Kalendárium

0:00
/
0:00

Kardinál František Tomášek, rozhlasová legenda Anna Hostomská, spisovatelé Miloslav Švandrlík a Vladimír Páral, všechny tyto osobnosti si připomeneme v dnešním kalendariu. A nezapomeneme ani na povodně v roce 2002 a na vítězství husitů u Tachova. Autorem rubriky je Zdeněk Vališ.

Před 15 lety, 4. srpna 1992 zemřel František kardinál Tomášek, katolický kněz, pedagog a teolog, 34. arcibiskup pražský a primas český. Velkou částí národa byl vnímán jako symbol odvahy a odporu proti totalitě. Bývalý prezident Václav Havel o něm řekl, že

Kardinál František Tomášek
"stál po celý život pevně na straně lidskosti a vzdoroval násilí, které se mu za to příslušně mstilo. V závěru jeho života se dílo, tímto postojem utvářené, vskutku vítězně naplnilo: byla to především jeho zásluha, že se v naší zemi občanský vzdor tak šťastně spojil se vzdorem duchovním a že výsledkem tohoto spojení byla vzpoura proti zlu, jejíž humánní tvář sklidila obdiv celého světa. ...Přemýšlím-li o smyslu jeho díla a o poselství, která z něj vychází, pak mne napadá, že to je výzva k jednotě duchovního a světského, náboženského a občanského, mravního a politického. Je to velká připomínka, že kdykoli v českých dějinách souzněl hlas moci duchovní s hlasem moci světské a obě tyto moci stály na straně národního společenství, prožívali jsme dobré chvíle." V roce 1990 se splnil sen Františka Tomáška, když přivítal a doprovázel papeže Jana Pavla II. na jeho první návštěvě Československa.

"Svatý otče, přišel jste, abyste nám pomohl pozdvihnout hlavy, uvědomit si nadčasové hodnoty. Přišel jste, abyste nás povzbudil v našem poslání a v našem díle mravní a duchovní obrody celého národa. Přišel jste, abyste nám přinesl Kristův velikonoční pozdrav pokoje, povzbudil nás ke smíření a k novému pravdivějšímu životu. V tomto duchu Vás vítám a tlumočím Vám velkou lásku a hlubokou úctu našeho lidu."


Před sto lety, 6. srpna 1907 se v Táboře narodila Anna Hostomská, spisovatelka, překladatelka operních libret z polštiny, ruštiny a italštiny a také redaktorka Československého rozhlasu, ve kterém pracovala od roku 1929. Především díky práci v rozhlase se stala skutečnou legendou, nedostižným vzorem, k němuž ještě dnes s velkou úctou vzhlížejí další generace rozhlasových pracovníků.

Každý její pořad, ať se sportovci, vědci nebo umělci, měl široký rozhled životní moudrosti a krásu nevšedního a přesto srozumitelného jazyka. Zúročila v nich talent, rodinnou tradici, studia ve Francii a na Universitě Karlově, i osobní vlastnosti: široké zájmy, jistotu vystupování a vitalitu. Její projev byl přitom velice moderní, ne příliš sentimentální, zato lidsky nesmírně sdělný. Nejvíce Annu Hostomskou proslavil cyklus pořadů Co máte nejraději s podtitulem Operní pořady podle návrhů posluchačů, vysílaný po dobu deseti let od roku 1952 vždy jednou týdně v přibližně hodinové délce. Jeho sledovanost byla obrovská. Tak jako dnes celé rodiny se zájmem a napětím čekají na další díl televizní seriálu, tak dříve patřily chvíle, kdy rodiče dnešní střední generace zasvěcovala Anna Hostomská do tajů vážné hudby mezi ty nejhezčí sváteční chvíle všedních dnů. Ač v důchodu, pokračovala v rozhlase i mimo něj v hudebně-popularizační práci. Komentovala koncerty pro děti i dospělé, účastnila se řady besed. Poslední z nich uspořádala ve svých 87 letech, v březnu 1995, necelý měsíc před svou smrtí, pro spolek Minerva v Národním domě na Vinohradech.

"Vždy jsem byla přesvědčena, že v každém člověku je schopnost vnímat i složitou hudbu. Jenže někteří potřebují pomoc. Byla jsem šťastná, že ji ode mne přijímají. A také pořád profesionálně poslouchám rozhlas. Zlobím se, když je nějaký pořad ušit horkou jehlou a raduji se z každého dobrého. A když jdu Vinohradskou třídou kolem rozhlasu, pořád je mi divné, že už tam každý den nespěchám, a srdce se mi zatetelí."


