Zprávy | Z archivu rubriky


Přivítáním se srbským prezidentem Aleksandarem Vučičem a pokloněním se památce obráncům Bělehradu z první světové války prezident Miloš Zeman zahájil třídenní návštěvu Srbska. Večer se setkal s českými krajany, kterým řekl, že se chce u Vučiče přimluvit za obnovení Českého domu v Bělehradě, který v 60. letech Jugoslávie zkonfiskovala. Hlavní část návštěvy Bělehradu včetně jednání s politickými představiteli Srbska se uskuteční ve středu. Vučić českého státníka přivítal přímo na letištní ploše. Podobné setkání prezidentů hned po příletu je v diplomatické praxi spíše neobvyklé, zpravidla hosta na letišti vítá nižší úředník a hlavy států se poté potkají až při oficiálním setkání. Zeman podle agentury AP Vučičovi řekl, že má rád Srbsko a Srby, ale nemá rád Kosovo; srbský hostitel mu vzápětí poděkoval. České televizi Barrandov před odletem do Bělehradu Zeman řekl, že Kosovo nepovažuje za demokratický stát.

Ke krajanské komunitě se v Srbsku hlásí asi dvě tisícovky lidí, většina z nich žije v srbské části Banátu. Zeman v proslovu k nim připomněl osud Československého domu, jehož stavbu krajanská komunita v Bělehradě zaplatila ve dvacátých letech 20. století. Zkonfiskován pak byl v 60. letech. "I když vím, že většina krajanské obce žije v Banátu, tak si myslím, že by bylo hezké mít v Bělehradě český dům," řekl prezident. Pokud by krajané projevili zájem, ve středu by o tom promluvil s Vučičem. Zeman připustil, že řešení nebude jednoduché, protože srbský restituční zákon nepamatuje na restituci spolků. "Při určité velkorysosti se dá hledat i netradiční řešení," poznamenal ale prezident.

Česká eurokomisařka Věra Jourová bude mít v nové Evropské komisi post místopředsedkyně a v její gesci bude dohled nad dodržováním hodnot Evropské unie a transparentnost. Oznámila to šéfka příští EK Ursula von der Leyenová, která v Bruselu informovala o rozdělení pravomocí ve vrcholném orgánu unijní exekutivy. Premiér Andrej Babiš a další představitelé českých vládních stran považují přidělení daného portfolia Jourové za obrovský úspěch a výraz důvěry. Opozice a odborníci naopak tvrdí, že jde o zklamání a selhání vyjednávacích schopností vlády, která usilovala o silný ekonomický resort. Sedmadvacetičlenná komise, která nahradí dosavadní sbor eurokomisařů vedený Jeanem-Claudem Junckerem, bude mít osm místopředsedů. Bude mezi nimi i dosavadní místopředseda Maroš Šefčovič ze Slovenska, který se bude starat o vztahy mezi unijními institucemi.

Jourová bude mít v popisu práce mimo jiné boj proti dezinformacím a ovlivňování voleb, komunikaci s církvemi nebo dohled nad právním státem. O posledně jmenovanou oblast, která je důležitá zejména pro země visegrádské čtyřky (Česko, Slovensko, Polsko a Maďarsko) kvůli kritice Bruselu na adresu vlád ve Varšavě a Budapešti, se bude dělit s Belgičanem Didierem Reyndersem, který se stane komisařem pro spravedlnost. "Dnešní nominace na místopředsedkyni Evropské komise je pro mě velká čest. Je to poprvé, kdy má Česko takto vysoký post," uvedla Jourová v první reakci. Zároveň dodala, že jako místopředsedkyně bude mít možnost mimo své hlavní kompetence "zasahovat do průřezových témat a ovlivňovat také ekonomická rozhodnutí". Spokojenost vyjádřil i premiér Babiš. "Bude mít na starosti samotnou podstatu EU," uvedl zástupce koaliční ČSSD, ministr zahraničí Tomáš Petříček. Dříve předseda české vlády tvrdil, že cílem je získat ekonomické portfolio, a to například vnitřní trh či mezinárodní obchod. Skutečnost, že se to nepodařilo, mu vyčetla opozice. Podle předsedy ODS Petra Fialy nebude mít Jourová v nové komisi žádný reálný vliv.

