Mohou za to pečliví jezuité

22-11-2003

Rozsáhlý komplex pražského Klementina je dnes znám především jako sídlo největší knihovny v Česku. Jen málokdo z těch, kdo spěchá v každodenním shonu přes třetí nádvoří, si povšimne malé plechové budky vystupující z jednoho okna v prvním patře nedaleko průchodu do Karlovy ulice. A přesto, jak uvádí Zdeněk Vališ, je tato nepříliš výrazná konstrukce vnějším znamením jednoho ze zajímavých českých prvenství.

Třikrát denně chodí meteorologové do observatoře v pražském Klementinu, aby zde změřili nejdůležitější údaje. Nebylo by na tom nic divného. Podobných stanic u nás existují desítky. Nikde však nebylo popsáno tolik papíru jako právě v Klementinu. Počasí se tu totiž sleduje a zapisuje nepřetržitě už od roku 1775. Dříve se v některých publikacích tvrdilo, že je to světový unikát. Buďme ale skromnější a přiznejme Klementinské observatoři alespoň prvenství ve střední Evropě. Všechno to v dobrém slova smyslu zavinili jezuité, kteří sídlili v Klementinu, a profesor University Karlovy Josef Stepling, který v Klementinu konal první meteorologická pozorování už v roce 1752. A nebýt toho, že jeho pokračovatelé nebyli tak důslední, mohl se klementinský kalendář chlubit ještě starším datem vzniku. I tak jde ovšem o úctyhodné stáří - 228 let, den co den, se v Klementinu pečlivě zaznamenávají údaje o počasí, o teplotě, tlaku i srážkách. Na tento pravidelný rytmus neměly vliv války, změny režimů, mocenské zvraty, střídání vlád. Meterorologové docházející do Klementina přežili rakouské císaře, první republiku, protektorát i komunistický režim. A stále zapisovali a zapisují. Jak říká Radim Tolasz, náměstek ředitele Hydrometeorologického ústavu, o důvěryhodnosti dávných zápisů nelze pochybovat.

"Jezuité byli velmi spolehliví a i jejich měření je velmi spolehlivé. Ty záznamy jsou vedené skutečně s důkladností a pečlivostí."

V posledních letech jsme dost často slýchávali, že v Klementinu zase naměřili nový teplotní rekord pro daný den, ať už směrem dolů nebo nahoru. Skutečná hodnota těch 228 let záznamů tkví ale v něčem jiném. To potvrzuje i Radim Tolasz, když se ohrazuje vůči námitce, že umístění observatoře v Klementinu už vlastně nesplňuje současná kritéria pro měření údajů.

"Ona je užitečná právě tím, že je v pražském Klementinu, že je na jednom místě od roku 1775. Přístroje se sice vyměnily, ale prostředí je pořád stejné. Ta plechová budka umístěná na budově není ve standardní výšce - jinak se dnes všude měří standardně ve dvou metrech nad zemí. Ale ta užitečnost je právě v onom neměnném umístění. Nelze tedy tvrdit, že ta observatoř je už zbytečná, protože jinde máme lépe umístěné stanice."

Na základě letitých údajů z Klementina lze nejen posuzovat dlouhodobé teplotní a srážkové trendy ve střední Evropě, ale také změny působené v uplynulých desetiletích růstem Prahy. Ze záznamů je například patrný tzv. teplotní ostrov, který se projevuje všude ve velkých městech v důsledku velkého množství různých umělých zdrojů tepla. Možná nikde jinde nebyl průběh vzniku teplotního ostrova tak dobře zdokumentován jako právě v Praze. Záznamy ale umožňují sledovat i nepříznivý jev, tedy povětrnostní změny způsobené v posledních desetiletích znečištěným ovzduším. Díky našim předkům tak můžeme vyhodnocovat problémy, o nichž tenkrát nebylo ani potuchy.

22-11-2003