Starosta Městské části Praha 6 Tomáš Chalupa předal v neděli Jiřímu
Suchému klíč od nového Divadla Semafor v Dejvické ulici. "Dvě legendy
se spojily," řekl a vysvětlil, že legendární divadelník získal
definitivní střechu nad hlavou. A to na neméně legendárním místě, v
rekonstruovaném prostoru někdejší tančírny Globus, která se začátkem
60. let změnila na sklad a chátrala. Architektem sálu byl Josef Melena,
který navrhl i Karlínek, v roce 2002 zničený povodněmi.
Akci doprovázel Den otevřených dveří, v jehož rámci scénou prošly
stovky lidí. Zbývá vybavit ji nábytkem a technickým zařízením, než
Semafor 1. října zahájí slavnostním představením Koncert s.r.o. První
premiérou bude 25. října muzikálek o bulvárním tisku nazvaný Jako když
tiskne.
Rekonstrukce někdejší tančírny Globus, jíž se kdysi přezdívalo "malá
Lucerna", stála podle Chalupy radnici 55 milionů korun. "Na dalších
deset přišla rekonstrukce domu. Nechtěli jsme, aby nad divadlem třeba
praskly stoupačky," řekl Chalupa ČTK. Podle něj se tak završuje vznik
definitivního Divadla Semafor, které je už 46 let součástí kultury
tohoto národa. "Když jsme se po záplavách dozvěděli, že i Šlitrův
klavír odnesla velká voda, nemohli jsme to tak nechat," uvedl bývalý
místostarosta Prahy 6 Jiří Vihan, který jako první přišel s novou
semaforskou adresou. V duchu jedné z písniček dvojice S+Š popřál, aby
sem pro inspiraci přicházeli i ti, jimž se "sny zásadně nezdají".
Předání klíče se uskutečnilo v rámci Dne Prahy 6. Přesně před 85 lety
totiž prezident Masaryk podepsal zákon, kterým se osm z dnešních deseti
katastrálních území Prahy 6 stalo součástí hlavního města Praha.
Téměř tři desítky adres vystřídal během své šestačtyřicetileté
existence pražský Semafor. Principál Jiří Suchý přiznává, že někdy si
mohli listonoši nohy uběhat, než korespondenci doručili na tu správnou.
Nadlouho skončil Semafor v paláci Alfa. O tento prostor přišel
restitucemi. "Měli jsme však štěstí a usadili se v suterénu Hudebního
divadla Karlín. Toto pěkné divadélko - Karlínek - nám sebrala pitomá
Vltava. Od té doby, kdykoliv jedu přes most, tak na ni vypláznu jazyk,"
uvedl Suchý. Tou poslední aderesou byl Nostický palác na Malé Straně.
"Každé nové divadlo, které jsme otvírali, bylo pro mě mezníkem. Těch
mezníků byla spousta. Chci doufat, že tenhle sál v Dejvické ulici bude
poslední a nejvýznamnější. Budu se snažit, aby to, co se tady bude dít,
bylo pěkné. Aby bavilo a těšilo diváky a vneslo do této ulice - po
Hurvínkovi a Spejblovi - další ostrůvek radosti," řekl Suchý ČTK.