Budoucí místopředsedkyně nové Evropské komise Věra Jourová nemá strach z tlaku, který na ni mohou vyvíjet některé země kvůli tomu, že bude dbát na dodržování principů demokracie a právního státu. Svou práci chce dělat jinak než její končící předchůdce Frans Timmermans, mimo jiné hodlá co nejdříve navštívit Maďarsko či Polsko. Řekla to českým novinářům v Bruselu. "Nebojím se tlaku. Jsem přesvědčena, že je potřeba pokračovat v dialogu se zeměmi visegrádské čtyřky. To je region, který je mi blízký a kterému rozumím," podotkla v narážce na Polsko a Maďarsko, proti nimž vede EK řízení kvůli údajnému porušování principů právního státu. Přiznala, že její portfolio bude politicky náročnější než dosavadní práce, kdy vedle spravedlnosti měla na starosti ochranu spotřebitele či rovné příležitosti mužů a žen. S von der Leyenovou jednala o dvou nabídkách. Jednou byla místopředsednická funkce s dohledem nad hodnotami EU a transparentností, druhou řadové ekonomicky zaměřené portfolio. Zisk nové funkce označila za velký úspěch, bez ohledu na to, že premiér Babiš dával původně najevo zájem o ekonomickou oblast. Za důležité považuje komisařka také téma transparentnosti unijních úřadů, které podle ní může přiblížit dosud odtažité fungování EU lidem.

Na Malostranském náměstí v Praze začíná venkovní výstava Cesta je volná! Německý exodus v roce 1989. Připomene tři desítky let staré události, kdy Němci z Německé demokratické republiky (NDR) zaplavili západoněmeckou ambasádu v Praze ve snaze dostat se na druhou stranu železné opony. Koncem září výstavu doprovodí historická jízda svobody, kterou pořádá německý automobilový spolek Fuhrpark-Ost-West s historickými vozy z bývalé NDR. Koncem léta a začátkem podzimu roku 1989 se v areálu západoněmeckého velvyslanectví v Lobkovickém paláci na Malé Straně tísnily tisíce východních Němců. "Jejich vůle po svobodě otřásla posledními oporami komunistického režimu a bezprostředně přispěla k pádu Berlínské zdi," připomínají organizátoři výstavy. Nakonec padla i železná opona a s ní celý východní blok.

Jak uvedl v rozhovoru se zpravodajem ČTK Jens Hase, na západoněmecké ambsádě spal téměř dva týdny ve špinavém oblečení na schodech, nemyl se a nečistil si zuby. Přesto na dobu, kterou v září 1989 jako devatenáctiletý mladík strávil na západoněmecké ambasádě v Praze, vzpomíná jen v tom nejlepším. Touha znovu vidět rodiče, byla pro Haseho hlavním důvodem, proč se k útěku z východního Německa rozhodl. Oběma totiž především kvůli vážné srdeční nemoci otce komunistický režim v dubnu 1989 dovolil vycestovat na Západ, jejich synovi ale nikoliv. "Bylo to pro mě hrozné. Myslel jsem si, že už se nikdy neuvidíme," vzpomíná rodák z durynského Eisenachu. Už tak složitou situaci mu dál ztěžovala tajná policie Stasi, která ho na nádraží ani nenechala rozloučit se s matkou, za pár dnů mu odpojila telefon a v dalších týdnech zabavovala všechny dopisy od rodičů. Když dorazil do Prahy, nevěděl, kde přesně západoněmecká ambasáda leží a už vůbec ne, jestli se na to někoho může zeptat, aniž by se vystavil nebezpečí. Ve studeném a deštivém dni proto 11 hodin chodil po městě a snažil se velvyslanectví najít sám. Nakonec se mu podařilo doběhnout k zadní části velvyslanectví k plotu, který znal ze zpravodajství západoněmecké televize. "Vůbec nevím, jak jsem se přes něj dostal," říká. S rodiči se pak šťastně shledal v západním Německu.

Chartu 77 jako protestní i umělecké československé hnutí, které ovlivnilo také východoněmecké disidenty a odpůrce zdejšího komunistického režimu, připomíná výstava, která se dnes slavnostně otevírá v Lipsku. Kurátorka výstavy Zuzana Brikcius začíná příběh Charty 77 vyprávět netradičně svatbou básníka a patrona undergroundu Magora Ivana Martina Jirouse. Po následné oslavě v lednu 1976 řadu účastníků pozatýkala komunistická Státní bezpečnost (StB). Právě při soudním procesu s představiteli kulturního undergroundu se totiž začalo formovat společenství lidí usilujících o dodržování lidských práv. Podrobněji se výstava stavějící především na dobových fotografiích, dokumentech či uměleckých dílech zabývá osobnostmi ústředních postav občanské iniciativy, jakými byli Václav Havel, Jan Patočka, Pavel Kohout nebo Ludvík Vaculík.

Dokumentární část expozice, v níž jsou i snímky disidentů pořízené Státní bezpečností nebo kopie zápisů o sledování, doplňuje část umělecká a fotografická, která se snaží o zachycení dobové atmosféry bytových seminářů, undergroundových koncertů nebo schůzek k přípravám Charty 77. Závěrečná část výstavy je věnována dopadům československé iniciativy v zahraničí. Pomoci německým návštěvníkům expozice pochopit význam Charty 77 má podle šéfa muzea Anselma Hartingera také široký doprovodný program, v němž nebudou chybět filmy, rozhovory s pamětníky nebo veřejné debaty. Přiblížit mají i odvahu, které bylo na podpis petice třeba.