Václav Havel, dramatik, spisovatel a politik, po dlouhá léta
představitel československého hnutí za lidská práva, domácího odboje
proti totalitnímu režimu a ústřední postava pádu komunismu v bývalém
Československu, od jehož počátku v pátek uplynulo 17 let, pokračuje v
boji za lidská práva i po odchodu z funkce českého prezidenta. "Cítím
jako svou přirozenou povinnost i v době, kdy už nezastávám politickou
funkci, se angažovat za lidská práva, za lidské svobody, lidskou
důstojnost v mezinárodním měřítku," řekl ČTK v New Yorku, kde tráví
poslední dva měsíce letošního roku jako host Kolumbijské univerzity.
Havel se angažuje ve prospěch naplňování lidských práv v Barmě,
Bělorusku, na Kubě či v Severní Koreji mimo jiné proto, že z vlastní
zkušenosti ví, jak je mezinárodní podpora opozici důležitá.
Za neméně významné ale pokládá, aby principy respektu k lidským
svobodám a právům nebyly jen formální věcí, "která se píše do deklarací
a chart, ale která se nebere zas až tak vážně, protože vážnější jsou
barely ropy nebo něco takového". "Je sebevražedné, když státy, které se
k těmto hodnotám hlásí, je zároveň odsouvají do pozadí jménem
hospodářských zájmů. Na to v posledku jednou mohou ony samy doplatit,"
upozornil. Uvalení hospodářských sankci nebo přistoupení k mezinárodním
intervencím je třeba posuzovat "případ od případu" a odpovědně je
vážit. "Sankce mohou někdy totalitní nebo autoritativní režim
vychovávat či dokonce vést k jeho změně. Ale někdy naopak mohou
poškodit pouze a jenom národ a lidi, o jejichž zájem běží," řekl.
"Principiálně si myslím, že je možné, aby člověk zasáhl na obranu
trpícího člověka, na obranu lidské svobody i v cizích zemích. Jenomže
to neplatí univerzálně, aby si kdokoli mohl vymyslet, že tam nebo onde
někdo trpí, a tudíž tu zemi přepadnout. To je věc, kterou je třeba
nesmírně citlivě zvážit případ od případu, získávat mezinárodní podporu
a podobně," zdůraznil.
Havel zaštítil na půdě OSN v New Yorku svým jménem zprávu o porušování
lidských práv v Severní Koreji. Iniciativa, kterou spolu s ním
podepsali nositel Nobelovy ceny za mír Elie Wiesel a bývalý norský
premiér Kjell Magne Bondevik, má přimět OSN, aby začala jednat ve věci
lidských práv v KLDR. Zpráva podrobně mapuje situaci v této
komunistické zemi. "Taková nejviditelnější, hrozná věc jsou gulagy,
strašné lágry, kterých tam je spousta," upozornil Havel. V táborech
jsou "desítky a desítky tisíc lidí a jejich příbuzných, kteří tam jsou
nejen zavřeni, ale i mučeni". Vedle toho ale podle Havla existuje v
Severní Koreji jiná, "méně viditelná, ale neméně důležitá a možná ještě
horší stránka věci, neboť podmiňuje a umožňuje to viditelné - a to je
všudypřítomný strach," řekl. "Je to profízlovaná země takovým způsobem,
že se i uvnitř rodiny bojí jeden mluvit před druhým. Na půdě tohoto
obecného strachu lze pak dělat cokoli, včetně toho dát většinu rozpočtu
na zbraně a nechat umřít hladem milion svých vlastních obyvatel."
Havel se rovněž angažuje v obraně lidských práv v Bělorusku. "Tam běží
o jakýsi nový postkomunistický model totalitního systému, který hrozí
ve velké části bývalého sovětského bloku," domnívá se. Podle něho
"nejde jen o opozici v Bělorusku jako takovou nebo o občany Běloruska
jako takové", ale o širší jev v řadě postkomunistických zemí. Kuba bude
nyní zřejmě prožívat jakousi transformační fázi, předpokládá Havel.
"Doufejme a podporujme dobrý vývoj," řekl.
Od pádu železné opony před 17 lety, kdy se zhroutil bipolární
mezinárodní řád, svět podle exprezidenta stále hledá normální,
přirozenější pořádek. "Dosud ho podle mého mínění nenašel, ale mnoho
důležitých kroků k jeho nalezení bylo podniknuto." Jedním z takových
kroků je rozšiřování západních institucí, jako jsou Severoatlantická
aliance a Evropská unie. "To je důležitý krok, který nový světový
pořádek spoluvytváří," uvedl. Zároveň to ale podle něho znamená i
transformaci těchto institucí a změnu jejich poslání, než mívaly v době
bipolárního světa.