Zprávy | Z archivu rubriky


Rozdíl mezi nejvyššími a nejnižšími příjmy se v Česku v posledních letech nepatrně zvýšil, přesto patří mezi nejvyspělejšími zeměmi světa k nejmenším. Nejnižší mzdové rozdíly jsou ve Skandinávii. Vyplývá to ze statistiky Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj za rok 2006, kterou zveřejnil odborný měsíčník Lobby.

Poměrně nízké rozdíly v příjmech jsou dědictvím 40 let umělé nivelizace platů v centrálně plánované ekonomice, řekl ČTK analytik David Marek. Přetrvání do dnešních dnů prý napomáhá štědrý sociální systém. Nůžky mezi nejnižšími a nejvyššími platy se budou patrně i nadále postupně rozevírat a částečně tomu napomůže i zamýšlená daňová reforma počítající s rovnou daní, která omezí progresi ve zdanění platů, dodal.

Česká společnost je značně rovnostářská a osmiletá vláda socialistů ji v tomto rysu dále podporovala, doplnil analytik Pavel Sobíšek. Ekonomický výzkum ve světě se podle něj shoduje, že pro optimální vývoj země není žádoucí ani příliš vysoká, ale ani příliš nízká nerovnost příjmů. Ta bývá spojena s jejich vysokým mezním zdaněním, což je i případ Česka. Podle analytika to není ideální stav k ekonomickému dohánění vyspělé Evropy, protože malé rozdíly v příjmech omezují iniciativu. V kombinaci s nižší úrovní příjmů proti sousedním zemím mohou také vést k odchodu špičkových pracovníků do zahraničí, dodal.

Zhruba tři desítky pamětníků si v neděli připomněly pochod vysokoškolských studentů na Pražský hrad v únoru 1948. Vysokoškoláci tehdy chtěli vyjádřit svou podporu prezidentovi Edvardu Benešovi a byli za to později perzekvováni. Pamětníci událostí před 59 lety se sešli u pamětní desky v horní části Nerudovy ulice. Zavítal mezi ně také předseda Senátu Přemysl Sobotka (ODS). Připomněl, že Nerudova ulice, kde byl pochod studentů policií potlačen, je symbolem odhodlání českých studentů a jejich lásky ke svobodě v době, "kdy se v roce 1948 komunisté se značnou částí demagogicky zmanipulovaného národa rozhodli zavléci svou zemi do největšího lágru světa, kterému se později nestyděli říkat tábor míru a socialismu". Sobotka připomněl, že před 59 lety byl průvod studentů zastaven tehdejším Sborem národní bezpečnosti a brutálně napaden. "Přestože byl tehdy postřelen 'pouze' student lesního inženýrství Josef Řehounek, následky tohoto útoku byly velice kruté," prohlásil Sobotka.

Zdeněk Boháč z Pražského akademického klubu 48 na shromáždění řekl, že studenti se tehdy jako jediná složka národa nebáli vzdorovat "bolševickému převzetí moci v naší zemi". "Tehdejší klidný průvod byl zastaven a brzy nás pak zfanatizovaná komunistická policie brutálně rozehnala. Tehdy zde tekla první krev komunistického teroru," připomněl Boháč. Předsedkyně Konfederace politických vězňů Naděžda Kavalírová dodala, že studenti před téměř šedesáti lety netušili, že je již připravený jiný scénář neparlamentní cesty převzetí moci za vydatné pomoci jiné země.

V roce 1948 se vysokoškolští studenti vypravili na Hrad dvakrát. Poprvé, 23. února, se jejich tříčlenná delegace dostala až k prezidentovi Edvardu Benešovi. O dva dny později, po sílícím komunistickém nátlaku na prezidenta, se dostali jen do Nerudovy ulice, kde jim přehradil cestu kordon ozbrojených příslušníků SNB. Postoj studentů se stal záminkou k odstranění těch, kteří se pokusili zvrátit nastupující diktaturu proletariátu. Prakticky na všech československých vysokých školách po 25. únoru 1948 následovaly prověrky studentů a vysokoškolských učitelů před takzvaným Akčním výborem Národní fronty a vylučování ze škol. Do roku 1949 muselo školy opustit přes 10.000 studentů a akademiků.