo. ŘSD se proti rozhodnutí úřadu ohradilo. Obrátí se na správní soud s návrhem na jeho zrušení, řekl mluvčí firmy Jan Hoření.