Zprávy | Z archivu rubriky


Tři pohraničníci, kteří před 35 lety zavlekli emigranta Jaromíra Masaříka z Rakouska na moravskou stranu hranic v Mikulově na Břeclavsku, stanou před soudem. Rozhodl tak Nejvyšší soud na návrh Nejvyššího státního zastupitelství. Čin není promlčen, stojí v odůvodnění verdiktu, který ČTK potvrdil mluvčí Nejvyššího soudu Petr Knötig. Obecné soudy dosud odmítaly případ řešit právě kvůli údajnému promlčení, nyní musejí kauzu projednat a rozhodnout. Nejvyšší soud s odkazem na zákon o protiprávnosti komunistického režimu uvedl, že období mezi 25. únorem 1948 a 29. prosincem 1989 se nezapočítává do promlčecích lhůt u zločinů spáchaných veřejnými činiteli nebo v souvislosti s politickým, rasovým a náboženským pronásledováním.

Masařík čekal 2. května 1972 na rakouské straně přechodu Mikulov-Drasenhofen na svou manželku, která se vracela z návštěvy rodičů v Brně. Vojín základní služby Josef Šoustek jej vylákal do prostoru kontrolní hlídky na území Československa. Další dva muži, šéf oddělení pasové kontroly Zdeněk Palásek a jeho zástupce Lubomír Kratochvíl, služebním autem zablokovali Masaříkův vůz. Když pohraničníci vystoupili z auta, Masařík se zalekl a začal utíkat. Šoustek jej dvěma výstřely ze samopalu zasáhl do kotníku a stehna. Stalo se to v okamžiku, kdy už byl Masařík více než 200 metrů na rakouské straně hranice. Trojice pohraničníků zraněného Masaříka vtáhla zpět do Československa. Ve vazbě byl obviněn z pokusu o vraždu. Vykonstruované trestní stíhání skončilo po sedmi měsících a muž byl dopraven do Španělska.

Celou událost popsal Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. "Není to výjimečný případ. Rozvědka unášela nebo se pokoušela unášet emigranty ze zahraničí, dělo se to i na hranici. Někdy třeba někoho postřelili, a aby zahladili stopy, přetáhli jej přes hranice," řekl ČTK nedávno pracovník úřadu Jan Srb. Uvedl, že promlčení bývá u zločinů z dob komunismu sporné. "Výklad pojmu bývá hrou o slovíčka," uvedl. Soudy si podle něj odmítavými rozhodnutími někdy ulehčují práci - je snazší věc odložit, než se složitým a starým případem zabývat.

Loni Nejvyšší soud rozhodl, že k soudu půjde šest důstojníků pohraniční stráže, kteří v roce 1978 stříleli na autobus, jímž se únosci, bratranci Barešovi, chtěli dostat přes hranice do západního Německa. Nižší soudy případ předtím také uzavřely jako promlčený.

Česká republika a Rakousko mají sice rozdílné názory na jadernou elektrárnu Temelín, ale mají společný zájem na bezpečnosti jejího provozu. Novinářům to řekl ministr životního prostředí a šéf zelených Martin Bursík po schůzce, které se účastnil ještě šéf české diplomacie Karel Schwarzenberg, hornorakouský hejtman Josef Pühringer a hornorakouský zemský radní Rudolf Anschober. Hejtman v Praze potvrdil odlišné postoje k Temelínu, podle něj však existuje "jasný zájem" na diskusi o bezpečnosti elektrárny na základě dohody z Melku. V hornorakouské oblasti je nejvíce odpůrců jihočeské elektrárny.

Mluvčí ministerstva zahraničí Zuzana Opletalová označila schůzku za "vstřícné gesto" ze strany českých diplomatů. "Jsou tady rozdílné pohledy na jadernou elektrárnu Temelín, na tom asi stěží něco změníme... V Rakousku je hodně občanů proti jaderné energii, v Česku je to přímo naopak. Temelín funguje a není tématem jeho zastavení," uvedl Bursík. Podle něj se však Češi i Rakušané shodují v tom, že provoz elektrárny musí být co nejbezpečnější a bez poruch.

Podle Pühringera je Temelín v Horních Rakousích velmi důležité téma. "Otázka bezpečnosti Temelína a možné nebezpečí, které z něj může vzejít, je téma, které se Hornorakušanů týká," řekl hejtman. Dodal, že pokud bude o Temelínu vážně veden dialog, není důvod ani k blokádám hranic. Ty pravidelně pořádají rakouští ekologičtí aktivisté. Doplnil, že Horní Rakousy mají ve věci Temelína podporu spolkové vlády. Vyslovil také názor, že Rakousko k zásobování elektrickou energií rozhodně nepotřebuje proud z jihočeské elektrárny.

Bursík doplnil, že vedle Temelína se čeští a rakouští představitelé bavili také o tom, jak odstranit kůrovce z lesů na česko-rakouském pomezí.

Stoleček, na kterém sbírají podpisy pod svou petici, si v úterý postavili před pražským Klementinem dva vysokoškolští studenti. Svou akci nazvali Ježek v kleci byznysu s odkazem na jméno ředitele Národní knihovny. Obávají se toho, že po zprovoznění nové budovy na Letné přestane barokní komplex v centru města sloužit studentům a badatelům a stane se z něj turistické centrum. Vycházejí z prohlášení ředitele Národní knihovny Vlastimila Ježka, který zveřejnil záměry vedení knihovny s jejím hlavním sídlem. Ježek chce Klementinum více otevřít - vedle knihovnické funkce, jež bude stále základem, chce knihovnu návštěvnickou a výukovou; v areálu by se podle něj mohly i konat kongresy. "Neplánujeme žádnou kongresovou turistiku. Všeobecná studovna se stane přednáškovým sálem a budou ji moci využívat různé kulturní i akademické instituce, jen když zůstane nevyužita, nabídneme ji jako místo pro uspořádání kongresu," řekl ČTK Ježek.

Studenti se obávají toho, že prostor ztratí genia loci, přestane být místem setkávání lidí z akademické obce, živým prostorem a stane se turistickým skanzenem. Domnívají se, že veškerý provoz se přesune do nové budovy. To však vedení knihovny popírá a znovu říká, že na Letnou se mají stěhovat jen novodobé fondy, starší tisky i další fondy budou stále přístupné badatelům v Klementinu. "Staré tisky musejí zůstat v barokním objektu, který je postaven tak, že tamní klima citlivému papíru a pergamenu vyhovuje. Moderní klimatizaci vždycky hrozí, že přestane fungovat, a v takovém případě by prudká změna vlhkosti a teploty tyto vzácné tisky zničila," řekla ČTK ředitelka historických a hudebních fondů NK Miroslava Hejnová.

Ježek plánuje při rekonstrukci Klementina, na kterou má slíbené státní peníze spolu s financemi na novou budovu, také například podzemní garáže. I to odpůrci kritizují. Ředitel ale říká, že jen zapustí pod zem stávající počet parkovacích míst na dvoře objektu.