Archeologové objevili nedaleko Prahy pečetidlo z doby stěhování národů
v podobě perské bohyně plodnosti Anáhitá. "Je to nález naprosto
unikátní, srovnatelný s inventářem jeskyně Býčí skála," řekl ČTK
archeolog a orientalista Petr Charvát. Býčí skála proslula mimo jiné
soškou bronzového býčka z halštatské doby. Význam českého nálezu sošky
Anáhitá lze podle Charváta srovnávat i s objevem Věstonické venuše.
Archeolog David Daníček nalezl pečetidlo v místech, kde při výzkumu
narazil na pohřebiště z doby stěhování národů, tedy zhruba 4. či 5.
století. Není podle něj vyloučeno, že se tam podaří odkrýt hrob "výše
společensky postavené osoby". Nejbližší obdobné nálezy podle něj
pocházejí z Porýní, kde archeologové odkryli i hrob se zbraněmi a
ozdobami. Do těchto dobových souvislostí patří také dosud první český
nález, který je unikátní i svým ztvárněním, dodal. Do české kotliny se
soška mohla dostat buď obchodní cestou, nebo vojenskými kontakty podél
severní hranice římského impéria.
"Jde o sedící nebo poloklečící ženskou postavu v dlouhém plášti zelené
barvy se zlatou kápí a patrně i zlatým náhrdelníkem, která si zakrývá
tvář knihou anebo kodexem, případně dvojicí slonovinových destiček. Na
spodní části plastiky, která evidentně měla mít podobu nějakého
pečetidla, se nalézá erotický motiv," popsal sošku Charvát. Soška podle
něj mohla být majetkem nějakého kmenového náčelníka. Podle Charváta
pochází z počátku sásánovského období (226 až 633 po Kristu) pozdně
starověkého Íránu. Archeolog odhadl její stáří na 4., 5., nanejvýš
počátek 6. století. Charvát soudí, že jde s největší pravděpodobností o
vyobrazení íránské bohyně plodnosti a úrodnosti Anáhitá, která se za
vlády Sásánovců těšila velké oblibě a popularitě a dochovalo se mnoho
jejích vyobrazení. O pravosti sošky svědčí podle Charváta jak materiál
(sádrovec), tak druh glazury i poměrně výrazná eroze povrchu.