Pětasedmdesátiny oslaví 10. srpna český spisovatel a humorista Miloslav Švandrlík, autor řady knih a samostatných povídek. Jeho bezesporu nejúspěšnějším knihou se stali Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky. Autor v ní líčí osudy příslušníků PTP a absurdní poměry panující v armádě v padesátých letech. Těmito jednotkami Švandrlík sám prošel. Kniha byla "dítětem" tzv. Pražského jara. Pak ji režim zakázal. Po roce 1989 byl román zfilmován. Po roce 1990 vydal Švandrlík ještě několik knih navazujících na Černé barony.


V nadcházejícím týdnu si připomeneme 5. výročí nejničivějších povodní v novodobých českých dějinách. Povodeň začala 7. srpna. Stouply toky v povodí horní Berounky, a výrazně na Otavě, horní Vltavě a Lužnici, postupně povodně zasáhly celý tok Vltavy a následně Labe od soutoku, rozvodněna silně byla i Dyje na Znojemsku. Celkem se záplavy projevily v deseti krajích a zasaženo bylo 43 okresů, což je více než polovina všech okresů v zemi. Zcela zatopených bylo 99 obcí, údaj zahrnuje i zatopené městské části, v nichž žije celkem 263.000 obyvatel. Částečně zatopených bylo 347 obcí, kde žije 1 milion 333 tisíc obyvatel. Do kontaktu s povodní se dostalo 16 procent obyvatel České republiky. Celkem přišlo o život 17 lidí. Během povodní bylo průběžně evakuováno asi 220.000 lidí. Na odstraňování škod a záchranné práce bylo nasazeno celkem 27.000 záchranářů


10. srpna oslaví pětasedmdesátiny jeden z nejvýznamnějších novodobých českých spisovatelů Vladimír Páral. Širokou čtenářskou veřejnost si hned získal neobyčejně úspěšnou prozaickou pentalogií. Určující ráz jí vtiskla již úvodní novela celého cyklu - Veletrh splněných přání z roku 1964. Následovaly Soukromá vichřice a Katapult. Nejambicióznějším románem z prvního umělcova období jsou Milenci a vrazi z roku 1969. Pentalogii uzavřela Profesionální žena, ve které realistická satira vyústila v parodii na dobrodružnou a brakovou literaturu. Na tyto prózy měla navázat tzv. bílá série, hledající smysluplnou realizaci přirozené lidské aktivitu v moderní době Mladý muž a bílá velryba, Radost až do rána, Muka obraznosti a Generální zázrak z roku 1977. V dalším desetiletí přesedlal spisovatel k žánru antiutopicky laděné science fiction Pokušení A-ZZ, 1982, Válka s Mnohozvířetem, 1982.


Bitva u Lipan,  1434
A v závěru dnešního kalendária si ještě připomeneme jednu letitější významnou událost. 4. srpna uplynulo 580 let od dalšího slavného vítězství husitů nad křižáckými vojsky. Stalo se tak v roce 1427 v bitvě u Tachova. Po pravdě řečeno, bitva to ani moc nebyla, protože vojsko křižáků se stačilo ještě před bitvou rozutéct. Také 4. křížová výprava do Čech tedy skončila neúspěchem. Byla vyhlášena na říšském sněmu ve Frankfurtu a vedl ji anglický kardinál Jindřich z Winchesteru ve funkci papežského legáta. Připravovala se velmi pečlivě, byl přijat strategicky plán i kázeňské ustanovení. Křižácká výprava se od předešlých lišila i tím, že napodobila husitskou taktiku s použitím bojových vozů. Křižáci se snažili zajistit si palebnou převahu v dělech. Hranice českého království překročili ve třech proudech a soustředili se v prostoru města Stříbra, které začali obléhat. Údaje o tom, kolik křižáků vstoupilo tehdy do Čech se liší. Mělo jich být až 80 tisíc. Husitské oddíly pod vedením Prokopa Holého jim vytáhly vstříc a v noci ze 3. na 4. 8. 1427 se jim podařilo obrátit nepřítele bez boje na útěk přes hranice. Ani sešikované zbytky křižáků husitům neodolaly a zanechaly vítězi celé ležení i se zbraněmi a zásobami. Deset dnů pak husité dobývali tachovský hrad, kde se zavřelo asi 1.000 nepřátel. Dne 14. 8. padl i Tachov a ihned se stal husitskou pevností proti dalším případným vpádům.