Poduška je pod ouško, zloděj dělá zlé děje

07-05-2006

V tomto příspěvku se podíváme na jev, který je v jazyce starý. My bychom zde sice měli sledovat to, co je v jazyce nové, ale pro tentokrát se potěšíme s něčím, co ukazuje na jazykový vtip uživatelů.

Tento jev bychom mohli nazvat lexikálními frazémy. Slova, která ukážeme, jsou nadána vysokou expresivitou a často v sobě kondenzují celý děj. Je zajímavé, že se tato skupina podstatných jmen nepřechyluje. Pokud je chceme použít pro ženu, můžeme, ale v mužském rodě. Člověk, který je přehnaně spořivý a lakomý, je

Jenomže právě ti největší boháči jsou většinou ty nejhorší držgrešle.

Ten, kdo hledá co nejlehčí cesty jak žít, je lehkoživka. Kdo je velký mluvka a nehodlá to, co řekne, plnit, je to tlučhuba.

Znamenitá je především postava rytíře Falstaffa - tlučhuby, chvastouna, zbabělce, příživníka a přitom přitažlivého milovníka životních slastí.

Otevřhuba je člověk, který příliš nepřemýšlí než promluví. Chceme-li někoho důrazně upozornit, že je věkově příliš mladý a takřka bez zkušeností, řekneme mu, že je utřinos. Starý a poměrně častý je výraz vlezdoprdele pro člověka, který je k někomu servilní. Pro mě poměrně nový je výraz podržtaška

Já jsem tady jen podržtaška (F. Forsyth - Ikona). Tedy člověk nedůležitý.

Další slova, která z této skupiny uvádíme, jsou slova nemakačenkonefachčenko. Makat a fachat je expresivní neformální výraz pro pracovat. Zajímavá je přípona - enko. Není česká. Čeština tu ovšem doplnila příponu - čenko, tak jak známe její podobu z vlastních ukrajinských jmen - např. Ševčenko, Pluščenko, Juščenko... Ve slovech nemakačenko a nefachčenko nás přípona odkazuje k době nedávné, kdy slova vznikla. Asociovala bývalý Sovětský svaz, dodávala této odvozenině záporný rys, despekt. Slova označují člověka, který se naučil vlivem minulého režimu nemakat a nefachat, tedy nepracovat. Podívejme se na ně do korpusu.

A protože stát v podání našich úředníků je tradičně špatný hospodář - jenom nahrává nemakačenkům. Zavírání "kulaků" rozjásalo mnohého nefachčenka, pronásledování intelektuálů zase mnohého absolventa obecné školy.

Další skupina slov, kterou zde uvedeme, je v jazyce dávno, předávno, někdy dokonce má knižní přídech. Jejich původní frazeologičnost si už neuvědomujeme. Například pro slovo poduška používáme neutrální slovo polštář, i když věc, kterou označuje, skutečně dáváme pod ouško.

Kdo byl za keřem, mohl nám uškodit aniž bychom ho viděli. Byl zákeřný. Předsevzetím je něco vzato před sebe. Dáváme si ho, abychom ho nikdy nesplnili.

A nakonec: zloděj dělá zlé děje.

 

Písnička Ivana Mládka o "zapeklité češtině" předeslala o čem je projekt, který vám na tomto místě Radio Praha nabízí.

Nejedná se o kurz českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.

Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.

Seriál připravila Věra Schmiedtová - vědecká pracovnice Českého národního korpusu. O jakou instituci se vlastně jedná a o čem v novém seriálu uslyšíte, se dozvíte z následujícího rozhovoru, který s paní Schmiedtovou natočil Jaromír Marek.....


Pozorování jazyka byla ověřena v Českém národním korpusu, podrobnosti o něm najdete na internetové adrese ucnk.ff.cuni.cz

07-05-2006