Zprávy | Z archivu rubriky


Archeologové objevili nedaleko Prahy pečetidlo z doby stěhování národů v podobě perské bohyně plodnosti Anáhitá. "Je to nález naprosto unikátní, srovnatelný s inventářem jeskyně Býčí skála," řekl ČTK archeolog a orientalista Petr Charvát. Býčí skála proslula mimo jiné soškou bronzového býčka z halštatské doby. Význam českého nálezu sošky Anáhitá lze podle Charváta srovnávat i s objevem Věstonické venuše. Archeolog David Daníček nalezl pečetidlo v místech, kde při výzkumu narazil na pohřebiště z doby stěhování národů, tedy zhruba 4. či 5. století. Není podle něj vyloučeno, že se tam podaří odkrýt hrob "výše společensky postavené osoby". Nejbližší obdobné nálezy podle něj pocházejí z Porýní, kde archeologové odkryli i hrob se zbraněmi a ozdobami. Do těchto dobových souvislostí patří také dosud první český nález, který je unikátní i svým ztvárněním, dodal. Do české kotliny se soška mohla dostat buď obchodní cestou, nebo vojenskými kontakty podél severní hranice římského impéria.

"Jde o sedící nebo poloklečící ženskou postavu v dlouhém plášti zelené barvy se zlatou kápí a patrně i zlatým náhrdelníkem, která si zakrývá tvář knihou anebo kodexem, případně dvojicí slonovinových destiček. Na spodní části plastiky, která evidentně měla mít podobu nějakého pečetidla, se nalézá erotický motiv," popsal sošku Charvát. Soška podle něj mohla být majetkem nějakého kmenového náčelníka. Podle Charváta pochází z počátku sásánovského období (226 až 633 po Kristu) pozdně starověkého Íránu. Archeolog odhadl její stáří na 4., 5., nanejvýš počátek 6. století. Charvát soudí, že jde s největší pravděpodobností o vyobrazení íránské bohyně plodnosti a úrodnosti Anáhitá, která se za vlády Sásánovců těšila velké oblibě a popularitě a dochovalo se mnoho jejích vyobrazení. O pravosti sošky svědčí podle Charváta jak materiál (sádrovec), tak druh glazury i poměrně výrazná eroze povrchu.

Pražské Divadlo na Fidlovačce uvedlo ve čtvrtek v české premiéře komedii předního britského dramatika Alana Ayckbourna nazvanou Komická potence aneb Něco v ní je. Režie se ujal Ivan Rajmont, jde o jeho třetí počin na této scéně. Podle dramaturgyně Kláry Špičkové nejde o klasickou zápletkovou veselohru. Autor se v ní zamýšlí nad novými technologiemi, které zcizují komunikaci - zároveň se jim však paradoxně i obdivuje. Hlavní role ztvárnili Marek Holý, Zuzana Vejvodová, Zdeněk Maryška, Lilian Malkina a Ladislav Trojan. Hrdinou příběhu odehrávajícího se v budoucnosti je mladý spisovatel, jehož živí telenovely a sitcomy. A protože ve studiích už dávno nahradili živé herce androidi, stane se jeho nejbližším partnerem pohledný robot JFC 31333. Ukáže se, že má smysl pro humor a pro další lidské vlastnosti. Mezi mladou dvojicí vzniká nebezpečné pouto, které se vyhrotí, když Adam odhodí svou slibnou kariéru a unese robota Jacii z televizního studia. Zabrání tím sice žárlivé ředitelce televize, aby Jacii roztavila, ale ocitne se s robotkou na svobodě v řadě bizarních situací. Podle ředitele nuselské scény Tomáše Töpfera bude další premiérou 24. listopadu hra Franze Werfela s názvem Jacobowski a plukovník. Právě před deseti lety měla premiéru v režii Jiřího Menzela v Divadle na Vinohradech, kde v ní Töpfer exceloval s Viktorem Preissem. Za téměř tři roky tam dosáhla dvaaosmdesáti repríz. Na Fidlovačce se Töpfer objeví po boku Petra Rychlého.