Pejskaři

09-03-2002

Tento díl je věnován psům, čoklům, psíkům, podvraťákům a také pejskařům.

V Praze, a pravděpodobně ve všech větších městech, se vyvinul nový fenomén. Pejskaři, alias majitelé psů. Psů žije ve městech ohromné množství různých, čistých plemen i kříženců. Aby se Praha zbavila velkého množství psích výkalů, rozmístila speciální koše s papírovými pytlíčky, do kterých mají majitelé psů uklízet psí výkaly. Na nápisech u těchto košů je tento člověčí národ nazýván oficiálně - majitelé psů. Pokud ovšem náležíte k pejskařům, náležíte k milovníkům psů, nejste jen pouhý majitel.

Pejskaři si vypracovali své vlastní komunikační chování. Neznámí lidé ve městě se vzájemně nedávají do hovoru, ale pejskaři ano. Pejskař, žena nebo muž, ve vztahu ke psovi páníček, nebo panička.

Když se na procházce v dohledu vyloupne pes, už jeden z pejskařů volá: " Je to kluk nebo holka?" Myslí tím, máte psa nebo fenu? Na kratší vzdálenost se zeptá: "Čubička? Pes?" Někteří psi stejného pohlaví se totiž rvou. A tak, pokud zjistíte, že se vynořila fena a vy ji máte taky, honem si ji přivážete na vodítko.

Pejskař vás při ranním venčení pozdraví, protože jste spřízněni láskou ke psům. A často s vaším psem porozpráví. Nojo, ty cejtíš masíčko, viď? Nebo, ty cejtíš našeho pejska, viď? Jsou i pejskaři, kteří se vzájemně dobře znají a o svých svěřencích si rád poklábosí.

Čeština má, na rozdíl od jiných jazyků, speciální sloveso pro činnost: "chození se psem ven za účelem psího vyprázdnění a vyběhání se. Je to sloveso venčit. Sloveso je vytvořeno od základu ven. "Včera jsem natrefil na jednu paničku, která venčila čokla." Reflex 1993.

Čokl je expresívní záporný výraz pro psa. Pro označení psa má čeština celou řadu výrazů - podvraťák - to je pes nečisté rasy. Původ slova je nejasný - buď je to pes, který na venkově štěkal pod vraty nebo je to pes záludné, nevypočitatelné povahy. V češtině existuje nadávka podvraťák. Ještě můžeme nazvat bez ohledu na čistotu rasy velkého a nebezpečného psa rafanem nebo hafanem. Malého, milého, ale nečistokrevného pejska alíkem nebo voříškem. Když o některém psovi řekneme, že je to vořech, blíží se jeho podoba k čoklovi nebo podvraťákovi.

Obecně je možné pozorovat, že čistokrevná plemena jsou chována spíš ve městech a lidmi zámožnými, s voříšky a podvraťáky se setkáme spíš na venkově nebo u lidí opuštěných.

 

Písnička Ivana Mládka o "zapeklité češtině" předeslala o čem je projekt, který vám na tomto místě Radio Praha nabízí.

Nejedná se o kurz českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.

Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.

Seriál připravila Věra Schmiedtová - vědecká pracovnice Českého národního korpusu. O jakou instituci se vlastně jedná a o čem v novém seriálu uslyšíte, se dozvíte z následujícího rozhovoru, který s paní Schmiedtovou natočil Jaromír Marek.....


Pozorování jazyka byla ověřena v Českém národním korpusu, podrobnosti o něm najdete na internetové adrese ucnk.ff.cuni.cz

09-03-2002