Zprávy | Z archivu rubriky


Růst české ekonomiky ve druhém čtvrtletí podle údajů Českého statistického úřadu byl v rámci Evropy nadprůměrný. Pomohla spotřeba domácností, která ztlumila vliv zpomalující německé ekonomiky. Vyplývá to z vyjádření analytiků oslovených ČTK. Ve druhém pololetí již ale kvůli vývoji v zahraničí, především brexitu a slabému výkonu ekonomiky Německa, lze očekávat zpomalení růstu. Ten by se mohl za celý letošní rok pohybovat kolem 2,5 procenta, uvedli ekonomové. Česká ekonomika ve druhém čtvrtletí vzrostla o 2,7 procenta, stejně jako v prvních třech měsících letošního roku.

"V rámci Evropy je růst české ekonomiky stále nadprůměrný. Na jedné straně jsou sice rychle rostoucí ekonomiky jako Rumunsko (4,6 procenta), Maďarsko (5,1 procenta) či Polsko (4,1 procenta). Na opačném pólu se ocitlo Německo, kde růst zpomalil na pouhých 0,4 procenta, a stagnující Itálie," uvedl hlavní ekonom Deloitte David Marek. Hlavním tahounem růstu podle ekonoma Komerční banky Františka Táborského zůstala spotřeba domácností. "Dobrá kondice tuzemských domácností tak prozatím tlumí stagnaci německé ekonomiky a obecně nepříznivé vnější prostředí," uvedl. Hlavní ekonom UniCredit Bank Pavel Sobíšek uvedl, že ve třetím čtvrtletí může ekonomickou aktivitu ještě do jisté míry udržovat předzásobování před brexitem. "Čtvrté čtvrtletí ale bude pro firmy ve zpracovatelském průmyslu bez ohledu na formu či načasování brexitu poměrně těžké," uvedl. Podle analytika Raiffeisenbank Víta Hradila lze současný růst stále považovat za solidní, i když česká ekonomika je již za vrcholem hospodářského cyklu a postupně zpomaluje, což je podle něj do značné míry ovlivněno vývojem v zahraničí.

Počátkem 20. století přerůstala Praha pomalu ve velkoměsto se všemi jeho negativy. Počet obyvatel přesáhl půl milionu a dále prudce vzrůstal, ve městě - metropoli nového státu - rostl i počet úřadů a institucí či průmyslových podniků. To vše spolu s rozvojem automobilismu znamenalo také enormní nárůst dopravní zátěže. A tak se do dosavadního dopravního chaosu, který v Praze panoval, museli vložit strážníci. První z nich začal řídit pražskou dopravu před 100 lety, 2. září 1919. V ten den se v dolní části pražského Václavského náměstí srotil dav zvědavců. Jejich pozornost přitáhl právě první dopravní strážník, který v neobvyklé helmici a s černým obuškem v ruce dělal nezvyklá gesta. Uděloval tak pokyny vozidlům, tramvajím i chodcům.

Tehdejší řidiči, vozkové, cyklisté i chodci byly zvyklí využívat ulice dle vlastního uvážení, mnohdy vládlo právo silnějšího, a tak prosadit pravidla nebylo vůbec snadné. Běžné byly rvačky mezi kočími, zaznamenány jsou i případy napadení dopravního strážníka. Právě vzhledem k nepříliš vřelému přijetí novinky v dopravě částí Pražanů i návštěvníků byly k dopravní stráži vybírání zkušení a fyzicky zdatní muži, které čekal nelehký úkol - vychovat účastníky dopravy k dodržování nově zavedených dopravních předpisů. Dopravní strážníci uprostřed křižovatky se pak stali jedním ze symbolů města. Postupně je však začali nahrazovat semafory, první z nich se v Praze objevil v roce 1927 na křižovatce Hybernské, Dlážděné a Havlíčkovy ulice. I ten však musel řídit strážník. První světelný semafor bez obsluhy byl instalován v Praze uprostřed Václavského náměstí v lednu 1930. Nyní dopravní policisté řídí dopravu pouze výjimečně, například v případě poruchy semaforů či nehody.