Zprávy | Z archivu rubriky


V pražské Sazka Areně v sobotu večer soutěžili v disciplínách amerického rodea novodobí kovbojové. Vedle závodu na koních okolo barelů či slalomu mezi tyčemi byla součástí programu i jízda na divokém býku. Podle Ústřední komise pro ochranu zvířat ministerstva zemědělství je ale tato disciplína v rozporu s právními předpisy. Pořadatelům tak muže hrozit pokuta 50.000 korun, řekl ČTK mluvčí Státní veterinární správy Josef Duben.

Převážně čeští jezdci předvedli publiku také zastavení mladého býčka v běhu. Z boxu vyrazilo telátko pronásledované dvěma jezdci na koních. Jeden jej naháněl, druhý pak v plné rychlosti seskočil z koně a dobytče zastavil. V původní americké verzi je kovbojové povalí na zem. Pořadatelé údajně zvolili také měkčí variantu chytání býčků do lasa. Telata se nesvazovala, po zachycení do smyčky se lano uvolnilo a zvíře odběhlo. Jezdci dále soutěžili v jízdě na divokém koni. Ženy porovnávaly své síly v rychlostních jezdeckých disciplínách - jízdě kolem barelů a slalomu mezi tyčkami. Výkony provázela nezbytná country hudba, sedla zdobily americké vlajky a hlavy jezdců kovbojské klobouky. Vrcholem večera podle pořadatelů bylo právě krocení býka. Zvíře bylo ve slabinách podvázáno provazem, další lano, kterého se držel jezdec, mělo okolo hrudi. Hodnotil se styl jízdy a kvalita vyhazování býka.

Podle Jiřího Lamplota, spolupořadatele Amerického rodea, jak se večer v Sazka Areně jmenoval, se od roku 2002 na výstavištích a v hokejových halách ve velkých městech pořádala řada rodeových akcí včetně jízdy na divokém býku. Na každé akci byli podle něj přítomni inspektoři Státní veterinární správy a týrání zvířat údajně nebylo na žádné z nich prokázáno. Podle Dubna však již několik prohřešků inspektoři prokázali.

Setkání bývalých členů Hudebního divadla Karlín uspořádala v neděli v Praze společnost Théatre Variété. Uskutečnilo se přímo v rekonstruovaných prostorách této scény, kterou před čtyřmi lety zdevastovaly ničivé povodně. Umělci a další zaměstnanci si tak prohlédli místa, kde byli kdysi "doma", včetně divadelního zázemí a zákulisí. Mezi přítomnými byli například "limonádový Joe" Karel Fiala, Otakar Brousek, Stanislav Bruder, Pavla Břínková, Galla Macků, Vlastimil Zavřel a také Valerie Vašáková. Ta byla v roce 1945 u toho, když se v Karlíně po válce zakládala opereta.

V čele společnosti Théatre Variété je herec Lumír Olšovský. Vznikla loni s cílem upozornit na někdejší slávu stejnojmenného pražského zábavního podniku, jehož sídlem byla právě budova Hudebního divadla Karlín. Prvním krokem jejích členů byla oprava zanedbaného místa posledního odpočinku rodiny Tichých, zakladatelů této scény, od jejíhož otevření uplynulo letos v létě 125 let. Když se divadelní nadšenci loni v září u hrobky objevili poprvé, byli zděšeni, neboť pietní místo bylo zdevastováno a náhrobní kámen povalen. Po zhruba hodině práce a za pomoci krumpáčů, lopat, trámů a nadšení zhruba tunový kus žuly zvedli na původní místo. Nápis na desce odhalil, že naposledy zde spočinul Tichého syn Eduard v roce 1933. Podle Olšovského hledá společnost potomky tohoto rodu, ale zatím marně. Rodina se totiž přihlásila k německé národnosti a z valné části byla po roce 1945 odsunuta. Poslední majitelkou hrobu byla koncem 50. let Anna Tichá. Naštěstí se prý obnovu náhrobku podařilo řediteli karlínského divadla Egonu Kulhánkovi zahrnout do nákladů na rekonstrukci - jinak by se na ni sbírka skládala několik let.

Budova karlínského divadla s kapacitou 2000 míst byla otevřena v srpnu 1881, aby sloužila varietním produkcím a kočovným cirkusům. V roce 1897 se dočkala adaptace pro divadelní provoz, avšak do roku 1939 byla pro divadlo využívána nepravidelně. V letech 1939 až 1944 tam hrála činohra české první scény a další dvě sezony soubor Městského divadla na Královských Vinohradech. Od října 1945 tam působila skupina operetních umělců pod vedením E.F. Buriana. Koncem 40. let na jeviště přešel se svým souborem Oldřich Nový a také Jan Werich. Hlavička HDK se objevila poprvé v roce 1961. Oprava povodněmi zničené scény přišla město na 630 milionů korun, první představení se po rekonstrukci uskutečnilo tento týden. Šlo o českou premiéru amerického muzikálu Producenti.

Prostřeno jak v hotelu, ovocný dort a velký košík dobrot čekal v neděli šimpanzici Majoránku, která slavila v zoologické zahradě v Liberci své desáté narozeniny. Mluvčí zahrady Zuzana Šafaříková ČTK řekla, že opici, o kterou se odmítla starat její lidoopí matka a vychovali ji ošetřovatelé, je stále bližší společnost lidí a teprve pozvolna přivyká životu mezi šimpanzy. "Je mimořádně šikovná, zapojila se i do vědeckého projektu malování doktorky Marie Vančatové," dodala mluvčí. Zatímco jiní šimpanzi si s barvami jen hráli, Mája hned pochopila k čemu slouží štětec. Namalovala stovky obrazů, měla výstavy doma i v zahraničí a její nejvydařenější díla zdobí pavilon opů. Kromě toho natočila několik reklam a hrála v zábavních televizních pořadech. Filozofie ředitele zahrady Davida Nejedla je však taková, že se zvířata mohou objevovat jen ve spotech, které zdůrazňují jejich přirozené vlastnosti. U opic třeba hravost nebo zvědavost. "Bráníme se tomu je třeba oblékat," podotkla Šafaříková. Největší radost přitom odrostlému mláděti dělá, právě když se mu podaří zmocnit se pracovní vesty svých ošetřovatelů. Zelený khaki model si sama oblékne, otevře a prozkoumá všechny kapsy na zipy a napodobuje při tom lidi. Dokonale se po nich opičí, i když jí půjčí mobil. Nejprve prsty ťuká do klávesnice, potom si přístroj přiloží na ucho a naklání hlavu, jako když naslouchá. Tváří se přitom, jako když jí volá někdo zvlášť milý.

Majoránku vychovaly ošetřovatelky Jiřina Kyzlíková a Dáša Jíchová. V pavilonu opic a šimpanzů zoo upravila místnost, kde se obě ženy o Majoránku a její dnes již mrtvou sestru Vanilku nepřetržitě staraly. Kyzlíková se na několik let přestěhovala do zoo a mláďata vychovávala jako své děti.