Zprávy | Z archivu rubriky


Více než polovina občanů se domnívá, že by v České republice měl existovat trest smrti. Vyplývá to z květnového průzkumu, který zveřejnilo Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM). Stoupenci absolutního trestu jako důvod pro jeho existenci nejčastěji uváděli, že jde o adekvátní a spravedlivý trest za těžké zločiny. O tom, že by v Česku měl trest smrti existovat, je rozhodně přesvědčeno 22 procent lidí, spíše s tímto názorem souhlasí dalších 36 procent dotázaných. Proti je 28 procent občanů, asi šestina respondentů na tuto otázku nedokázala odpovědět. Poslanci Federálního shromáždění bývalého Československa zrušili trest smrti v květnu 1990. Do té doby bylo od roku 1945 popraveno přes 1200 lidí.

Stoupenci trestu smrti jako důvod pro jeho existenci nejčastěji uváděli, že jde o adekvátní a spravedlivý trest za těžké zločiny (35 procent), že by trest eliminoval těžké zločince a zabránil jim opakovat jejich zločiny (16 procent), že by plnil výstražnou roli (14 procent), že by měla platit zásada oko za oko (14 procent), že by absolutní trest vedl ke snížení vysoké kriminality (12 procent) nebo že těžcí zločinci zbytečně zabírají místo ve věznicích a stát je musí živit (šest procent).

Odpůrci trestu smrti za hlavní protiargumenty považují především možnost justičního omylu (48 procent) či nehumánnost takového trestu a to, že nikdo včetně společnosti nemá právo zabíjet (31 procent). To, že jsou jiné tresty dostačující a například trest doživotní je pro zločince horší, si myslí osm procent dotázaných. Pět procent respondentů se domnívá, že zavedení trestu smrti by bylo krokem zpět.

Veřejnost se dozví vše o dvanáct let trvajícím sporu mezi státem a firmou Diag Human. Kabinet souhlasí s dohodou ministra zdravotnictví Tomáše Julínka (ODS) s právními zástupci firmy, že mlčenlivost bude zrušena. Na počátku stál krach obchodu Josefa Šťávy s krevní plazmou z českých transfúzních stanic. Štáva již vysoudil na státu 327 milionů korun a chce ještě další miliardy korun odškodného. Spolu s úroky může částka dosáhnout až 13 miliard korun. Podle mluvčí Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) Izabely Noveské se zrušení mlčenlivosti netýká tohoto úřadu, protože se ho netýkala ani původní dohoda o mlčenlivosti mezi firmou Diag Human a ministerstvem.

Okolnostmi sporu se zabývala také parlamentní vyšetřovací komise. Hledala souvislosti mezi nepříznivým vyjádřením ministra zdravotnictví Martina Bojara z roku 1992 a krachem obchodu. Podle publicisty Jana Urbana ale už v letech 1997 a 1998 potvrdily vinu státu a poškození společnosti výroky dvou rozhodčích senátů. Nyní je spor výhradně už jen o výši škody. Parlamentní vyšetřovací komise odhalila, že dánská firma Novo Nordisk, zahraniční partner Diagu, odmítla spolupráci nikoli kvůli Bojarovým slovům, ale protože Diag Nordisku dlužil peníze. Právník Diagu Jan Kalvoda to popřel. Předložil k tomu výrok švýcarských auditorů o bezdlužnosti společnosti z té doby a písemné potvrzení právních zástupců Novo Nordisk, že všechny vzájemné pohledávky byly v dohodnuté době vyrovnány, upřesnil Urban.