Zprávy | Z archivu rubriky


Městský soud v Praze začne v pondělí projednávat návrh na povolení obnovy procesu v 60 let starém případu zlínského podnikatele Jana Antonína Bati. Národní soud jej počátkem května 1947 v nepřítomnosti odsoudil k 15 letům vězení za to, že se veřejně nepřihlásil do odboje proti nacistům. Teď má jeho rodina, která vlastní obuvnické impérium, naději na rehabilitaci jednoho ze svých nejvýznamnějších členů. Žádost o obnovu procesu předali soudu žalobci, podle kterých vyšly najevo nové skutečnosti, jež svědčí v Baťův prospěch. Například informace o tom, že Baťa podporoval zahraniční odboj. Žalobci tak po téměř dvouletém prověřování dali za pravdu podnětu Tomáše Bati juniora, který o očištění strýcova jména usiluje.

Jan Antonín Baťa byl nevlastním bratrem zakladatele obuvnického impéria Tomáše Bati. Když Tomáš v roce 1932 zahynul, zaujal v podniku jeho místo. Za jeho vedení továrna i město Zlín vzkvétaly. V roce 1941 odjel do Brazílie. V tehdejším Československu J. A. Baťu po válce Národní soud obvinil z různých zločinů včetně kolaborace s nacisty. V nepřítomnosti byl odsouzen za to, že se veřejně nepřihlásil do odboje proti nacistům. Proces, který se opíral o Benešovy dekrety, byl prý ale zmanipulovaný. Do konce života pobýval Jan Antonín Baťa v zahraničí. V Brazílii, kde v roce 1965 zemřel, založil několik měst. Nyní tam žije osm desítek členů jeho rodiny.

Historický IV. sjezd Svazu československých spisovatelů, často považovaný za počátek období Pražského jara, byl zahájen před 40 lety, 27. června 1967. Třídenní fórum se nečekaně zvrtlo v otevřený protest proti politice vládnoucího komunistického režimu. Přímý střet mezi literární obcí a komunistickými špičkami nazrával již delší dobu a spadal do obecného rámce tehdejšího vývoje v Československu. "Zlatá šedesátá" léta byla obdobím kritiky poválečného stalinského vývoje a hledáním nových cest, ale také dobou neustálých sporů o realizaci sociálních reforem a rozsah občanských svobod. Konflikty spisovatelů s vládní mocí se odehrávaly na více frontách - šlo o pojetí a obsah svazových časopisů, úlohu cenzury, "sporné" rukopisy a možnost vyjádřit nesouhlas s vládní politikou. V očích stranických ideologů zacházeli spisovatelé, často sami komunisté, ve své touze po větší tvůrčí volnosti příliš daleko.

V napjaté atmosféře se proto v roce 1967 odehrávalo již jednání většinových komunistických členů spisovatelského svazu 26. června. Jejich shromáždění tradičně předcházelo samotnému sjezdu a rozhodovalo o složení svazových orgánů. Oleje do ohně přilil spor o izraelsko-arabský konflikt (zejména o šestidenní válce), v němž se někteří literáti v čele s Arnoštem Lustigem, Janem Procházkou a Luďkem Pachmanem v příkrém rozporu se sovětskou a stranickou linií vyslovili ve prospěch Izraele. V očích konzervativních ideologů šlo ze strany "pisálků" o neslýchanou vzpouru.

Samotný sjezd, který se konal ve dnech 27. až 29. června v Národním domě (tehdy Ústředním kulturním domě železničářů) na pražských Vinohradech, zklamal ty, kteří doufali, že se jeho účastníci budou zabývat pouze literárními záležitostmi. Politika hrála v plénu, rozšířeném o malý počet spisovatelů-nekomunistů jednoznačně prim i nadále. Vedle kritiky československého postupu na mezinárodní scéně se záhy přidaly i požadavky na radikální změnu poměrů v kulturní oblasti, zejména na vymanění tvorby z přísného dohledu komunistické strany a zrušení cenzury. Projevů, které na tomto shromáždění zazněly, se do dějin zapsalo hned několik. Ve svém úvodním příspěvku, kritizujícím omezení československého uměleckého života, rozvinul své myšlenky o smyslu kultury malého národa Milan Kundera. Na něj navázal ve své řeči volající po novelizaci tiskového zákona a omezení cenzury Pavel Kohout. Tentýž autor pak v reakci na slova Alexandra Klimenta přečetl slavný dopis Alexandra Solženicyna sjezdu sovětských spisovatelů, v němž se světově proslulý kolega otevřeně vyslovil pro svobodu slova. Korunu spisovatelské revoltě pak podle mnohých nasadil druhý den svým radikálním zúčtováním s 20 lety komunistické vlády další autor - Ludvík Vaculík.

Vedení strany považovalo "jednotnou frontu" komunistických i nestranických rebelantů za spiknutí, jejich vystoupení na sjezdu pak jednoznačně za plánovanou a předem pečlivě promyšlenou akci. Námitky spisovatelů, že šlo o nezávislé a částečně spontánní projevy, nebyly brány v potaz. V poslední den sjezdu vyškrtli delegáti Vaculíka, Klímu, Kohouta a Havla ze svazových orgánů. První tři z nich, komunisté, byli vzápětí také vyloučeni ze strany. Literární noviny, jedna z hlavních platforem pokrokového myšlení, byly postaveny pod přímý stranický dohled. Zrychlující se celospolečenský reformní proces, který vyvrcholil Pražským jarem 1968, dokázaly zastavit až tanky Varšavské smlouvy.

Vládní agentura pro řešení romských otázek by měla vzniknout k 1. lednu příštího roku. V diskusním pořadu České televize to řekla ministryně Džamila Stehlíková (SZ), která má ve vládě na starosti problematiku menšin a lidských práv. Úkolem agentury bude pomáhat státním orgánům, obcím i nevládním organizacím koncepčně řešit romské problémy tak, aby se hospodárně využily vložené prostředky. Stehlíková počítá i s využitím prostředků od Evropské unie. Agentura má zaměstnávat asi 70 lidí, z toho šest desítek přímo v regionech. Podle Stehlíkové však způsob fungování agentury musí nejprve projednat jednotlivá ministerstva, jichž se bude její činnost dotýkat.

Místopředseda vlády a ministr pro místní rozvoj Jiří Čunek (KDU-ČSL) v pořadu namítl, že před založením agentury bude ještě třeba přijmout novou "životaschopnou" koncepci romské otázky, protože všechny dosavadní přijaté koncepce jsou podle něj "hloupé". Stehlíková však již s žádnou novou koncepcí nepočítá. Podle Čunka má stát nejprve dostatečně motivovat Romy i další "sociálně vyloučené" skupiny obyvatel k hledání práce. "V zásadě je ta pomoc směřována k někomu, koho přemlouváme, aby vstal z postele a šel něco udělat. Přičemž když to neudělá, tak si zase lehne a dostává stejné peníze," prohlásil Čunek. "My jsme přeci nuceni situací, ve které žijeme, chodit do práce, živit rodiny," uvedl. Podle Čunka získá Česko na pomoc "sociálně vyloučeným" letos a v příštích šesti letech z různých fondů Evropské unie celkem 13 miliard korun. Již letos se prvních peněz mohou dočkat ti, kdo měli včas připravené své projekty.