Kalendárium

Kunhuta a Záviš
0:00
/
0:00

První Čech na území Antarktidy, začátek konce Záviše z Falkenštejna nebo autor Broučků Jana Karafiát, to jsou některá z témat, u nichž se tentokrát zastaví kalendárium.

Pro naše pravidelné posluchače nebude jméno Václava Vojtěcha ničím novým. Právě na něj jsme se před časem ptali v soutěži o Český kalendář. Vojtěch byl první Čech, který vstoupil na území Antarktidy. Stalo se to právě před 80 lety. Své zážitky popsal v knize Námořníkem, topičem a psovodem za jižním polárním kruhem.


Kunhuta a Záviš
Záviš z Falkenštejna byl v 80. letech 13. století bezpochyby nejvýraznější osobností na tehdejší politické scéně. Po smrti krále Přemysla Otakara II. se Záviš postupně stal ochráncem, milencem i manželem královny vdovy Kunhuty a tedy i otčímem krále Václava II. Po smrti Kunhuty ale Falkenštejnův vliv na krále postupně slábl. Jeho bezpochyby závratná kariéra skončila v roce 1290. V lednu jej dal Václav kvůli údajně chytané zradě zatknout. Přednímu pánu pětilisté růže už zbývalo jen osm měsíců života. Osudovou se mu stala jihočeská Hluboká. Co se tehdy událo popsala Markéta Slabová z Národního památkového ústavu v Českých Budějovicích.
Poprava Záviše od Jana Gotha

„Samozřejmě se to Vítkovcům, ostatním příslušníkům rodu, nelíbilo. Odmítli králi poslušnost, tak jeho nevlastní bratr Mikuláš objížděl s vojskem a zatčeným Závišem hrad po hrade a vzýval správce a majitele hradů, aby se vzdali a hrad odevzdali do rukou krále. Jediný, kdo tak neučinil byl hlubocký správce Vítek z Krumlova bratr Záviše. Vítek hrál vabank, doufal, že Záviše nepopraví a odmítl hrad vydat. Jenže jeho prognózy nevyšly a Záviš z Falkenštejna byl popraven v srpnu roku 1290 na Pokutní louce naproti hradu Hluboká.“

Někdy se hovoří o tom, že nebyl popraven až tak běžným způsobem.

„To je jedna z legend, která vznikla kolem této popravy. Mluví se o tom, že byl sťat „plknem“ – prý naostřeným prknem. Není to ale pravda, „plkno“ je výraz pro flanderskou širokou sekeru, takže pravděpodobně byl sťat klasicky sekerou.“

Na Pokutní louce dnes stojí kámen, který neslavný konec slavného Falkenštejna připomíná. Závišovu dobu nepamatuje ani vzdáleně, vznikl až na konci 19. století.


Dílo Jana Karafiáta je rozsáhlé, sepsal své paměti, "povahopis" Jana Husa, povídky, věnoval se Kralické bibli. Nejznámější ale zůstávají jeho Broučci:

"A tak se ještě pomodlili:

Podvečer tvá čeládka

co k slepici kuřátka

k ochraně tvé hledíme,

laskavý Hospodine.

Pac a pusu, "Pán Bůh s námi a zlý pryč!",

a lehli a spali a spali a spali."

Poprvé vyšli v druhé polovině 70. let 19. století, tehdy Karafiát působil jako farář na Valašsku. Ve Velké, tehdy Hrubé, Lhotě jej připomínají dodnes, pamětní deskou na budově fary i naučnou stezkou nesoucí jméno spisovatele, který zemřel před 80 lety.


Údolí včel, Dým bramborové natě, Stíny horkého léta...a především Marketa Lazarová, jejímž námětem bylo stejnojmenné dílo Vladislava Vančury, a je označována za nejlepší český film všech dob. To jsou díla, kterými se před deseti lety zesnulý režisér František Vláčil navždy zapsal do dějin české kinematografie.