Zprávy | Z archivu rubriky


Takzvané kojenecké ústavy a péče o nejmenší ohrožené děti by se měly v Česku začít měnit od roku 2023. Do té doby budou ministerstva práce a zdravotnictví připravovat analýzy situace a transformační plány. Dohodli se na tom ministryně práce Jana Maláčová (ČSSD) a ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (ANO). Zástupci organizací na pomoc dětem a rodinám pomalý postup kritizují. Poukazují na to, že se problematika řeší dvě desetiletí, analýzy existují a další tisíce dětí budou první roky života trávit v ústavu. Dětské domovy a centra pro děti do tří let spadají pod ministerstvo zdravotnictví. V roce 2017 jich podle statistik v Česku fungovalo 27. Postupně jich ubývá, klesá i počet přijatých dětí. V roce 2010 a 2011 jich byly více než 2000, předloni 1409. Zhruba dvě pětiny z nich se do ústavu dostaly jen ze sociálních důvodů. Sociální problematiku a pomoc rodinám má na starosti resort práce.

Česko sklízí dlouhodobě kritiku domácích i zahraničních institucí za velký počet dětí v ústavech. Podle asociace Dítě a rodina je ČR v Evropě jednou z posledních zemí, kde je možné děti do tří let do zařízení dávat. Experti poukazují na to, že pobyt v ústavu nepříznivě ovlivňuje vývoj a život dětí. Prokázaly to už před půl stoletím i české výzkumy. Odborníci upozorňují dlouhodobě na to, že český systém péče o ohrožené děti je zastaralý a není příliš efektivní. Podotýkají, že většina financí teče do ústavů a jejich budov, ne do podpory rodin. Organizace Lumos z údajů ministerstva financí a ústavů spočítala, že před třemi lety pobyt v kojeneckém ústavu ročně vyšel na 778.000 korun. Stál tak zhruba třicetkrát víc než podpůrné služby pro rodinu ohroženého dítěte. Na ně se vydalo 26.000 korun.

Česko nadále patří k nejmírumilovnějším zemím světa, ačkoli si proti loňsku mírně pohoršilo. Vyplývá to ze Světového mírového indexu (GPI), v němž ČR zaujímá desáté místo ze 163 hodnocených zemí, zatímco loni byla sedmá. Celosvětově se index vydávaný britským Institutem pro hospodářství a mír (IEP) mírně zlepšil. Nejmírumilovnější zemí světa zůstává Island, na opačném konci žebříčku Sýrii vystřídal Afghánistán. Česko vyšlo velmi dobře například v míře násilných zločinů, vztahů se sousedními zeměmi či nátlaku politiků na obyvatele. K mírumilovnosti země přispívá rovněž relativní obtížnost dostupnosti zbraní, míra jejich dovozu či malý dopad terorismu. Českou pozici naopak zhoršuje poměrně vysoká míra zapojení do zahraničních konfliktů, poměr počtu vězňů na obyvatele či hodnocení bezpečnostních složek a policie.

Vedle Islandu zaujímají nejvyšší příčky Nový Zéland, Rakousko, Portugalsko a Dánsko. Jen o málo lepší situace než v Afghánistánu a Sýrii je v Jižním Súdánu, Jemenu a Iráku. Nejmírumilovnější oblastí zůstává Evropa, která si tuto pozici udržuje od začátku vydávání indexu v roce 2008. Většina evropských zemí s výjimkou některých balkánských států, šedesáté Francie a stopadesáté Ukrajiny se vešla do prvních 40 pozic žebříčku. Index míru je výsledkem hodnocení ve 23 kategoriích, jako jsou například míra kriminality, snadnost přístupu ke zbraním, velikost armády a její výzbroj, příspěvky na mírové mise OSN, vztahy se sousedními zeměmi, mírumilovnost demonstrací, míra nátlaku politického systému na občany či účast na zahraničních konfliktech.