Zprávy | Z archivu rubriky


Za rozhodnutím pořídit české armádě v rámci kompenzace části ruského dluhu místo velkokapacitních dopravních letadel Iljušin vrtulníky nebyla žádná korupce. K tomuto závěru dospěla policie při prověřování podezření vzneseného před více než dvěma lety výhradním zástupcem Iljušinu pro ČR, společností AKM Group. "Vyšetřování bylo odloženo, trestný čin se nestal," řekl ČTK státní zástupce Ladislav Malovec. Sám rozhodnutí policie ještě přezkoumá, musí prostudovat pět svazků.

Protikorupční a částečně i vojenská policie se případem začala zabývat na jaře 2004. Zástupce firmy AKM Group Petr Wrona napsal tehdejšímu ministru obrany Miroslavu Kostelkovi dopis, kde rozhodnutí armády pořídit vrtulníky zpochybnil. Podle tehdejších informací médií v dopise zmínil mimo jiné tlak "rostovské mafie" na ministrovy spolupracovníky, mafie prý ovládá asi čtvrtinu akcií výrobce vrtulníků. Asi měsíc poté anonymně vystoupil v pořadu televize Nova Na vlastní oči údajný příslušník jedné české tajné služby, podle nějž za změnou rozhodnutí stojí úplatky pro náměstka ministra obrany pro vyzbrojování Jaroslava Kopřivu a ředitele sekce vyzbrojování ministerstva Jiřího Martínka. Policie se podle Malovce snažila totožnost údajného zpravodajce zjistit, ale neúspěšně. Redaktor Novy odmítl jméno zdroje uvést a žádná česká tajná služba se k případu nehlásí.

Podle Malovce se podezření z korupce neprokázala. Náměstek Kopřiva sice měl podle něj "pod palcem" využití části umořeného dluhu, ale o tom, zda se budou kupovat letadla, či vrtulníky, rozhodovat nemohl. Rozhodnutí učinil v souladu s vojenskými předpisy náčelník generálního štábu Pavel Štefka. Náčelníkovu rozhodnutí navíc podle státního zástupce předcházelo komisní posouzení Iljušinů - komise zjišťovala rozměry české vojenské techniky, prostorové podmínky nabízených Iljušinů, způsob nakládání a vykládání techniky a podobně. Podle Malovce dospěla k závěru, že se letadla pro potřeby české armády nehodí.

Česká republika bude muset zaplatit pokutu téměř 150 milionů korun (5,13 milionu eur) za překročení kvót Evropské unie na výrobu mléka. Informovala o tom Evropská komise. Česko loni vyprodukovalo o téměř 17 tisíc tun mléka více než povolují kvóty. Sankci by měli hradit zemědělci, kteří přidělené limity přesáhli. Zemědělci však již v minulosti varovali, že pokuta může způsobit některým farmám vážné problémy a vést k dalšímu snížení stavů krav. Omezením výroby se Brusel snaží snížit nadprodukci mléka. V letošním kvótovém rok by se již sankce podle Hugo Roldána z odboru komunikace ministerstva zemědělství opakovat neměla, protože EU povolila Česku rozdělit mezi farmáře kvótovou rezervu a dosavadní národní limit produkce navýšit z 2,68 miliardy kilogramů mléka o dalších 56 milionů kilogramů. Prezident Agrární komory Jan Veleba soudí, že navýšení bude stačit i v dalších letech. Sankce ale podle něj svědčí o tom, že mléčná kvóta byla před vstupem do EU špatně vyjednána. Zemědělci již dříve žádali, aby stát alespoň část sumy uhradil, ale neuspěli.

ČR však není jediným státem, který bude muset pokutu platit. Jde celkem o devět členských států Evropské unie (ČR, Německo, Španělsko, Itálie, Kypr, Lucembursko, Rakousko, Polsko a Portugalsko). Všechny "postižené" státy zaplatí dohromady 377 milionů eur (deset miliard korun), přičemž Itálie, Polsko a Německo se na pokutě podílejí z 90 procent. Nejvíce zaplatí Itálie (188 milionů eur).

První tři desítky odborníků z Bulharska, Chorvatska a Kazachstánu získaly v Česku povolení k trvalému pobytu ve zkráceném řízení, tedy už po dvou a půl letech. Umožnil jim to projekt ministerstva práce, jehož cílem je přivést do ČR kvalifikované pracovníky ze zahraničí. Novinářům to řekla vrchní ředitelka sekce EU a mezinárodních vztahů ministerstva práce Blanka Elfmarková. Ministerstvo odstartovalo pětiletý pilotní projekt v roce 2003. Česko se tak stalo první z postkomunistických i nových členských zemí EU, která se snaží přilákat zahraniční odborníky. Do programu se zatím zapojilo 419 mužů a žen z desítky států. Z nich 233 má vysokoškolské vzdělání. Dalších 44 účastníků projektu absolvovalo v Česku vysokou či střední školu. Za vzdělání, znalosti a dovednosti nabízí ministerstvo práce možnost za dva a půl roku žít v ČR natrvalo. Podle zákona je možné povolení k trvalému pobytu získat za pět let. Když projekt začínal, byla tato lhůta desetiletá.

Projekt má řadu kritiků. Podle nich není příliš účinný a mnoho odborníků z ciziny nepřivádí. Obvykle se do něj totiž hlásí lidé, kteří v Česku již delší dobu pracují. Zájemci ze zahraničí uvádějí, že z jejich vlasti je téměř nemožné místo v ČR získat. Projektu se tak zatím nedaří stanovené kvóty naplňovat. Místo čtyř stovek vzdělaných lidí z ciziny chtěl stát získat zhruba tisíc osob. Podle Jana Schrotha z Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) by získávání zahraničních odborníků usnadnilo mimo jiné zjednodušení a zrychlení udělování pracovních víz. Když už se cizincům podaří najít si práci, i měsíce čekají na pracovní povolení. Jednodušší administrativní postup může podle odborníků bránit i práci na černo. Bližší informace jsou na www.imigracecz.org.

Například bulharský inženýr Vladimír Iliev přijel pracovat do Česka a počítal s tím, že se po skončení půlročního projektu vrátí do vlasti. Když dostal v ČR další pracovní nabídku, rozhodli se s manželkou a synem přestěhovat se. Aby se zapojil do projektu, mu poradil jeho známý. Dnes pětatřicetiletý Iliev se do programu přihlásil v roce 2003. Jeho manželka jako cizinka bez povolení v ČR pracovat dosud nemohla. Pomáhala tedy jako dobrovolnice v neziskové organizaci. Díky trvalému pobytu i ona může získat práci, říká Iliev. "Česky se naučila velice rychle. Mluví líp než já," chválí svou ženu. Manželé do české školy poslali i syna, přestože v Praze funguje škola bulharská. I když by bulharský inženýr mohl pracovat i v západní Evropě a původně chtěl žít v Německu, vybral si ČR. Jak říká, peníze nejsou všechno. Důležité podle něj je hlavně to, kde se člověk dobře cítí.