Zprávy | Z archivu rubriky


Vltavu ve Štěchovicích v sobotu brázdily dračí lodě. Závod netradičních plavidel s dvaadvacetičlennou posádkou sledovaly z mostu i okolních břehů stovky lidí. "Přišlo jich víc než na festival v Praze," pochvaloval si Miroslav "Rafi" Ratajský z pořádající České asociace dračích lodí. Za zvuku bubnů se na trať dlouhou 200 metrů vydávaly vždy dvě lodě. Jedna z nich se převrátila už při cestě na start. "Pádlovat musí všichni stejně, nedá se to naučit za deset minut," komentoval to Ratajský. Snahu promáčených závodníků ocenili přihlížejí mohutným potleskem. "Ta voda má kolem devíti stupňů," otřásla se při vidině nedobrovolné koupele štěchovická starostka Miloslava Vlková. Sama se chystala usednout jako bubeník do jednoho z 12 soutěžních plavidel. Většinu jejich posádek totiž tvořili dobrovolníci a nadšenci. Jen zdejší spolek Vltavan postavil tři soutěžní týmy. A uvažuje dokonce o tom, že jednu loď koupí a bude jezdit český pohár, prozradil Ratajský. Závody dračích lodí v Česku teprve své příznivce hledají. Plavidel dlouhých 13,5 metru a vážících 250 kilogramů je v republice jen šest. Dovážejí se z Číny a jedna stojí 250.000 korun, uvedl Ratajský. Každou posádku tvoří vedle 20 pádlujících ještě kormidelník a bubeník. Sobotní závod byl součástí oslav připomínajících 800 let od první písemné zmínky o Štěchovicích. Oslavy vyvrcholí 3. září a připomenou také výročí ničivých povodní v roce 2002, které obec zasáhly.

Zpestřením pro návštěvníky jindřichohradeckého zámku se od pátečního večera staly noční prohlídky. Divákům, které působivě nasvíceným areálem provází kat, dávají až do začátku září šanci vrátit se do období konce 16. století, kdy zde vládl Adam II. z Hradce. Zjeví se jim i tajuplná Perchta z Rožmberka, známá jako Bílá paní. "Letos máme už 12. sezonu a ukazujeme návštěvníkům černou kuchyni, kapli, rondel a nádvoří, svůj osud vypráví i zámecká kašna. Nositelem děje je tentokrát kat, a myslím, že je to příběh nejen děsivý, ale i zábavný," řekl ČTK režisér představení Antonín Kaška.

Návštěvníky, jichž v pátek do zámku přišlo asi 300, uvítal kat tím, že si se zalíbením prohlížel jejich krky a mluvil o "mučeníčku" a "popravičce". Jeho sen však zůstal v představení nenaplněn, zvítězila romantika, humor a naděje ukrytá v kapesníčku, který upustila Bílá paní. "Když ho sebere malé dítě, dojde velkého štěstí a velké slávy," předznamenala jedna z hereček a vzápětí se na kapesník, snášející se z arkád, vrhl houf nejmenších diváků.

Působivě nasvíceným areálem letos provází mimo jiné architekt Maggi, který upravoval fasády několika zámeckých stavení, kronikář či šlechtična Kateřina z Montfortu, manželka Adama II., která přivedla do Hradce jezuitský řád. Hosté mohou ochutnat sladkou kaši, kterou vařila Bílá paní a rozdávala ji na Zelený čtvrtek chudým. V zámeckém rondelu dostanou šanci naučit se italský renesanční tanec, který předvádí místní soubor Bellare. Už tradičně, od roku 1995, zpestřuje prohlídku mluvicí kašna na nádvoří, jejíž vyprávění doplňuje hudba s tancem rusalky.

Zástupci Česka a Německa svedli v sobotu na Střeleckém ostrově v Praze kvalifikační boj před nedělním finále mistrovství světa jednotlivců v kuličkách. Pod kaštany u Vltavy cvrnkali kuličky do důlku především dospělí, kdysi tolik oblíbená hra kluků a dívek dnešní děti už příliš nezajímá. "Kuličky nemají klávesnici ani monitor, takže děti to nebaví tak, jak to bavilo nás zamlada. Nás to navíc baví pořád. Věkový průměr hráčů tady je kolem 40 let," řekl ČTK Pavel Zoufalý, mistr republiky v kuličkách z roku 2003. Do sobotní kvalifikace se pustilo 15 hráčů. Jejím smyslem bylo stanovit pořadí, v jakém budou soutěžící nasazeni ve finále. Zatímco Češi používali při cvrnkání zásadně dva prsty, Němci pouze jeden. "Nedá se nic dělat, musíme to respektovat," konstatoval prezident Českého kuličkového svazu Petr Šejba. Zdůraznil, že kolektivní mistrovství světa týmů pořádají sice již desítky let nadšenci v Británii, světový šampionát jednotlivců na Střeleckém ostrově je ale historickou premiérou.

A jaká jsou pravidla? S deseti kuličkami jedné barvy hraje vždy jeden hráč proti jednomu. Nejdřív kuličkami hází z místa vzdáleného 7,5 metru od jamky, mnozí jsou schopni se i z takové vzdálenosti strefit. Zbylé kuličky rozmístěné po hřišti se pak snaží docvrnknout do důlku. "Používáme zásadně skleněnky. S hliněnkami se nedá hrát třeba na mokrém povrchu, což je problém, protože hrajeme za každého počasí," vysvětlil Zoufalý. "V týmech jsme mistry světa a věříme, že vyhrajeme i v jednotlivcích," popichoval své soupeře Randolf Hildekandt. Kuličky hraje "profesionálně" deset let a nepřestává ho to prý bavit.